25.4.2024 | Svátek má Marek


ZDRAVOTNICTVÍ: Poplatky

19.12.2007

Diskuse ministra zdravotnictví Julínka s poslancem a předsedou zdravotního výboru poslanecké sněmovny Rathem v pořadu OVM na ČT1 ukázala v plné nahotě současný stav českého zdravotnictví. České zdravotnictví je samo nemocné, a to trvalou absencí jakékoliv rozumné regulace. Tím, že v systému až do současnosti není zabudován žádný významný regulační prvek, systém žije svým vlastním životem, který vede stále pouze do deficitu a nalévání dalších peněz státního rozpočtu. Zastánci současného systému, mezi nimiž MUDr.Rath nade všechny vyniká, nechtějí žádné změny, které by vedly k úsporám, a jejich návrhy na změny se stále výrazně orientují pouze na odměňování zdravotníků. Politika podkuřování zdravotníkům ze strany Ratha a ČSSD a podávání návrhů, které by měly zvyšovat odměny ve zdravotnictví, je založena na obecném populismu takovýchto návrhů.

Od nového roku by se mělo v českém zdravotnictví začít leccos měnit. Schválením zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů byl zaveden do systému českého zdravotnictví významný regulační prvek, a to poplatky za návštěvu u lékaře, za položku na receptu, za pobyt v nemocnici a za návštěvu pohotovosti. Výše těchto poplatků byla nastavena tak, aby splnila roli regulátora, tj. zamezila zneužívání lékařských služeb. Základní poplatek 30 Kč není v žádném případě ani asociální, ani hanebný, jak ho líčí signatáři petice občanské neposlušnosti vyzývající k tomu, aby do rozhodnutí Ústavního soudu pacienti poplatky neplatili. Jednak jsou od poplatku osvobozeni lidé v prokazatelné hmotné nouzi, jednak výše tohoto poplatku je dle mého názoru úměrná dnešním mzdám i důchodům. Líčení srdceryvných scén o tom, že se zavedením poplatků naprosto zruinují určité sociálně slabší skupiny, je zcela mimo českou realitu. Poplatky ve zdravotnictví by totiž každému měly připomenout, co je v životě důležité. Tím, že Rath navíc líčí českou společnost jako převážně chudou, se dopouští výrazné sociální demagogie. Česká společnost podle všech ekonomických údajů v posledních několika letech výrazně bohatne. Průměrná mzda se zvyšuje výrazným tempem a podstatné je, že se zvyšují mzdy reálně, tj. že růst mezd je vyšší než inflace.

Poplatky jako výrazné politické téma mají v případě levicové propagandy za cíl znovu oslovovat ty, kteří se cítí být vázáni na podporu státu a kteří od státu vše požadují. Kritika poplatků je proto založena právě na tom, že ohrožují ekonomickou úroveň tzv. průměrného občana. Z tohoto důvodu představil Rath svůj návrh zákona na zrušení všech poplatků. Je opět znakem čirého farizejství. Rathův zákon ale podle všeho v poslanecké sněmovně neprojde. Pokud by se totiž během připomínek k tomuto zákonu v legislativním procesu ukázalo, že by se našlo několik koaličních poslanců, kteří by podpořili jejich zrušení pro určité kategorie, jako jsou děti a důchodci, pro takto pozměněný návrh by levice těžko hlasovala, protože by tím potvrdila obecnější potřebnost poplatků a i jejich legálnost.

Jsem osobně přesvědčen, že náběh nového systému ve zdravotnictví proběhne bez zásadních komplikací a že i naprostá většina pacientů bude tuto novou situaci respektovat. České zdravotnictví by se mělo vydat na cestu směrem k menšímu plýtvání zdroji. Ostatně tam, kde tyto poplatky již fungují, tomu tak skutečně je.