20.4.2024 | Svátek má Marcela


ZDRAVOTNICTVÍ: Peníze, nebo život

1.1.2011

Na stahování výpovědí ať lékaři radši zapomenou

V rámci odborové akce Děkujeme, odcházíme mohou opustit nemocnice tisíce specialistů. Řadě nemocnic hrozí kolaps. Ministr zdravotnictví Leoš Heger je připraven přesvědčit hejtmany, aby vyhlásili stav nebezpečí, a donutili tak lékaře, aby se do práce vrátili.

Stav ohrožení coby nástroj, jak donutit lékaře k práci pro fakultní a krajské nemocnice, asi není úplně nejlepší řešení současné vyděračské akce Lékařského odborového klubu. Nicméně určité pochopení pro ministra Leoše Hegera lze jistě nalézt. Zablokování činnosti velkého množství nemocnic v některých krajích sice nelze označovat jako přírodní katastrofu, kvůli níž se obvykle stav ohrožení vyhlašuje, ale je to něco podobného loupežnému přepadení. To heslo „peníze, nebo život“ rezonuje v kampani doprovázené sanitkou kombinovanou s pohřebním vozem docela zřetelně a také logicky vyvolává silný nesouhlas veřejnosti.

V sázce je lékařská prestiž

Postup LOK rozhodně příliš s lékařskou etikou nekoresponduje, a pokud by Česká lékařská komora nebyla více odborovou organizací než profesním sdružením, musela by proti organizátorům protestu razantně vystoupit včetně zavedení kárných řízení. Prestiž profese tato akce silně snižuje a evidentně zavléká lékaře do politického boje.

Pozoruhodné je, že se ke konfliktu stavějí velmi laxně hejtmani z ČSSD. David Rath se dokonce ohrazuje proti tomu, že by krajské úřady měly situaci nějak řešit. Přitom ze zákona jsou za poskytování zdravotní péče v kraji odpovědné – jsou majiteli nemocnic a silně se angažují v jejich řízení. Krajští politici sedí v orgánech akciových společností provozujících krajské nemocnice nebo zdravotní radové přímo kontrolují nemocnice zřízené jako příspěvkové organizace. Pokud jsou názoru, že by lékaři v jejich nemocnicích měli dostat přidáno, mají právě oni kompetenci o tom rozhodnout. Oni jsou zaměstnavateli, kteří vyžadují vysoký počet přesčasových hodin. A že na zvýšení mezd nemají peníze? Objem regulačních poplatků proplácených donedávna krajským voličům by mohl aspoň zčásti uspokojit požadavky lékařů. Tak proč na to není v krajské kase, když na poplatky a dopravu pro školáky bylo?

Organizátory protestu nebrat zpět

Tomuto protestu by prostě stát a hejtmani neměli ustupovat. Naopak by měli dohlédnout na to, aby ředitelé nemocnic postupovali v jednáních velmi tvrdě a dávali zcela jasně najevo, že až přijde stahování výpovědí, tak nebude plošné a automatické. Zpět do nemocnic by se rozhodně neměli vracet organizátoři protestu. Vedoucí pracovníci, kteří protest podpořili, by nadále neměli být vedoucími pracovníky a se všemi ostatními by měly být znovu projednány mzdové výměry.

Ministerstvo by se zase mělo přes dozorové orgány postarat, aby nebyly uzavírány smlouvy s dalšími ambulantními zařízeními a soukromými praxemi v místech, kde dosud péči zajišťovala za ekonomicky výhodných podmínek nemocnice, jejíž zaměstnanci se nyní takto zkoušejí domoci nějakých výhod.

Ústupky totiž nic nevyřeší. Lékařům jistě náleží vyšší platy, než mají dosud, stejně jako mnoha dalším profesím. A je jasné, že jim platy v dohledné době budou muset růst. Mimochodem platy doktorů narostly za posledních deset let na dvojnásobek. Tvrdit, že se zvedají pomalu, je z tohoto pohledu asi hodně odvážné.

Podobně je nutné řešit obludné přesčasy, bez nichž se hladce obejdou v řadě jiných zemí se stejným počtem lékařů přepočteným na počet pacientů. Prostě organizace zdravotní péče v nemocnicích se musí změnit. A jestli jsou k tomu potřeba změny zákonů, tak sem s nimi.

Ale všechno má svůj čas. Nejprve je nutné připravit reformu celého zdravotnického systému. Jestli se na její podobě mají podílet i protestující lékaři, je nyní na vážkách, protože se svou nezodpovědností z velké své části z takových jednání diskvalifikovali. Snad ministr nějaké zodpovědné partnery najde. Teprve po spuštění reformy a v jejím rámci bude možné řešit platy a jejich závislost na výkonu a kvalitě práce lékařů. Ustoupit nyní nátlaku by znamenalo vážné ohrožení reforem, a tím i ohrožení dostupnosti kvalitní zdravotní péče v poměrně blízké budoucnosti.

Ústupky jen oddálí reformy

Podobně, jako ústupky Klausovy vlády stávkujícím železničářům kdysi vedly k odložení reforem na dráze, k jejich deformaci a dlouhodobému žití železniční dopravy na dluh, který je nyní takřka nemožné splatit.

Ten mechanismus je jednoduchý. Pokud v březnu uspějí lékaři, přijdou v dubnu se stejnou akcí sestry a saniťáci, jejichž ohodnocení je mimochodem značně problematičtější než ohodnocení lékařů, a jestli mají nemocnice s něčím problém, tak se středním zdravotnickým personálem.

A pak se to bude šířit dál a každá reformní změna, která bude znamenat větší nároky na kvalitu práce ve zdravotnictví, vyvolá automaticky další vlnu protestních odchodů. A na takový scénář vláda, která hodlá opravdu vládnout, skutečně přistoupit nemůže.

MfD, 30.12.2010

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro