Cestou do práce jsem jako obvykle poslouchal rádio. Během deseti minut jsem se na různých stanicích dozvěděl, že prezident lékařské komory očkování proti tzv. prasečí chřipce zdravotníkům nedoporučuje, významná imunoložka pro změnu běduje, že je už na očkování pozdě, mělo se udát nejpozději v říjnu. Profesor Pafko proti očkování nic nemá, ale neměl na to čas. Profesor Pirk je sportovec a virózy mu nevadí. Tři čtvrtiny lékařů očkování odmítly.

Jsem lékař a před týdnem jsem si vakcínu Pandemrix nechal aplikovat do levého ramene. Podlehl jsem hysterii obav z nové morové rány? Neměl jsem spolu s odbornou většinou propadnout spíše strachu z nebezpečné vakcíny? Nebo jsem měl mávnout laxně rukou? Chřipka jako chřipka…

Ano, s tím souhlasím, není důvod domnívat se, že právě se šířící varianta viru H1N1 je zabiják. Na druhou stranu není ani důvod, proč toužit po onemocnění chřipkou. Nač statečně poměřovat sílu vlastní imunity s čerstvým virem, je-li k dispozici účinné očkování? Tvrzení, že je vakcína nebezpečná, považuji za nesmysl. Je stokrát bezpečnější než očkovací látky, které do nás všech v dětství bez možnosti volby napíchali naši pediatři.

Po vpichu mě do druhého dne bolel sval na paži. Jinak nic, ani ostatní z poloviny našich doktorů, kteří měli tu „odvahu“, neměli žádné potíže. Jen jedna kolegyně měla přechodný pocit, jako by na ni lezla nějaká viróza. Což je očekávaný průvodní jev i při očkování proti běžné sezónní chřipce.

Tři dny po očkování jsem začal léčit pacienty, u nichž byla následně prokázána infekce H1N1 virem, pandemickou variantou. Sestry a neočkovaní kolegové, kteří předtím problém bagatelizovali, se báli k nim chodit. U dvou ze čtyř pacientů s dosud potvrzenou H1N1 infekcí se vyskytla komplikace, která mohla, ale nemusela s chřipkou souviset, ač to jsou mladí a dosud zdraví muži. Na druhou stranu nikdo z personálu neonemocněl typickou chřipkou, pokašlávání a rýmu nepočítám.

Imunolog by asi řekl, že tři dny po očkování nemohu mít protektivní hladinu protilátek. Shodou okolností jsem viděl výsledek protilátek proti chřipce u pacientky, den předtím očkované. Hladina byla velmi vysoká. Problém pandemické (zdráhám se trochu termín používat) chřipky je typickým příkladem jevu, kdy se laik musí spolehnout na selský rozum, protože odborníci nejsou schopni dospět ke konsenzu, podle nějž by bylo radno se řídit. Ještě že Louis Pasteur nemusel řešit tak závažnou nemoc, jako je prasečí chřipka, a mohl se v klidu věnovat vzteklině a slezinné sněti…

Očekávání, že se nový virus bude šířit panenskou populací s nebývalou virulencí, se zatím nenaplnilo. Na druhou stranu se objevují i u zdravých lidí případy průběhu těžšího, než na jaký jsme zvyklí u sezónní chřipky. Virus H1N1 nás oťukává a my si jej osaháváme. Je pravděpodobné, že očekávaná vlna, která by českou populaci masově nahnala do postelí, už nepřijde. Ale kdyby přece, já budu raději v práci zdráv, než pod dekou se čtyřicítkou (tedy tím mám na mysli tělesnou teplotu).