24.6.2018 | Svátek má Jan


ZDRAVOTNICTVÍ: Lékař není Bůh...

31.3.2018

... ale někdy se tak musí chovat

Článek Když lékař je Bůh respektované blogerky M. Šichtařové ohledně incidentu na dětské JIP v Ústecké nemocnici vyvolal bouřlivou polemiku. Chybí ještě profesní pohled.

Autor článku pamatuje ještě několik let socialistického zdravotnictví, kde skutečně byl lékař doslova bohem a pacient v podstatě trpěnou přítěží bez jakékoli možnosti zasáhnout do své léčby. Málokdo by chtěl podobný systém zpět, za posledních 30 let bylo v této věci učiněno mnoho legislativních změn, v drtivé většině prospěšných.

Co se nezměnilo a ještě nejspíše dlouho měnit nebude, je asymetrický postoj lékař - nemocný. Ať chceme či ne, je v tomto vztahu lékař tím, kdo tak říkajíc hraje první housle. I v dobách internetu a dostupných možností získání informací bude lékař tím, kdo je schopen léty naučené a získané informace vyhodnotit a po zjištění stavu věci nabídnout nejlepší řešení. Je poté na nemocném, jestli onu radu přijme či ne. V druhém případě má pacient možnost řešit své problémy dle vlastního uvážení, jen už není úplně jasné, proč by za těchto okolností měl být lékař tím, který by měl u toho nějakým způsobem asistovat.

Nemocnice je navíc přísně hierarchický systém nemající s demokracií nic společného. (Autor článku pamatuje ojedinělé „demokratické“ vedoucí oddělení, kde vládl naprostý chaos.) Toto uspořádání je dáno staletým vývojem a zkušenostmi a je nepochybně nejlepší možné. V tomto systému je přesně určena osobní odpovědnost příslušného přednosty, vedoucího oddělení, staničního lékaře i sester. Odpovědnost je absolutní a nelze se z ní vyvléci. Jelikož jde o zdraví a na jednotkách intensivní péče i o životy, pak rozhodnutí o postupu další léčby je cosi jako zákon.

Na každé JIP je vše, co jsem napsal, ještě násobeno. Každý, kdo měl tu smůlu a byl pacientem na tomto oddělení, dobře ví, že jeho život závisí plně na profesionalitě celého týmu. To platí zejména v případě, kdy je napojen na dýchací přístroj a tak naprosto odkázán na ars medica lékaře, který určuje, v jakém režimu se jeho dýchání povede. Totéž platí o infusním programu a mnoha dalších krocích. Zde na tomto místě je lékař skutečně cosi jako bůh, neboť život pacienta je plně v jeho rukách. Chybný krok může znamenat nezvratný konec. Za těchto okolností jen šílenec bude lékaře dráždit a provokovat.

Představa, že se v tomto prostoru pohybuje od každého nemocného (byť je to novorozeně) jeho matka, je pro personál noční můrou. Diskuse o každém byť sebemenším kroku, neustálé odpovědi na stokrát položené otázky a nejspíše i jisté „překážení“ při kterémkoli výkonu u lůžka je pro lékaře i sestry stresujícím faktorem. Je známo, že ve vyhraněných situacích rodič neslyší, co mu lékař sděluje. (malá odbočka – prof. Koutecký nedávno v televizi vzpomínal na opakované situace, kdy jako onkolog opatrně sděloval mamince, že nádor jejího dítěte je zhoubný a že léčba bývá jen málo úspěšná. Po několikaminutovém monologu se maminka zeptala, jestli bude mít Mařenka děti).

Z vlastní praxe vím, že agrese lékařského personálu vůči příbuzným je vždy až vrcholkem dlouho trvající situace. Lékaři i sestry jsou školeni na zvládání podobných konfliktů, navíc - zejména na JIP - na ně prostě nemají čas. Příbuzný, matka, otec atd. mají samozřejmě právo na objasnění zdravotní situace, ale nikoli několikrát denně, kdy je navíc zřejmé, že se stav dramaticky nemění. Pokud kdokoli z rodiny vyžaduje denně hodinový rozhovor, v němž se opakuje již vyřčené, může se stát, že v lékaři obrazně řečeno bouchnou saze. V tomto případě nejde o nějaký přezíravý či machistický postoj, ale o prostou osobní sebeobranu. I na tu má lékař právo, stejně jako každý člověk na planetě.

Přítomnost matky u nemocného dítěte je v nemocnici žádoucí. Dítě nepochybně profituje z toho, že má blízko sebe jemu nejbližší bytost. To platí absolutně v provozu standardního oddělení. Na JIP je situace odlišná, neboť matka je nositelkou emocí, které mohou ve vyhraněných situacích přinést značné problémy. Matka nemusí vždy pochopit lékařské úkony, může nechtě v malém prostoru zavadit o nějaký přístroj a způsobit katastrofu, nepochybně trpí nářkem dítěte. Zde je plné právo lékaře určit, v jakém režimu bude matce umožněno přistupovat k jejímu dítěti.

Lze to nazvat pejorativně, že lékař se staví do role boha. Ale skutečnost je taková, že mnohdy v této pozici opravdu je.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora



Diskuse


Z. Frys
11:14
1.4.2018

I. Mertl
11:49
1.4.2018

R. Chodovsky
11:58
1.4.2018

I. Mertl
12:06
1.4.2018

R. Chodovsky
12:12
1.4.2018

I. Mertl
14:26
1.4.2018

R. Chodovsky
14:36
1.4.2018

M. Prokop
15:10
1.4.2018

M. Prokop
15:09
1.4.2018

A. Zajícová
23:11
1.4.2018

V. Loula
11:43
2.4.2018

J. Jurax
11:03
1.4.2018

V. Loula
18:52
31.3.2018

K. Pavlik
20:15
31.3.2018

I. Mertl
16:50
31.3.2018

J. Kombercová
20:12
31.3.2018

I. Mertl
11:52
1.4.2018

M. Prokop
15:14
1.4.2018

M. Prokop
15:13
1.4.2018

Z. Rychlý
16:45
31.3.2018

R. Chodovsky
18:20
31.3.2018

Z. Rychlý
20:30
31.3.2018

R. Chodovsky
20:56
31.3.2018

Z. Rychlý
22:08
31.3.2018

R. Chodovsky
22:28
31.3.2018

J. Brunner
20:34
31.3.2018

R. Chodovsky
20:51
31.3.2018

Z. Rychlý
22:23
31.3.2018

R. Chodovsky
22:49
31.3.2018

J. Kanioková
12:21
1.4.2018

R. Chodovsky
12:32
1.4.2018

J. Jurax
11:09
1.4.2018

R. Chodovsky
11:51
1.4.2018

F. Navr8til
15:46
31.3.2018

I. Vermis
12:26
31.3.2018

K. Pavlik
13:29
31.3.2018

V. Student
12:14
31.3.2018

J. Brunner
20:36
31.3.2018

J. Jurax
11:14
1.4.2018

K. Janyška
10:00
31.3.2018

P. Kmoníček
8:38
31.3.2018

J. Basler
JIP
8:36
31.3.2018

R. Chodovsky
8:30
31.3.2018

J. Anděl
8:03
31.3.2018

J. Fridrich
7:24
31.3.2018

R. Chodovsky
7:36
31.3.2018

J. Fridrich
10:32
31.3.2018

I. Procházková
15:34
31.3.2018

R. Chodovsky
18:47
31.3.2018

M. Prokop
0:32
31.3.2018

J. Anděl
8:55
31.3.2018

K. Pavlik
13:47
31.3.2018

K. Pavlik
0:23
31.3.2018

M. Prokop
0:33
31.3.2018

K. Pavlik
2:47
31.3.2018

R. Chodovsky
8:01
31.3.2018

K. Pavlik
15:11
31.3.2018

R. Chodovsky
18:55
31.3.2018

počet příspěvků: 65, poslední 2.4.2018 11:43









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.