Za výjezd záchranky se bude platit

Ministerstvo zdravotnictví navrhuje, aby ti, kdo prokazatelně zneužili výjezd vozu RZP, za tuto službu zaplatili. Čekají nás horší časy?

Současný zákon o zdravotních službách říká, že člověk by měl volat vůz Rychlé záchranné pomoci jen v těch případech, kdy jde o náhlé onemocnění nebo úraz, který by při prodlení mohl vést k nezvratnému poškození zdravotního stavu či případně ke smrti.

Každý lékař, který slouží v posledních letech v této náročné profesi, vám potvrdí, že je tato služba se stoupající tendencí zneužívána. Kardinálním problémem totiž zůstává fakt, že rozhodnutí o výjezdu či nevýjezdu vozidla je dáno pouze na dispečerovi na podkladě telefonického rozhovoru s nemocným či jeho okolím. I když jde o zkušeného člověka, tak je odkázán pouze na verbální obsah sdělení, případně tón hlasu apod. Každý dispečer v pochybnostech raději vůz vyšle, protože riziko odmítnutí může mít dalekosáhlé a tragické důsledky.

Problémem zůstává, že posádek a vozů je omezené množství a v situaci, kdy je vůz na výjezdu, který se nakonec ukáže jako banalita, může ve stejnou dobu na druhé straně spádové oblasti jeho absence znamenat katastrofu.

Poslední odhady ukazují, že zhruba třetina výjezdů vozidla RZP je neoprávněná, že volající výrazně zkreslil onu vstupní informaci. Každý dispečer vám sdělí, že je mnohdy terčem hrubých a vulgárních urážek, a to v situaci, kdy se snaží rozklíčovat danou situaci a určit, jestli ona dušnost na hrudníku není jen obyčejný kašel, jestli bolest břicha je pouze důsledkem požití závadného pokrmu, případně jestli teplota 39 °C nemůže být dána počínajícím chřipkovým onemocněním. Tyto případy opravdu nemají nic společného s nutným výjezdem vozidla RZP.

Určit, kdy došlo k opravdovému a cílenému zneužití, bude nesmírně obtížné a je otázkou, jakým způsobem bude vymáhána sankce za tento přestupek. Mám za to, že vše vždy skončí kouzelnou větičkou, kterou slyšel autor článku v době svých služeb na žurnální službě.

Šlo výjezd zhruba v půl třetí ráno, kdy vstupní informace zněla - náhlá ztráta vědomí. Toto nenechá klidného žádného sloužícího lékaře. Po příjezdu na místo jsem nalezl končící veselý večírek se spoustou společensky unavených jedinců, z nichž jeden „překonal sám sebe a nevytrval“. Když jsem se ohradil vůči oprávněnosti výjezdu, byl jsem zasypán kvantem peprných ostravských výrazů, které nelze publikovat.

Podal jsem stížnost na Úřadu městského obvodu. Vylíčil jsem situaci, měl jsem svědka. Po uplynutí projednávací doby jsem byl pozván na vyřešení případu. Tam mi příslušný úředník sdělil, že má stížnost byla neoprávněná, neboť „volající nebyl schopen rozeznat závažnost zdravotního stavu“.

Tato věta bude nejspíše klíčová, na které skončí ony pokusy umravnit některé naše spoluobčany, kteří evidentně zneužívají tuto potřebnou službu. Samozřejmě, že existuje řešení, a tím je zpoplatnění této služby. Mám za jisté, že pokud člověk opravdu pociťuje vážnou nemoc, případně se stane závažný úraz, tak symbolická částka je pro něj marginálií.

Opět příklad, tentokrát z Německa. Před dávnějším časem se objevil v časopisu Praktický lékař článek českého doktora, který tam pracoval v profesi praktika, který samozřejmě sloužil i noční výjezdy v rámci žurnální služby. Popisoval situaci, kdy byl v noci pozván k nemocnému dítěti. Po příjezdu našel rušný obývací pokoj, v jehož centru seděl otylý muž a prstem mu ukázal postýlku, kde plakalo nemluvně, nepochybně díky kraválu z televize. Po ujištění, že dítě jen nemůže usnout, jej onen obézní pán vyzval, ať ho lékař prohlédne (“když už je tady“), totéž požadoval i u své manželky a matky. Po nějakém čase byly podobné výjezdy zpoplatněny a popsané excesy rázem ustaly.

Výjezd vozidla Rychlé záchranné služby je drahá a vážná věc. Kvalita této péče je v naší zemi příkladná. (Pochybovačům chci připomenout tragickou vlakovou nehodu u Studénky, kdy od prvního zavolání o pomoc byli vážně zranění do dvou hodin všichni na operačních sálech okolních nemocnic či na jednotkách intenzivní péče. Tento čas je celosvětovým unikátem.) Tato služba je však současně velmi nákladná a díky systému „bezplatného“ švédského stolu našeho zdravotnictví značně zneužívaná.

Sankce za zneužití je správným krokem, mám však obavy, že nebude příliš účinný. Vždyť přece „nemocný není schopen rozpoznat vážnost poruchy zdravotního stavu“.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora