24.4.2024 | Svátek má Jiří


ZDRAVOTNICTVÍ: K ohlédnutí zpět není jen rok minulý

18.1.2006

Stavu lékařskému:
Moje generace může vzpomenout dobu veškeré nesvobody a v ní kratičký čas falešné naděje, nastrčené do podoby socialismu s lidskou tváří a zaplacené Poučením z krizového vývoje a následnou dobou normalizace pod dozorem cizích vojsk.
A vzpomene si i na Vánoce roku 1989, kdy historie všem nabídla navrácení vlády jejich věcí, jako by vyslyšela Modlitbu.

Výhoda, nebo nevýhoda?

V prvních letech nabyté národní svobody měli zdravotníci pochopení pro mladou demokracii, nekladli žádné požadavky a připravovali transformaci systému zdravotní péče a jejího financování. Byla zákonem ustavena Česká lékařská komora, členství v níž je podmínkou výkonu lékařského povolání. Institut povinného členství je rozporný už principiálně a asi ani nelze určit, zda z něj plyne převaha výhod nad nevýhodami, nebo naopak.

Citelné ale je, že Komora se stala spíše outěžkem členských příspěvků než reprezentací a oporou lékařského stavu a její poslední sjezd nebyl kvůli absenci delegátů ani schopný usnést se na závěru. A tak postupná segmentace lékařského stavu a hájení dílčích zájmů získává převahu nad obecně principiálními přístupy k řešení problémů.

Politikové postavili systém zdravotní péče a jejího financování jako slepenec všeho nejlepšího, co poznali na svých cestách světem. Takový dort pejska a kočičky ale nechá trpět každého, kdo z něj ochutná. V systému je zoufale zřejmá absence definic postavení jednotlivých jeho účastníků a také absence definic základů, na nichž je proklamativně postaven - není tu definice zdravotní péče, solidarity, garance dostupnosti péče.

Sociální věci jsou namnoze hrazeny ze zdravotního pojištění a tato "medikalizace sociologie" stojí stále více peněz určených původně pro úhradu péče zdravotní. Zdravotní kvazipojištění je principiálně daní, z níž prostředky přerozděluje zbytnělý byrokratický aparát zdravotních pojišťoven. Kdekdo tvrdí snad oprávněně, že resort je bezednou dírou, do které mohou téct nekonečně velké objemy financí, přesto neexistuje žádný přirozený mechanismus regulace spotřeby zdravotní péče a pokusy nahradit ho centrálně-byrokratickými opatřeními spočívají v regulaci úhrad za poskytnutou péči.

Zdravotnictví je významné politikum

Pravice ani velkou převahou ve státních mocech nepřinesla do systému nic užitečného, a tak ani nebylo reálné očekávat, že levice učiní cokoli jiného než byrokratická dílčí opatření, jejichž smyslem je toliko předvést národu nějakou aktivitu a ubezpečit ho, že vše bude zase zdarma. Kopie receptů, papírové knížky, koncepce vidin a doktoři, kteří ani nehty neumějí stříhat, k tomu dojemná výzva sundat peníze z piedestalu životních hodnot.

Výměny osob na postu ministra resortu jsou nepřehledně četné, jeden z ministrů byl dokonce odvolán, aniž byl jmenován. Takové faux pas je ovšem maličkostí proti tomu, že ministr obrany sestřelil nad cizím územím letadlo, ve kterém sám letěl, a vrhl se na hvězdopravectví. Všeho schopných bylo až dost, jeden dokonce v průběhu výkonu funkce ministra vnitra a předsedy vlády stačil vystudovat práva a obhájit doktorát - juristé si vskutku špatně nevedou.

Nově vzniklé územněsprávní uspořádání přineslo zásadní vstup samospráv do systému, kterým stát předal nemocnice, aby se tak zbavil ekonomických problémů. Rozsáhlý majetek s rozsáhlým zadlužením byl danajským darem a samosprávy neměly svého Laokóna, který by je aspoň varoval, že kůň je větší než brána, kterou má vstoupit. Cesta Danaů zpět je ale stejně strastiplná.

Prvně stát musel zaplatit část ze zadluženosti a posléze poznává, že mu před očima mizí nástroj garance dostupnosti lůžkové péče a usiluje o jeho navrácení. Začíná souboj s časem, v němž proti sobě stojí zájmy politiků pravice a levice, častujících se nevybíravě, a jak je už u nás ve sněmovně a médiích mravem, vlastní věc stává se křovím stranického zájmu. Medicína ale není věcí budov.

Komora bez koncepce

V mumraji diletantství a šlendriánu politiků narůstají obavy a nejistota a lékařský stav, atomizován pro nejrůznější aspekty, není s to řešit vlastní problémy. Státu to nesmírně vyhovuje, nemá se vůči němu kdo postavit. Komora bez koncepce své činnosti a bez prezidenta v tichém napětí čeká na volební sjezd v podivně ujednané nečinnosti viceprezidentky a představenstva, které jí předtím vyjádřilo nedůvěru. Co se stalo s ČLK, o. s., to po převelení prezidenta Komory na ministerský post už nikdo ani netuší. Lékařský stav v 17. porevolučním roce samet příliš necítí, zato po celou tu dobu řeší existenční potíže, ať již v postavení privátním nebo zaměstnaneckém.

Je to ostudné pro společnost a její stát, ale je to i jeho vlastní vina. Nedokázal popsat stav věcí, a tak ani není s to provést analýzu příčin svých potíží, a tedy ani nenachází cesty řešení a účinný způsob, jakým se postavit vůči státu při posazování svých zájmů, nota bene namnoze shodných se zájmy medicíny, zdravotní péče, a tedy i občanů. Zato zaznamenává vstupy všelijakých mimomedicínských novot, přinášejících mu nové a nové povinnosti.

Ekonomové, juristé, logistici, manažéři řízení jakosti, změn a lidských zdrojů, auditoři a certifikátoři, prapodivný svaz pacientů, byrokraté a kdovíkdo ještě přinášejí poučení, jak správně poskytovat zdravotní péči. Vždycky se najdou Eskymáci, kteří radí obyvatelům Konga, jak se chovat v období tropických dešťů. Vypadá to tak, že jsme bez nich dosud netušili nic o společenských normách a nevěděli jak pacientovi sdělit, že trpí chorobou.

Lékař - viník problémů?

Lékařství je stále více vnímáno jako obchod a zdravotnické zařízení jako podnik. Tento moderní trend je filozoficky a ideově rozporný a staví medicínu blíže ke scestí zejména proto, že neměřitelné výstupy poskytování zdravotní péče jsou nahrazovány účelovými parametry efektivity a pacient, nově označovaný vzdor zákonným normám jako klient, stává se objektem zájmu nikoli skrze potřebu péče, ale skrze pekuniární zájmy.

Lékař se skrze právní normy zákonné síly dostává do prapodivné pozice, v níž na jednu stranu musí poskytovat péči lege artis, ale na stranu druhou je trestán za to, že tato péče spotřebovává finance. Odpovědnost je tak v rozporu s kompetencemi a všichni kolem vždy najdou právě lékaře jako viníka problémů - buď léčí špatně, nebo draze. Může za to, že pacientů je moc, i za to, že je jich málo. Celý systém úplně vyjmul ze svého zájmu připravenost poskytnout péči a hodnotí toliko provedené výkony.

Vzdor tomu všemu chováme kladný vztah k medicíně, neboť ona je krásnou vědou. V ohledu na vše ostatní kolem lze si nejspíše jen tolik přát, abychom si aspoň tento vztah nenechali ukrást. A kdybychom našli způsoby, jakými společně poznat naše postavení, a přes analýzu toho došli ke způsobům, jimiž máme prosazovat zájmy našeho stavu vůči státu, byl by ten nový rok vskutku bezvadný. Potenciál máme velký, přejme si nacházet a najít vůli.

Autor je lékař.

(Psáno pro Zdravotnické noviny)

ČLK, o.s. - předseda (též prezident) MUDr. David Rath - pozn. red.