Dobrý den, měl bych opět jednu otázku: Mohl byste se zmínit o svém pohledu na současnou politiku ČSSD ve zdravotnictví? Je na ní něco špatného?

To je otázka hned dvojí k jedné hlavní věci, totiž k ideologii konstrukce systému zdravotní péče a jejího financování. Tento systém vláda ČSSD lidově řečeno "podědila" a dědictví to nebylo z nešťastnějších, to si prvně uvědomme. Po roce 1989 začala transformace systému, který byl postaven v souladu s totalitní mocí jedné politické strany. Politikové se rozjeli do všech koutů světa (prý) na zkušenou a pak postavili slepenec toho nejlepšího, co kde (prý) poznali. Vznikl takový dort Čapkových pejska a kočičky a náhodně ochutnajícímu je dodnes nevolno z jeho skrytých i zjevných vad :

a) Bez ohledu na vlastní principy systému je tu děsivá absence definic postavení jednotlivých ho účastníků

b) Není definována zdravotní péče, a tedy ani zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění. Není definován obsah, rozah a ani prostor solidarity, na které je systém postaven, nota bene v rámci zdravotního kvazipojištění, jakési podivné daně, byrokraticky přerozdělované přes nesrozumitelné způsoby stanovení ceny poskytnuté péče. Není definována dostupnost péče v čase a prostoru.

c) Systém sám sebe ekonomicky vyčerpává, když zcela opomíjí ohodnocení připravenosti poskytnout péči a kalkuluje toliko péči poskytnutou a nadto bez přirozných prvků regulace její spotřeby. Nutí poskytovatele k až namnoze samoúčelné nadprodukci několika cestami. To vede ke zpětné regulaci úhrad cestou byrokratického dirigismu, nikoli k regulaci spotřeby, když je předem určeno množství peněz na neurčené množství spotřebované

Celé to dirigované zdravotnictví je postaveno na tom, že ze zákona se péče poskytnout musí a ze zákona za to bude zaplaceno tolik, kolik bude peněz na rozdělení. Socialismus se tu snaží snoubit s trhem, který je vně - energie, voda, léky, každá tužka, kus papíru, PC. Kdeco se platí v tržních cenách a české měně, ale platby lékařům, resp. zdravotnickým zařízením jsou diktované - a v bodech. Tento rozpor je zásadní a politika ČSSD neobsahuje žádné prvky jeho principiálního řešení.

Stát, v jehož mocech je rozhodující vliv ČSSD, si chce podržet nástroje, kterými by mohl garantovat nedefinovanou dostupnost péče. Po lůžkovou péči by rád měl jednu nemocnici na území bývalého okresu.

Je skutečnost, že síť nemocnic je zbytečně hustá. Dnes jsou jiné komunikační možnosti než před 50 lety, kdy byla budována. Redukce počtu nemocnic je nezbytná - tím míním, že by mělo zůstat méně nemocnic než je nyní, ale zase ty, které zůstanou, by měly mít řádné personální, přístrojové a prostorové vybavení a prokázat tím schopnost poskytnout péči lege artis.

Pak vedle nich mohou být nějaká zdrav. zařízení, třeba malá plastická chirurgie, kožní a pod., ryze privátní, pro nějakou specialitu, která nevyžaduje komplexní péči včetně komplementu.

Jenže jak na to?

Dle nynějšího návrhu zákona o neziskových zdravotnických zařízeních je pár nemocnic mimo seznam. Ale to neznamená, že jsou odstaveny. Stát chce, aby se samy od sebe, jakoby z vlastní vůle, transformovaly na neziskovky a dává k tomu takové ekonomické podmínky, že ti, kteří nebudou chtít, nemají příliš šancí pokračovat v činnosti. Já rozumím té snaze, i když je mi protivné násilí, které má vyřešit ostudnou chybu státu, který nemocnice předal samosprávám. Principiálně jde o to, že na jedné straně stát nemá možnost, jak jinak získat nástroj garance dostupnosti péče, a na straně druhé ho získává způsobem, který je principiálně špatný.

Akciovky mohou propadnout do konkursu - ba i musí, pokud jsou prodělečné. A prodělečné být nutně začnou, množstí peněz v systému nepřibude. Už právě teď tu jsou nemocnice a.s., které konkurs docela dost straší.

Stát si nemůže dovolit takový risk. To je jakoby privatizoval všechny hasiče - každý by jistě vytušil, že to není moc velká jistota v oboru, kterého fungování by jisté být mělo. A 13 státních nemocnic, většinou fakultních, nemůže stačit na jednu republiku.

Je všelijaká situace ve Zdravotní záchranné službě. Kraje ji mají pod svou kontrolou a přenášejí její činnost kam mohou za podivných, bezkoncepčních směrů. systém. Hlavně se postaví nová budova v krajském městě, ale zajistit LSPP (Lékařská služba první pomoci - pozn. red.), to je problém, který je třeba přenést na někoho jiného.

Blíž k občanovi, říkalo se při zřízení ÚSC (územních samosprávných celků - pozn. red.) a dnes je to sice blíž, ale mnohem obtížnější. To proto, že přibylo úředníků. Prý proto, že přibylo práce. Jistě. Dejte úředníkovi stůl a on si činnost najde.

Měl jsem za to, že samosprávy budou ideální a zastoupí stát v povinnosti garantovat péči lépe.

Šlendrián a diletantství, kterého jsem v průběhu příprav transformace svědkem, mi spíše ukazuje, že samosprávy jsou špatným správcem, a to je riziko, které nepřeju nikomu z lidí, kteří potřebují péči. Myslím si, že ještě vypluje na povrch spousta nedostatků v realisaci oné přeměny nemocnice na akciové společnosti.

Samospráva má možná dobrou vůli. Nemyslím si, že je tu nějaký až tolik primární zájem se nějak obohatit nebo něco rozkrást. Je ovšem nedobrou reklamou, když si politické strany najmenují do různých placených postů své lidi. Když se dočteme, že europoslanec je předsedou dozorčí rady české nemocnice, pak si musíme říci, jak to stihne tam i tam. Je také špatnou reklamou, když se při oné přeměně objeví řada různých účastnících se firem.

Řeknemě si upřímně, proč vlastně je tak velká snaha o tu přeměnu: je to možnost, jak ušetřit na mzdách zdravotníků.

Tady je hlavní zakopaný pes a dopad špatnosti systému, popsané výše. Samosprávám je zřizovatelství příspěvkových organisací protivné, protože jim činí ekonomické starosti. Není jak ponižovat výdaje ani jak zvyšovat příjmy. Ideální cesta je zákon o mzdě, skrze který mohou sebrat zdravotníkům nějakých dvacet procent, vyrovnané hospodaření je na světě a ještě si pomohou vyvolení nějakou korunou za členství v různých orgánech akciovek. Napíše se, že doktoři mají dost, třeba 40 000 za měsíc - ale nenapíše se, za kolik hodin práce - a národ uzná, že 40 litrů je skutečně až dost a je to populistickou propagandou zvládnuto

Takže mzdové tarify, dané vyhláškou, nebudou platit a vyjde se z minimální mzdy. Doktor nebude mít oněch 20 000 Kč/160 hodin měsíční práce, bude mu stačit 16, on stejně nikam neuteče. Sestra z těch 14 000 bude mít 11 a zůstane taky. Moderní manažer jim ještě ten plat rozparceluje na polovinu jistoty a zbytek dle ohodnocení a výkonu a je to.

Když významný přestavitel samosprávy vyhlásí, že v akciové společnosti budou dobří hodnoceni více a špatní méně, zní to krásně. Když k tomu dodá, že zvyšovat platy ale není z čeho, není těžké dojít skrze prostou aritmetiku k tomu, že se bude snižovat. A se snížením základní mzdy se sníží i vypočtená mzda hodinová, a tak i ohodnocení práce přesčas. Doktoři si postěžují, aby uslyšeli, že za to spaní na služebně víc ani mít nemají a basta. Někdo řekne, že není třeba doktorů v nemocnici, že můžou být doma a přijet, když je potřeba, a zase úspora.

Já mám za to, že je třeba najít nějaké ohodnocení výtečných zdravotníků. Ale taky mám za to, že existuje nějaká hranice, pod kterou už by zdravotníkův plat jít neměl. Jestli je ten zdravotník tak špatný, že si nezasluhuje to, co dnes určují tarify, tak by vůbec neměl být zdravotníkem. Takové povídání, že špatným doktorům nebo sestřičkám ubereme, to je vyjádřením toho, že špatné sestřička a doktory zaměstnáváme. A to bychom, mám za to, neměli.

Podobnými potížemi se trápili před mnoha lety v Anglii. Pak lékaři řekli Železné Lady, že týden omezeně, další týden jen k urgentním a pak vůbec nic, když to do té doby nějak nespraví. Ona se tomu smála 14 dnů a když pak začali hasiči jezdit k infarktům, bylo vše vyřešeno ze dne na den. A dodnes tam je klid, jistě, relativní, ale v zásadně klid. Já mám někdy pocit, že stát si dnes koleduje o to samé. Skoro bych řekl, že by si o tom měl nechat povyprávět a šlo by to pak bez těch zbytečných dramat.

Toto píše Seneca :

" ... lékaři si zaslouží velkou lásku a úctu...neříkej, že jim nic nejsi dlužen krom platu....jsou věci, které mají větší hodnotu, než kolik se za ně zaplatí. Od lékaře kupuješ věc nedozírné ceny, život a zdraví.... proto jim neplatíme za věc samu, ale jen za jejich námahu, za to, že nám slouží, že nchají stranou své záležitosti a udělají si čas na nás… navíc se často mění v přítele a víc než znalostmi, které prodávají, si nás zaváží svou laskavou a přátelskou vůlí. Když došlo k něčemu takovému, platíme sice za jejich práci, avšak jsme jim stále dlužni za jejich náklonnost…."

Vidíte, už tenkrát byla taková věc na programu dne..... jinak by to Seneca nepsal:-)

Zásadou pseudoekonomiky je šetřit, ať to stojí co to stojí. Jednoho dne ti doktoři řeknou dost a začnou dodržovat doslova a do písmene předpisy - a když to udělají všichni zdravotníci, bude náhle zřejmé, že se stát a samosprávy vydali na cestu do pekel. A pak třeba i nějaký samozvaný zástupce všech pacientů zvolá něco o bílé mafii

Co říkáte na názor paní Boškové, předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů, v Hospodářských novinách ohledně neziskovek? (viz Neziskové nemocnice bude nehezký český hybrid)

Paní Bošková a pan Olejár - to je podivné sdružení. Z toho samozřejmě nevyplývá, že paní Bošková má jen nějaké vadné názory, ale když píše, že je tu něco ve světě neobvyklého, mohla by i říci, že nějaký svaz pacntů je také věcí ve světě neobvyklou .

Je to zajímavá věc - kdosi se rozhodne, založí svaz, v němž chce zastupovat všechny občany země .- to jsou potenciální pacienti A ten pan Olejár dostane kancelář na ministerstvu zdravotnictví a začne aktivisovat - žádá ombudsmany do nemocnice, aby soudili špatné lékaře, žádá zastoupení ve vedeních nemocnic, v dozorčích a správních radách třeba také

Já neznám jinou v republice organisaci nebo spolek, který by se vydával jako hájitel zájmů všech občanů. Internetové stránky ale mají pěkné.

Prinicpiálně mi to leze krkem - vztah lékař-pacient je vysoce důvěrná záležitost, stejně důvěrný pak je vztah pacient-zdravotnické zařízení. Zodpovědnost za péči má doktor, ale kecají mu do toho všichni - zástupci pacientů, právníci, manageři, ekonomové, všichni v jednom kuse diktují, jak se co má dělat a když dojde na věc, tak neumějí ani dát první pomoc.

Tak mě napadá, jaké by to bylo, kdyby vznikl nějaký svaz věřících a žádal ombudsmana u zpovědnice, aby rozhodl, jestli kněží udělili správné pokání nebo jestli se řádné věnovali zpovídanému...

Zajímavá myšlenka:-) Co byste řekl na závěr?

Jestliže dnes je zřejmé, že dle obchodního zákoníku, který se na a.s. vztahuje, se podnik může rozhodnout pro předmět svého podnikání, pak je jasné, že každá akciovka může říci, že to, co je špatně placené, nebude dělat. Někdo namítne, že když ta péče nebude, pak zdravotní pojišťovny začnou platit lépe. Jenže to bude trvat roky, než se něco vybuduje znova. Postavit oddělení, to není postavit barák, medicína není otázka budov.

Je to všecho složité a nedá se to postihnout jedním psaním. Musí se to žít, aby se to dalo pochopit, konečně toto platí obecně, že. Ale obecně by mělo platit, že doktor by měl být doktor a ne manažér, ekonom, právník, bankéř, obchodník a kdovíco všechno dohromady.

Medicína a pedagogika nejsou obchod, poskytovatel péče ani škola nejsou podnik..

Nesouvislé povídání skončím starou troufalostí :

Otázka: Pane doktore, co jsem dlužen ?
Odpověď: Dejte mi jen třetinu toho, co jste mi chtěl dát, než jsem přišel.

Myslíte, že to je až taková troufalost? Nicméně děkuji za rozhovor.

****

Předchozí díly:
Dálkový rozhovor 1
Dálkový rozhovor 2
Dálkový rozhovor 3
Dálkový rozhovor 4