Přiznám se dopředu a bez mučení, že onen termín " soukromý lékař" mi není zcela jasný. Podle mého názoru soukromý, případně privátní lékař je člověk, který po získání jistého medicínského vzdělání (případně i praxe) se rozhodne provozovat svoji "lékařskou živnost" na trhu práce. Což znamená, že si na své náklady pronajme potřebné prostory, nakoupí přístroje, přijme potřebný počet personálu (například sester) a započne nabízet své služby v tom či onom regionu. Výše poplatků za jeho služby je jeho vlastní záležitostí a celková ekonomika jeho služeb je také naprosto jeho privátním záměrem (a výsledkem). Dle výsledků tohoto systému je privátním lékařem více či méně úspěšným. Případně odkoupí praxi od staršího kolegy či kolegyně.

Existuje ještě další možnost, že je zaměstnán v nějakém státním lékařském ústavu a po večerech (se souhlasem vedení tohoto ústavu) provozuje privátní praxi, přičemž striktně dodržuje etická pravidla (aby své soukromé pacienty nenechal "projet" vyšetřeními ve státním zdravotnickém zařízení a posléze je léčil díky takto zdarma získaným indiciím).

Toto vše jsou dle mého soukromí lékaři. Ostatní lékaři, kteří si například stěžují na špatné platby pojišťoven, jsou dle mého názoru tzv. lékaři na pokladnu. Jejich základním ekonomickým výkonem je "sbírání bodů", dle nichž jsou jim poskytovány platby pojišťoven. Avšak to nemá nic společného s podnikáním v poskytování lékařských služeb. Systém je totiž značně zneužitelný, jak jsme se mohli přesvědčit v mnoha případech. Ale rozhodně nejsou soukromými lékaři, protože nenesou tak říkajíc svoji "kůži na trh". Pacienti k nim jednoduše řečeno přicházet musí, neboť nemají na vybranou.

Takže, když přicházím do ordinace lékaře, nemohu souhlasit s tím, že jde o lékaře privátního, když veškeré jeho příjmy hradí příslušné pojišťovny. Ocenil bych, kdyby bylo možné, abych si vybral výhradně soukromého lékaře. Ten by mi zcela jasně sdělil, kolik platím za první, druhou i další návštěvu, a já bych souhlasil s tím, že mé peníze jsou jeho jednoznačným příjmem. Poníženým ovšem o náklady s jeho praxí spojenými. V takovém případě bych ale nehradil kolektivní zdravotní pojištění.

A nyní si kladu otázku. Jsou u nás takoví skuteční soukromí lékaři? Jak je ovšem rozlišit od těch, kteří se také za soukromé lékaře označují, ačkoli jim jde především o kartičku pojišťovny, kterou se musím vykázat ještě před tím, než dojde na debatu o symptomech mých zdravotních potíží?

Rád bych si případně zaplatil skutečného privátního lékaře. Takového, který si nestěžuje, že ministr zdravotnictví likviduje soukromé lékaře. Ty totiž platím případně já, nikoli žádný ministr. Je to složité na pochopení?