Čínské ministerstvo zdravotnictví doporučuje jako lék proti ptačí chřipce zelí. Ano, obyčejné zelí. V doporučení se neuvádí, jestli jde o zelí bílé či červené nebo zda ho podávat nakyselo. Tah je to podle mě geniální. Léky proti virům nejsou na skladě ani u nás, ani v Číně, ale zelí je všude dost. Veřejnost se zklidní: při chřipkových příznacích si každý z nás uvaří vepřo-knedlo-zelo a jsme poléčeni. „Mámo, mám ještě 37,6 – přidej zelí, ať srazíme teplotu!“ Podpoří se tím místní výrobce a napáchá to mnohem méně škody než masivní panická konzumace antivirotik. Snad s jednou výjimkou – zelí je totiž strumigen. V překladu to znamená, že se po něm zvětšuje štítná žláza. Tento stav se lidově nazývá vole. Takže nebudete mít asi ptačí chřipku, ale naroste vám vole, čímž se začnete podobat holubovi (ale bez chřipky).

Na podobná doporučení se nevztahují téměř žádné zákony a normy. Na chřipku klidně můžete propagovat Krušovické pivo a snažit se nemoc vyležet v milé společnosti ležáku. Dokonce můžete tvrdit, že je to prostředek nejlepší, stoprocentní, zaručeně přírodní a podobné barnumské výmysly. Případně ho mohou doporučovat lékaři nebo vědci, což je oblíbený reklamní trik. Pokud chcete být věrohodnější, pak uvedete, že vědci jsou kalifornští nebo australští (čím dále od nás, tím je vědec důvěryhodnější). Pak je tu také přesvědčivých devět z deseti lékařů. Nikdy jsem se podobného výzkumu neúčastnil a pochybuji, že některý z mých kolegů ano. Až uslyšíte reklamu na prostředek na mytí záchodu, tak předem prohlašuji, že nechodím na návštěvy a nekoukám se, jak kvalitně máte spláchnuto, což je specialitou mé reklamní kolegyně dr. Suralové. Ne všichni lékaři jsou k reklamě vhodní. Dobrý je lékař-nelékař Chudík alias primář Sova nebo dr. Šafránek-Kříž z Básníků. Málokterá agentura si vybere doktora Cvacha-Vinkláře. Neviděl jsem prodávat potravinový doplněk, který by doporučovali polští vědci nebo albánští zubaři či dokonce nigerijští patologové. Má-li být prostředek přírodní, pak ho propagují nejlépe čínští lékaři. Přitom většina těchto zaručeně přírodních látek vidí přírodu poprvé až cestou ven z organismu.

Dnešní zákon o reklamě naproti tomu zakazuje lékům při jejich propagaci užívat superlativy. Asi se v tom nevyznáte, tak musím udělat malou osvětovou vsuvku. Výroba nového léku stojí kolem 900 miliónů dolarů. Těmto lékům se říká originální léky. Jsou pečlivě zkoušeny a platí pro ně velmi přísná pravidla. Pak tu máme kopie, neboli generika. Generika nejsou až na výjimky zkoušena. Musí je zbaštit pouhopouhých 6 zdravých dobrovolníků (podle mě je to smutně málo a organismus zdravého dobrovolníka se jistě zásadně liší od těžce nemocného člověka), což stačí k registraci. Tedy pokud mají dobrovolníci stejnou koncentraci účinné látky v krvi, jako po požití originálu. Pak může být lék podán nemocným. Stačí oprásknout původní recepturu po vypršení patentové ochrany. Blbej kdo dává, blbější kdo nebere. Touto cestou se mimochodem ubírá naše zdravotnictví. Znamená to, že budou léky levnější, ale dostanou se k nám až po vypršení patentové ochrany u originálů. Pak je tu třetí skupina, ve které je kámen úrazu - potravinové doplňky. Ty mají ve vínku jedinou podmínku - nesmí být zdraví škodlivé. O nějakém prokazování účinku zde není ani zmínky. Abyste docílili stejného obsahu účinné látky jako mají některé léky, museli byste baštit často 6 a více tablet denně. Většinou vás při polykání prášků velkých jako krabičky od sirek opájí mylný hřejivý pocit, že pečujete o vlastní zdraví.

Farmaceutická firma zpravidla nemůže informovat laickou veřejnost o svých lécích. Znalosti by měl mít jen váš osobní pilulkin (ve Šmírbuchu českého jazyka Patrika Ouředníka jde o výraz pro lékaře), protože veřejnosti nesmí být reklama na lék vázaný na recept určena (kromě USA a některých dalších států, kde o svém osudu a zdraví lidé rozhodují o trochu více). Na laickou veřejnost lze působit jen pokud jde o volně prodejný lék či potravinový doplněk nebo jinou takzvaně „zdraví prospěšnou věc“. Pokud se nejedná o lék, pak lze o přípravku tvrdit téměř cokoliv. Známý sexuolog může v reklamě hlásat, že zná stoprocentně účinný prostředek na mužskou potenci (protože jde o potravinový doplněk). Stejný člověka ještě před pár lety tvrdil: „Vakuová pumpa, postaví ho, lumpa!“. Ve sto procentech nemůže být účinné nic. Třeba právě proto, že nemáte „lumpa“.

Náš stát tento systém lidem moc nevysvětluje. Doplácí na to samozřejmě ti nejméně informovaní. Důchodci utrácí tisíce za žraločí chrupavky, vitamíny (např. E podle studií neúčinný), pochybné výrobky na posílení imunity, zlepšení paměti, krémy, po kterých rostou prsa, mizí vrásky nebo se hubne. Jen pro zajímavost - výrobní cena krému např. s aloe vera je někde kolem 10 Kč, prodejní cena kolem 100-200 Kč. Znáte jinou podobnou loterii? Málo jsou propagovány vitamíny, které fungují – například některé typy vitamínu B u těhotných v prvním trimestru. Důvod? Jsou příliš levné. Moji známí baští ve velkém předraženou vitamínovou kombinaci na snížení homocysteinu, ačkoliv tím nelze snížit riziko vzniku infarktu, jak naznačuje výrobce (Kongres American Society of Hematology, San Diego 2004). Na druhou stranu důchodci nejsou ochotni si připlatit za kvalitní léky, protože jim logicky nezbyly peníze. Mohou tedy dostat v nejlepším případě levnější generikum, u kterého je zpravidla nižší doplatek.

Je to už pár let, co mě vyvedli z přednášky (s pohoštěním) týkající se vlněných dek. Nějaký pán tam tvrdil, že 100% nemocí způsobuje odkopávání. Ano odkopávání, tzn. v noci si odkopete jinou méně kvalitní deku. Snažil jsem se jeho teorii dokumentovat na praktických případech z medicíny. Nikdy jsem se neproodkopával ke slepému střevu, trimaleolární fraktuře nebo k chorobě beri-beri. Ve spacáku jsem se taky nikdy neodkopal. Vyhodili mě bez občerstvení. Důchodci odešli s dekama za patnáct stovek a sadou struhadel zadarmo.

Také vychází nová kniha o urinoterapii neboli pití moči. Nejde v ní překvapivě o blahodárné účinky slovenského piva Topvar. Pití exkrementů je spíš psychiatrická úchylka než léčebná metoda. Doufám, že fekální gastronomie zatím nepokročila od nápojů k hlavním chodům. Nejvíc mě v poslední době pobavil výplach střeva. Z inzerátu v tisku jsem se dozvěděl, že nějaký inženýr ve svém panelákovém 3+1 vyplachuje střevo. Asi za 500 Kč, ale zato teplou i studenou vodou! Při 10 pacientech za den to dělá 100 000 Kč za měsíc. Slušné, na trik s gumovou hadicí a vodou z vodovodu! Už Švejk věděl, že na klystýrech stojí Rakousko-Uhersko. Příslušnou proceduru vám udělá ve špitále sestra zadarmo před některými lékařskými zákroky. Známá, která byla u dotyčného inženýra, mi tvrdila, že to musí být vědecké, protože inženýr má certifikát. Certifikát na proplach. Nechci proplachový certifikát nějak zlehčovat. Třeba pracoval dotyčný inženýr u kanalizací, kde si vysloužil proplachové ostruhy. Čistě teoreticky si založím Společnost přátel proplachu (lékařské společnosti žádný takový certifikát zcela jistě nevydávají) a příslušný certifikát si vydám. Nebo možná šlo o diplom ze soutěže v proplachu střeva. Finalista v teplé vodě, loňský šampión ve studené! Lidská důvěřivost nezná mezí. Přemýšlejte

o tom, až půjdete koupit léky. Pokud však máte volných 500 Kč, tak se stavte v pondělí u mě v ambulanci. Klidně vás propláchnu i zelným nálevem. Teplým!