Vláda zatím nerozhodla o obědech zdarma pro děti. Na stole byly návrhy dva, jeden neprošel vůbec, druhý se má přepracovat. Je to věru zvláštní, že se o takové věci více nediskutuje. Na pořadu dne je pokuta pro lidi, kteří hodili do koše kytice položené Babišem, Zemanem a Okamurou k pamětní desce 17. listopadu. 

To je v podstatě bagatela bez jiného než symbolického významu a rozumného výsledku se nelze dočkat, protože žádný není možný: záleží přece na tom, jak se kdo na věc dívá.

Potíž je v tom, že kytku v koši si umí každý představit, kdežto je těžké posoudit, do jaké míry je návrh na oběd zdarma populistické gesto a do jaké míry je to nezbytný servis potřebné skupině obyvatel. Autor těchto řádků zažil minimálně tři pokusy o svačiny pro děti zdarma hluboko v době minulého režimu. Vždycky to skončilo fiaskem, jelikož se do pytlíků se svačinou (tehdy papírových, jak jinak) vloudily plesnivé salámy a zkažená vajíčka a zasáhl hygienik a charitu zatrhnul. Obědy zdarma dětem. Všem? Jak to zajistit? Některým? Jak je vybrat? A co to udělá mezi dětmi, jedny půjdou na oběd, jiné nepůjdou?

Opět vzpomínka pamětníka – měli jsme ve škole družinu a někdo chodil obědvat domů, jiný do družiny a žádné problémy nebyly. Zrovna tak jako se nikdo nedivil maturitě z matematiky, to byl povinný předmět: matika, čédina a ruština plus jeden předmět volitelný, já volil děják. Dnes je z toho drama.

Osobně si myslím, že mají ve státě být takové poměry, aby rodiče vydělávali dost na to, aby se jejich děti mohly v poledne najíst. Oběd zdarma někde pomůže, ale obecně to ke zlepšení poměrů nepřispěje. Toto je ovšem jen hrubě nekvalifikovaný názor člověka, který byl školákem v době, kdy se reformy školství teprve rodily v hlavách pomatenců.