Náš delegát pro lucemburské jednání o povinných kvótách, náměstek ministra vnitra Jiří Němeček, sdělil prostřednictvím médií veřejnosti, že většina reprezentací zemí EU je pro povinné kvóty. Na jednání budeme proti, ovšem je tu reálná vidina, že budeme přehlasováni. No a co potom?

Potom nic. Náměstek Janeček argumentuje nefunkčností kvót. Ty nefungují ani v rámci samotného Německa, natož aby fungovaly v rámci Evropy. Viděli jsme to i na příkladu iráckých uprchlíků, kteří se nechali dovézt do předsíně Německa a pak se hnuli dál. Celá ta fraška kolem kvót, to je jen vytváření iluze činnosti, vytváření dojmu, že politické elity Západu mají na uprchlickou krizi nějaký vliv. S vážnou tváří mudrují o funkčnosti dohody s Tureckem a přitom je jasné, že za dočasné zmírnění imigračního tlaku se přičinila Makedonie v podstatě brutálním přerušením Balkánské cesty. Plán B se realizoval a Brusel se tváří, že tomu tak není. Teď se budou politici v Lucemburku zase tvářit, že něco řeší.

Vrcholem pokrytectví je pak postoj Rakouska, které se tváří, že drží s Bruselem basu, a přitom staví na Brenneru železnou oponu.

Přitom historická úloha obnovy své tradiční role organizátora obrany proti vpádu z Východu ho nemine. A že se na vnějších hranicích Schengenu (nebo toho, co zbude po jeho rozpadu) nebudou dít hezké věci, o tom není pochyb. Na ukázku ať se zájemce jede podíval na makedonsko-řeckou hranici.