Ministr zahraničí Zaorálek před odjezdem na unijní jednání o imigrační vlně stanovil dvě priority českého stanoviska: ochranu vnější hranice a budování návratového mechanismu. Odmítavé stanovisko vůči kvótám na rozdělení uprchlíků má zřejmě většinovou podporu ve veřejnosti. 

Podle webových hlasování většina je pro omezení schengenských pravidel, přičemž se takových hlasování účastní spíše vzdělanější a liberálnější složka obyvatelstva.

Zaujal mě návrh Jiřího Pehe v jeho komentáři na Novinkách z 23. června. Autor píše:

V této souvislosti si EU bude muset především položit otázku, zda a jak vytvořit na severním pobřeží Afriky pás území, které bude EU přímo či nepřímo kontrolovat.

To je nástin realizace ochrany vnější hranice Evropy. Zároveň to ale prakticky předpokládá návrat ke konceptuu koloniálního ovládnutí severní Afriky. Historicky vznikaly kolonie právě z potřeby uklidnit region, aby v něm mohly probíhat normální ekonomické vztahy. Před příchodem Evropanů byla větší část Afriky pod nadvládou arabských vládců, proto je islám tak silně v Africe zakotven. Arabské vládce zajímali jen otroci, zlato a slonovina. Kontinent byl vystaven teroru a chaosu. Kmenové války skoro vylidnily jižní Afriku, to například je důvod, proč se sem natáhli Holanďané, Němci a po nich Angličané. Toto se ale opakovat z mnoha důvodů nemůže.

Je tedy myslitelné, aby Evropa jakýmkoli způsobem takzvaně nastavila v severní Africe pás, který bude přímo nebo nepřímo kontrolovat?

Čistě logicky vzato je to žádoucí. Prakticky vzato je realizace těžko představitelná, nicméně nikoli nemožná. Je to v podstatě jediné možné řešení. Musí se ale opírat o souhlas místního obyvatelstva a ten musí být založen na zcela jiném státoprávním uspořádání, než je to tradiční, mnohdy nadiktované podle pravítka někdejšími koloniálními mocnostmi. Na severu Afriky zřejmě musí vzniknout řada zcela nových státních útvarů a ty jistě budou pod podmínkou finanční podpory ze strany Evropy ochotné spolupracovat ve věci ochrany této vnější hranice Evropy.

Heslo by tedy mělo znít: Pryč s hranicemi podle pravítka a Za Afriku s barevnější politickou mapou.