Velikonoce jsou spojeny s mnoha symboly. Nemám zde na mysli nějaká vajíčka nebo zajíčky. Myslím symboly spojené s pravým významem Velikonoc, jak jej známe z židovství a křesťanství. A kdo je alespoň trochu v obraze, ví, že Velikonoce samy jsou vlastně symbolem.

O tom je však napsáno mnohé a nyní bych to rozvíjet nechtěl. Myslím na tu část novozákonního velikonočního příběhu, kdy proběhla jedna významná volba. Zde máme její aktéry: Ježíše, Syna Božího a Spasitele, kterému začíná nejtěžší fáze jeho úkolu zde na Zemi; dále Piláta z Pontu, římského místodržitele v Judeji, momentálně v roli soudce; no a nakonec je tu dav lidí. Pilát, po výslechu Ježíše, stojí před davem a říká, že na něm žádnou vinu nenalezl. A nabízí lidu, že podle velikonočního zvyku jim ho propustí na svobodu. A právě zde jsme svědky volby – lid na Pilátovi nežádá propuštění Ježíše, ale vzbouřence a vraha Barabáše. Pro Ježíše naopak žádá ukřižování. Takto s odstupem se to zdá až neuvěřitelné: jak je vůbec možné dát přednost vzbouřenci a násilníkovi před člověkem, který uzdravoval nemocné, sytil hladové, těšil ztrápené, dával naději sklíčeným…?

Ovšem stejně neuvěřitelné se mi zdá, jakému člověku byla dána přednost v našich přímých prezidentských volbách. Takové „velikonoční“ déjà vu po česku. Lid si opět vyvolil svého „Barabáše“. A to dokonce podruhé. Větší části voličů nevadí, že hlavou našeho státu je člověk zlý, mstivý, podlý a prolhaný. Byla to morální volba. A ve zkoušce z morálky a mravnosti náš národ opět propadl. Národ Jana Ámose Komenského! Nebo už spíše národ Emanuela Moravce, Gottwalda a Husáka.

Co to vlastně vypovídá o lidech (tehdy i dnes), kteří vyvýší špinavce a pošpiní čistého?

Velikonoční příběh, přes všechno zlé, má dobrý konec - v časnosti i na věčnosti. Kéž by vzal dobrý konec i ten náš současný příběh časný.

Autor je kazatel Křesťanského společenství Kamenický Šenov