Vláda schválila návrh zákona o zpravodajských službách a souvisejících zákonů. Návrh je v souladu se zásadami rozumu, a tak by měl mít slušnou šanci na hladký průchod další zákonodárným procesem.

Jde o to, že by zpravodajské služby mohly získat informace o klientech bank, pokud by bylo zjevné podezření, že jde o teroristickou anebo mafiánskou činnost. Mimochodem, principiálně jde o totéž, je to organizovaná kriminalita a mnohé její projevy se prolínají: kšeft s drogami je kšeft s drogami, v případě terorismu jde výdělek na vraždění, v případě mafiánství na jachty v Karibiku. Taky by tajné služby mohly žádat o informaci, komu patří které telefonní číslo.

Je docela komické, že toto nebylo už dávno součástí právního řádu. Ani terorismus, ani mafiánství nebyly vynalezeny v roce 2014. Je nápadná nechuť zákonodárných sborů posílit pravomoci tajných služeb a policie. Ohánějí se ochranou svobody a práv jednotlivce. To by mělo být soudnému občanu podezřelé. Vždyť schvalovacím procesem v parlamentu prošly legální zločiny, které nás všechny odrbaly – bez náznaku nějakého odporu. Proč ta úporná snaha ochránit občanovo soukromí, když zákonodárné sbory tak nelítostně drancují jeho peněženku?

Vysvětlení prosté, milý Watsone. Protože zákonodárné sbory se skládají ze značné míry z lidí nelítostně drancujících naše peněženky, ať přímo nebo prostřednictvím jiných dravců. Ochranou soukromí je míněna ochrana jejich vlastních kšeftů. Proč by se měl bát dohledu tajných služeb podnikatel, který řádně platí daně a má transparentní účetnictví? Finanční úřad do jeho hospodářství vidí přesně, jako by se díval lupou. Kde se něco tají, něco svinského kvasí. Proto ta nechuť poslanců k otevření bankovního tajemství anebo vůči odposlechům.

Je kupodivu, kolik zdánlivě soudných lidí na tuhle fintu skáče. Vláda v pondělí udělala správný krok, teď jde o to, aby ho nějaká skupina filutů nezalomila, aby pokryla svoje kšefty.