Donald Trump napsal v jednom ze svých tweetů toto politicky nekorektní prohlášení: „Dejte mi čistý, nádherný a zdravý vzduch – což není to samé jako ty globálně oteplovací blbosti (v originále: ‘bullshit‘). Už mám dost toho nesmyslu!“. Trochu s vaničkou vylévá i dítě: Globální oteplování úplný nesmysl není, ale boj s ním nesmyslný, i podle mého názoru, je. Slouží hlavně bohatým elitám k posílení jejich moci a k oslabení demokracie, kterou tyto „elity“ často považují za nepříjemnou překážku. Tudíž považuji postoj D. Trumpa přes všechny svoje vážné výhrady k jeho osobě za daleko rozumnější než levicové snahy Evropu uregulovat a tím v podstatě vyhnat průmysl do Asie nebo Jižní Ameriky. A časem možná i do USA.

Vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA je zajisté pro mnohé nepříjemným překvapením, pro někoho zase příslibem lepších časů, velmi záleží na úhlu pohledu. Nejsem z něho nijak nadšen, neboť se mi příčí hrubiánství, lži a populismus ve smyslu slibů nesplnitelných a lákavých cílů, jednoduchých řešení složitého problému apod. Zároveň se však domnívám, že prohra amerických liberálů (tj. americké levice, představované Demokratickou stranou) byla nanejvýše zasloužená. Neboť hájí zájmy bohaté a arogantní byrokracie.

Nad příčinami Trumpova vítězství se zamýšlí množství politologů, politiků, publicistů i obyčejných bloggerů. Je pravděpodobné, že Trumpova jednoduchá rétorika zapůsobila na mnohé „zapomenuté“ dělníky, kteří přišli o práci a o budoucnost vlivem globalizace a nižší ceně práce v jiných zemích, zejména třetího světa. Tedy na ty skupiny, které by teoreticky měly být chráněnci levice. Té levice, která se dříve zajímala hlavně o těžce pracujícího horníka či dělníka někde u pásu.

Časy se ale změnily. Mezi voliči amerických liberálů nejvíce přibylo tzv. „bílých límečků“, hlavně státní byrokracie, která se maximálně snaží si zajistit svou budoucnost, a to nejlépe co největší a co nejsložitější regulací, která je (a armády právníků, pracujících pro bohaté korporace mj. při optimalizaci daní) činí stále nepostradatelnějšími. K tomu přibývají různé neziskové organizace, které spolu se státní byrokracií uchopily téma klimatických změn a ze zajímavé hypotézy o možném oteplování klimatu tempem v řádu desetin stupně Celsia za desetiletí, z neznámého podílu způsobeném člověkem, vytvořily ve spolupráci s většinou médií virtuální monstrum, kterým se snaží zvyšovat svoji moc. Zrodilo se podivné paradigma, na základě kterého se mohou odůvodňovat stále přísnější a složitější regulace, jejichž společným jmenovatelem je zdůrazňování emisí oxidu uhličitého jako snad nejhorší znečišťující látky pod Sluncem. Plynu, který si dáváme dobrovolně a rádi do nápojů, zatímco daleko nebezpečnější znečišťující látky jsou tímto upozaďovány. Je to „polutant“, který vydýcháváme. Sloučenina, která pomáhá ozeleňovat planetu a která nám mj. pomáhá stále rostoucí množství lidí uživit.

Že jste o tom neslyšeli? Že oxid uhličitý má téměř jenom negativní dopady? Není divu, mediální poptávka je hlavně po negativních zprávách a neziskové organizace žijící z oteplovací hysterie to rozhodně vybubnovávat nebudou. Jenom na okraj: O ozeleňování suchých pouštních a polopouštních oblasti hovoří např. práce australské instituce CSIRO, v tomto roce i zpráva NASA. Dokonce se o vlivu zvýšených koncentrací CO₂ na ozeleňování Sahary cudně zmiňuje i zpráva IPCC (Physical Science Basis, strana 1118), což je ale informace, která se do shrnutí pro politiky, nemluvě o tiskových zprávách, samozřejmě nedostane.

Ano, zvýšené koncentrace CO₂ a oteplování planety mají i negativní dopady, ty jsou ale v naprosté většině přehnané, zejména ve srovnání se sezónními i meziročními změnami počasí i změnami ekosystémů. S troškou nadsázky se dá říci, že ty organismy nebo přírodní společenstva (nemluvě o lidech), které „nepřežijí“ průměrnou změnu teploty o dvě nebo tři desetiny stupně Celsia za deset let, si v přírodním výběru nezaslouží existenci (mimochodem, v mladším dryasu došlo k daleko dramatičtější klimatické změně, v Grónsku kolem deseti stupňů za dekádu, což je o dva řády více než nyní, navíc tehdy za to těžko mohla lidská činnost).

Není ale cílem mého článku zde znovu rozebírat velmi složitou a kontroverzní otázku příčin klimatické změny. Dejme tomu, že mají příznivci nutnosti boje proti emisím skleníkových plynů pravdu. Způsob prosazování „boje“ proti oteplování se ale příčí veškeré logice. Například: Jak ovlivní globální oteplování regulace příkonů vysavačů? Regulace příkonů varných konvic? Sníží se energie nutná k ohřátí jednoho litru vody? Jak se změní emise skleníkových plynů, když se výroba pouze přesune do Asie nebo Brazílie a výrobky se odtamtud dovezou?

Vrcholem všeho je aktivita některých bohatých celebrit, čehož typickým příkladem je „klimatický ambasador“ Leonardo DiCaprio. Pokud by se zajímal jenom o ochranu divoké přírody a dával do toho svoje peníze, měl by moje sympatie, sám jsem spíše příznivcem těchto aktivit. Pokud ale vykládá o nutnosti snížit emise skleníkových plynů a má spotřebu energie jako mnohonásobek běžných obyvatel planety (lety soukromými letadly, pronájmy drahých jachet apod.), pak má jeho poselství příchuť značného pokrytectví. Koneckonců, není sám, o energetické spotřebě Ala Gora toho byla napsáno také poměrně hodně.

Rostoucí armáda „bílých límečků“, mnohých vědců a politiků, zelených neziskových organizacích apod., mluví o fosilních palivech a obecně o větší části energetického sektoru stále pohrdavěji. Vlaky s uhlím dokonce nazývají „vlaky smrti“. Ale už jim nevadí, že si z této „špinavé energie“ nabíjejí svoje smartfouny, že nalétají na světové konference statisíce mil, aby tam hlásali nutnost snižování emisí CO₂. Lidé, kteří s velkým úsilím zajišťují životadárné proudy energie, jsou jimi v podstatě označováni za škůdce planety. Nedivme se, že pak lidé volí i jinak možná nevolitelné kandidáty, když se mezi slušnými politiky nenajde téměř nikdo, kdo by jim vyjádřil trochu úcty. A nyní přišel Donald Trump, který je sice huba nevymáchaná, ale dokáže vycítit tuto potřebu. Dát naději lidem, kteří se v potu tváře zasluhují o naše civilizační „samozřejmosti“, ale jsou přehlíženi arogantní městskou politickou „elitou“. Který naplno řekne (ač, dle mého názoru, značně a kontraproduktivně přehání), že z rozvojových zemí přicházejí mnozí s nepříliš čistými úmysly, zatímco všelijací krasoduchové nejprve imigranty halasně vítají, aby pak neochotně připouštěli, že to až takové obohacení být nemusí (přičemž, mimochodem, ohledně imigrace nemám nijak vyhraněný názor – pokud někdo slušně o život v naší republice požádá a nehodlá zde žít paraziticky a vnucovat mi svoji ideologii, tak mi nevadí, sám jsem chvíli pracoval v cizině).

Ještě si něco neodpustím: Je naprosto správné kritizovat politiky, kteří lžou a nevidí si do úst. To se týká jak nastupujícího amerického prezidenta, tak současné nedůstojné české hradní sestavy, která je sice úplným pokladem pro politickou satiru, ale má bohužel formální úlohu reprezentovat český národ. Kolem Donalda Trumpa se také odehrálo pár skandálů ohledně (údajného) sexuálního obtěžování a nevhodných vyjádření. Nyní se v USA pořádají demonstrace jeho rozhořčených odpůrců, kteří mu vyčítají kdeco. Třebas i oprávněně.

Srovnejme to ale s bývalým předsedou Mezivládního panelu pro klimatické změny, doktorem Rajendrou Pachaurim: Tento autor erotického románu Návrat do Almory byl obviněn za sexuální obtěžování, přičemž soudní řízení již probíhá, soud totiž shledal důkazy dostatečnými pro formální obvinění. Doktor Pachauri je ale s Alem Gorem nositelem Nobelovy ceny míru. Žádných rozhořčených demonstrací proti tomuto člověku, který si mj. ze lživých informací o himálajských ledovcích udělal soukromý kšeft a je již souzen za daleko horší činy, než „xenofob a sexuální predátor“ Donald Trump, jsem se nedočkal.

Ne, nejsem nijak nadšen Donaldem Trumpem, ani mnohými osobnostmi, které jeho vítězství velmi halasně vítaly. Některé jeho výroky vzbuzují i u mě určité znepokojení. Zároveň však předkládá mnohé rozumné argumenty: Je potřeba tolik státní byrokracie, která se odcizuje občanům? Proč by (mnohé) evropské země NATO měly spoléhat na americkou vojenskou pomoc, když na vlastní obraně šetří? Proč by měly USA draze omezovat emise CO₂, když to s (hypotetickým) oteplováním ani nehne a když CO₂ je přínosné pro rostliny a pomáhá jim odolávat suchu? Když evropská „elita“ chce draze bojovat především s jakýmsi oteplováním a v podstatě rezignuje na ochranu vlastních hranic, zaslouží si, aby se o bezpečnost Evropy Spojené státy nějak přehnaně staraly? Odpověď na poslední otázku pro naši republiku nemusí být zrovna příjemná, ale jestliže zesílí povědomí potřeby zesílit naše obranné kapacity, bude jen dobře.

Trochu se na závěr vrátím ke statistice nedávných amerických voleb. Třeba se mnohý čtenář podiví tvrzení, že Demokratická strana hájí především zájmy bohatých privilegovaných vrstev. Když ale porovnáte americké státy podle příjmů na hlavu a volební preference, vyjde najevo tato skutečnost: Nejbohatší státy opravdu volí spíše (levicovou) Demokratickou stranu, zatímco Republikáni jsou nyní stranou, kterou upřesnostňují chudší Američané, často lidé venkova. Což potvrzuje i níže uvedený obrázek (zdroj dat zde a zde), který ukazuje (spolu s lineární regresní přímkou) závislost volebních preferencí H. Clintonové na příjmu na hlavu podle jednotlivých amerických států. Washington D.C., podle příjmů na hlavu nejbohatší „stát“ (má zvláštní statut, je spravován přímo Kongresem), volil z 93 % paní Clintonovou. To je ten bod vpravo nahoře.

Doplněno později: Druhý obrázek ukazuje tuto závislost i s popisem jednotlivých států u příslušných bodů (ve fotogalerii pod článkem bude o něco čitelnější):

Autor je meteorolog

Převzato z blogu Salek.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora