Poslední číslo německého časopisu Der Spiegel na titulní straně sděluje čtenářům, že v nedávných jednáních mezi Spojenými státy a Evropskou unií na celé čáře vyhrál Jean-Claude Juncker, neboť donutil Donalda Trumpa vzdát se svých plánů na obchodní válku s Evropou.

Zhruba ve stejném duchu a se stejnými argumenty deník New York Times neskrývá po úspěšných jednáních své zadostiučinění. Jeho titulní materiál zní „Překvapivý výsledek: Spojené státy a Evropská unie odvrátily obchodní válku.” Jakože Trump opět prohrál.

Pro koho je takový výsledek vlastně překvapivý? Leda tak pro New York Times. Vždyť stačí otevřít si protokoly červnového summitu Velké sedmičky, aby si jeden přečetl černé na bílém, že Trumpův ideál mezinárodního obchodu není válka, ale zrušení dovozních cel a jiných překážek. Cituji doslova z jeho projevu: „Žádná cla, žádné šikany. Jen tak mezinárodní obchod může fungovat.”

Na summitu Trump také vysvětlil, že naznačené zvýšení tarifů je jen nástroj, jak dostat obchodní partnery k jednacímu stolu. A to je to, co se skutečně stalo, navzdory nářkům, že svět čeká nemilosrdná válka, že Trump ponižuje své tradiční spojence a že tím ohrožuje základní hodnoty volného trhu.

Většinové sdělovací prostředky dodnes nepochopily, že jakákoli jednání jsou proces, ne pevný stav. Vyjevení pravdy je také proces – od začátku do konce. Pravda není zakleta v kterémkoli jednom okamžiku. Když strana jednání říká: to je moje poslední nabídka – neznamená to, že to je skutečně poslední nabídka. Když druhá strana říká: tak to je konec, neznamená to, že to je opravdu konec. A když někdo říká, že vás má rád, nemusí to znamenat, že vás opravdu má rád. Většina to zná z vlastní zkušenosti.

Donald Trump je dobrý vyjednavač. To o sobě tvrdil již před volbami. Když něco říká, neznamená to, že to tak skutečně myslí. Žádné jeho rozhodnutí není definitivní. Jednání je pro něho jen prostředkem k dosažení stanoveného cíle. A pravda je součástí tohoto pohybu. Všichni to už zdá se pochopili, až na média.

Když řekne, že to je konec, že od dalších jednání odstupuje – a neodstoupí, média prohlásí, že je lhář. Když řekne, že si váží Putina nebo Kim Čong-una, napíšou, že tito diktátoři jsou jeho politickým ideálem. Že to je Trumpova vláda, kdo dodává Ukrajině letální zbraně a podporuje deklaraci o trvalém neuznání ruského záboru Krymu, to už se do jejich představivosti nevejde. I když na vlastní oči pozorují, jak Severokorejci bourají své raketové rampy a předávají Američanům ostatky padlých z korejské války, umanutě opakují, že Trump zradil Ameriku, dal Kimovi všechno a nedostal za to nic.

Známý publicista Andrew Klavan z PJ Media píše ve svém posledním komentáři: „Tento rozpor činí náš svět málo srozumitelným. Máme prezidenta, který mluví jako vyjednávač. Pravda je pro něho procesuální a může být v různých okamžicích různá. Máme sdělovací prostředky, jež jsou natolik zaslepeny levicovou nenávistí a vztekem, že pravda pro ně nehraje vůbec žádnou roli. Jak rozpoznat, co je skutečnost a co je pouhá iluze? Zkusme se orientovat podle výsledků. Až doteď byly výsledky, kterých dosahoval náš vyjednávač, zatraceně dobré,“ píše Andrew Klavan.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus