Můj spoluusedlík ve státě Connecticut, Miloš Forman, se zapojil do americké předvolební kampaně článkem Obama socialista? Naprosto ne!  pro noviny New York Times.
Obhajuje v něm současného presidenta před nálepkou "socialista", kterou mu dalo pár politických komentátorů a oponentů. Podle mně velice nepřesvědčivě a hlavně zbytečně.

Zaprvé, ať je Barack Obama uvědomělý socialista nebo ne, americká média slova socialismus, komunismus nebo levice zásadně nepoužívají pro domácí politickou scénu.zásadně nepoužívají pro domácí politickou scénu.
Podle nich existuje v americké politice jenom střed, pravice a extrémní pravice (každý kdo spáchal nějaký zločin, co se dá politicky podbarvit).

Barack Obama je tedy politicky centrista a to, že byl v r. 1996 zapsaný coby člen městské organizace socialistické strany New Party města Chicago, nic neznamená.
Americká média se politicky ztotožňují s levicí od šedesátých let a Barack Obama byl navíc politik a president jejich snů.
President Obama se může spolehnout, že média budou pokračovat v jejich bohužel úspěšné operaci "zadávání parametrů debaty".

Zadruhé, Miloš Forman káže přesvědčeným. Lidé, co čtou New York Times (zvané za studené války "Pravda - Západ"), jednak vědí, kdo geniální, eklektický režisér exotického původu je, jednak jsou z 90 % presidentem uchvácení (jak je vidět z online komentářů k jeho textu).
Účinnější by byl výstup na některém z pořadů, které jmenoval. Tam se najdou diváci, kteří věří, že Obama socialista je. Jak by v podobné debatě obstál se svými politickými úvahami, by bylo zajímavější.

Zatřetí, v článku autor socialismus jednou chválí, jednou zatracuje. Píše, že srovnávat "západoevropský socialismus, který klade důraz na státní penze a státní zdravotnictví s marxisticko-leninskou totalitou, je falešné."
Jak? Protože ho to "uráží a znevažuje zkušenosti milionů těch, kteří žili a žijí pod brutálním druhem socialismu."
Nu, já zase myslím, že i mírná nesvoboda je nesvoboda a spoléhat, že se to nezhorší, ignoruje minulost dost nedávnou.

Začtvrté, jeho ideál. Namísto "sociální spravedlnosti" (cokoliv tím myslí), kterou podle něj "nikdy neuděláme dokonalou", pracovat pro "sociální harmonii".
Harmonie, hudba "vzrušující a tišící", jejíž jednotu dnešní demokracie, "zázračné uskupení rozdílných hudebníků", "zoufale potřebuje".
Jemu ke cti neříká, ať "hudebníci vymění své nástroje" (tedy cenzura), ale říká, ať mají při hraní na paměti "vznešenou melodii naší země" (nejasné, ale nejspíše auto-cenzura). Jinak prý ten hluk vzbudí Marxe nebo hůř.

Spojené státy ale nejsou demokracie a Američané jsou charakterově mnohem méně"rozdílní", než se napovrch zdá. Důležitější než "sociální harmonie" je pro ně svoboda slova, právo podnikat a vlastnit majetek, právo se bránit, jejich víra a právo nebýt soustavně obtěžován radnicí či vládou - jakkoliv dobře to s nimi myslí.
Socialisté měli příležitost prodat svou vizi americkému voliči od Marxových časů, budí ho soustavně a zatím neúspěšně (možná proto, že je to většinou v akademickém prostředí).
Revoluce ale ne a ne přijít - maximálně příležitosti někde pálit a drancovat (viz Los Angeles 1992).

Sympatie Miloše Formana ke "správnému druhu" socialismu jsou zjevné a nevidím v tom nic zlého (určitě to pomáhá v jeho odvětví - jedna věc, kterou Hollywood nepromíjí, jsou konservativní postoje).
Ale napadá mě, jestli v jeho textu není také silná dávka konfuciánství. Harmonie nebes a země, moudrý vladař a disciplinovaní poddaní, kde každý zná své místo. Americký volič na tohle ale naštěstí není.

Odezva článku ve Státech? Těžko říct, já třeba mnoho čtenářů New York Times osobně neznám.
Ze zkušenosti ale vím že americká politická scéna bere rozumy nás, hochů z Východního bloku, s patřičnou reservou.