Krátká charakteristika současné situace: Ukrajina je velmi bohatá země, ale ukrajinský stát je velmi chudý. A bohatství Ukrajiny je velmi nerovnoměrně rozdělené. Několik procent Ukrajinců, oligarchové a jejich rodiny, vlastní naprostou většinu bohatství a naprostá většina Ukrajinců je velmi chudá. A tato naprostá většina Ukrajinců by zcela jistě a ráda změnila současnou situaci, ale není-li to nemožné, bude to nesmírně dlouhé, těžké a komplikované.

Ekonomickou situaci si dovolím přepočítat čtenářům na české koruny, když ceny zboží a jídla jsou na Ukrajině jen o trochu nižší než v Česku. Nejchudšími a posledními z posledních jsou na Ukrajině důchodci. S průměrným důchodem necelých tří tisíc korun měsíčně jim po zaplacení nájmu a elektřiny zbývá měsíčně na ostatní výdaje okolo tisíce korun. Průměrný plat se pohybuje podle regionů od 12 tisíc korun v Kyjevě, až po šest až sedm tisíc v Zakarpatí. Nedivme se pak, že statisíce Ukrajinců pracují v Čechách a dalších zemích střední Evropy za dvoj- až trojnásobnou měsíční mzdu.

První kolo prezidentských voleb bylo skvěle organizováno a mezinárodní pozorovatelé z politických organizací (OBSE, NATO, Rada Evropy) nenašli žádná pochybení nebo falšování. I když se to možná nezdá, tak tato informace o volbách od mezinárodních pozorovatelů je velmi důležitá pro řadu dalších, zejména finančních organizací, které ekonomicky s Ukrajinou pracují. Sami Ukrajinci tyto volby charakterizovali tak, že ti, co volí „srdcem“, volili herce a komika Zelenského, ti, co volili „rozumem“, volili Porošenka. Náš překladatel byl z vítězství Zelenského dost nešťastný, a tak jsem ho uklidňoval: “Před čtyřiceti lety si Američané zvolili za prezidenta také herce, Ronalda Reagana, a ten nakonec dokázal zničit Sovětský svaz!“ „Jo, ale v současné situaci dokáže Zelenskyj zničit Ukrajinu,“ zněla skeptická odpověď.

Ukrajina se opravdu nachází v nelehké a složité situaci. Na východě probíhá zamrzlá válka se separatistickými regiony Doněcka a Luhanska. Přáním naprosté většiny Ukrajinců je co nejrychleji a za jakoukoli cenu tuto válku ukončit. Opakovaně jsem se ptal desítek lidí, a jakkoli to zní tvrdě, lidé by ukončili válku i za cenu ztráty části území. Ostatně o tom, že by Rusko vrátilo Ukrajině Krym, se diskutuje pouze na vládní či mezinárodní úrovni, většina Ukrajinců se s touto možností již rozloučila. Naopak shoda panuje na tom, že jediný, kdo může ukončit válku na Donbase, je Putin, který samozřejmě tuto situaci diriguje, ale kdo by začal jednat s Putinem, bude označen za ruského agenta a mezinárodně dehonestován. Což ostatně platí i pro nás. Jsem si vědom toho, že výše uvedená stanoviska mohou být předmětem kritiky, ale uvítal bych spíše protinávrhy, jak válku na Donbase ukončit či jak reálně zařídit vrácení Krymu Ukrajině.

Dalším obrovským problémem Ukrajiny je všeobjímající korupce, kterou místní nazývají „vertikální feudalismus“. Sféry vlivu jsou rozděleny mezi jednotlivé oligarchy, kteří mají rozdělenu nejen ekonomiku, ale i parlament a státní aparát. A celá společnost funguje tak, že lidé musí dávat předem stanovenou taxu úplatků u lékaře, na úřadě, ve škole, naprosto všude. Jeden ze starostů zmínil, že se situace přece jen trochu zlepšila: dříve musel pravidelně platit veliteli místní policie a prokurátorovi, aby ho nesesadili z volené funkce, to dnes prý již není potřeba. Za tragédii však považuji, že i soudy prý vyhrává ten, kdo dá skrze prostředníka soudci více peněz. Potvrzují to čeští podnikatelé podnikající na Ukrajině, kteří se shodují v tom, že i v Rusku je vymahatelnost práva několikrát větší než na Ukrajině.

Před pěti lety na legendárním Majdanu demonstroval ukrajinský národ proti korupci, za omezení moci oligarchů a za zlepšení životní úrovně. Ani jeden z těchto ukazatelů se za pět let nezlepšil, naopak. Po podpisu asociační dohody začala vleklá válka na Donbase a Ukrajina přišla o Krym. Lidé „srdcem“ volí změnu, ale i prezidentský kandidát Zelenskyj má za sebou oligarchu Kolomojského, který chce sesadit současného prezidenta Porošenka.

Není divu, že Ukrajinci jsou současnou situací unaveni a vyčerpáni. Před pěti lety se odtrhli z vlivu Ruska, zvolili směr do Evropské unie a NATO a jedním z mála pozitivních výsledků je bezvízový styk s EU. Rusko, se kterým se o novém směřování Ukrajiny nikdo nebavil, tuto cestu rozbilo. Vstup do NATO je vyloučen, protože Ukrajina nekontroluje své hranice a je de facto, byť ne vlastní vinou, „rozpadlým státem“. A Evropská unie se k Ukrajině také nechová zcela korektně. Sice jsme vyhlásili Rusku sankce za anexi Krymu, ale desítky evropských firem investují v Rusku miliardy. Stavba německého plynovodu Nord-Stream 2 budiž příkladem našeho velkého pokrytectví. Ukrajina ztratila trhy v Rusku, ale na export do EU byly stanoveny kvóty. Nejen já se obávám, že bude-li na Ukrajině pokračovat současný marasmus a nebudeme-li jako euroatlantické společenství Ukrajině schopni nějak výrazně pomoci, může se nálada zklamaných Ukrajinců opět obrátit k Rusku.

Ukrajina je bohatá země a všichni přejeme Ukrajincům tu nejlepší budoucnost. Zdá se mi však, že v současnosti je Evropská unie zahlcena řešením vlastních vnitřních problémů a na Ukrajině není schopna výraznější akce. Na rozdíl od negativního působení Ruska. Bohužel, je to ke škodě nás i Ukrajinců.