Před týdnem odhalila izraelská tajná služba Šin Bet plán Hamásu provést útoky v Izraeli pomocí pacientů z Gazy, které Izrael z humanitárních důvodů léčí ve svých nemocnicích; arabští pacienti trpící rakovinou byli získáni k bombovým útokům proti doktorům v Izraeli, kteří je léčí. Nic již nemůže překvapit. Někteří lidé si namlouvají, že jde o boj proti izraelské okupaci. V pařížském divadle Bataclan zabili v roce 2015 muslimové 130 diváků a některým vydloubali oči a uřízli přirození. Proti okupaci? Samozřejmě, že nejde o muslimský monopol, surovostí se dopouštějí i středoameričtí migranti blížící se k americké hranici, a ještě horší krutosti se odehrávají uvnitř africké džungle, kde nejsou ani zlí Izraelci či Američané a ani žádní kolonizátoři. Jsou tam jen místní lidé a jde o běžný život v rozvojových zemích. Antropologové a sociologové s oblibou popisují různé zvyky u jiných kultur, včetně pitvání lidí zaživa oblíbeného v indiánských kulturách, a konstatují, že nejsou lepší nebo horší kultury – jsou jen rozdílné kultury. Liberální politikové dneška se snaží tyto různosti zamíchat do západní společnosti, aby to bylo zajímavější a multikulturnější.

Věta xenofilů „ještě tu žádná muslimská menšina ani není a populisté už straší” je stejně absurdní jako věta „ještě žádný mor ani cholera neuhodily a populisté už chtějí, abychom si umývali ruce”. Obavy z teroru nejsou strašením, ale reakcí normálního člověka oproštěného od kulturního snobismu. Kulturní snobismus 20. století byl spojen s propagací komunismu a Sovětského svazu. Kdo by nemiloval Nezvala, Halase a Seiferta? Jejich „naivní“ podporu vražednému stalinskému systému v různé míře a v různých dobách jsme omluvili krásou jejich básní. Odmalička jsme milovali Voskovce a Wericha, ale ani oni nenašli dost moudrosti postavit se proti komunistickému zlu. Oddělit se od kulturního stáda vyžadovalo odvahu a určitou „vyšší chytrost“ (morálku?), kterou měl například Čapek. Sovětský svaz padl a kulturní stádo změnilo směr. Dnes je „in“ a „cool“ islám, Afrika, barbaři; jako by šlo o návrat k romantickému barbarovi Jeanu Jacquesi Rousseauovi. Kulturní snobismus dneška je spojen s propagací migrace. Když se normální člověk bojí barbarů, nejde o iracionální strach ani nelidskost či populismus, jde o realistický pohled vidoucího člověka, který se octl mimo zaslepené kulturní stádo své doby. Ve stádu je pochopitelně větší zastoupení sociologů, psychologů, herců a podobných méně exaktních typů (dvěma exaktním sociologům, které znám, se omlouvám). Jak mohli dříve kulturní lidé věřit, že země gulagů je hudba budoucnosti? Jak mohou dnes kulturní lidé věřit, že dovezení muslimů jejich zemi vylepší?

Podpora migraci a multikulturalismu lidí v kulturním stádu je většinou spojena s tolerancí k nekulturním výstřelkům, jako bylo brněnské představení, při němž Ježíš sestoupil z kříže a znásilnil muslimku a jedna z postav si přitom vyjmula z pochvy státní vlajku. Například známý zastánce migrace, sociolog a psycholog Tomáš Halík, tyto scény pochválil, jelikož „provokují k myšlení“ na rozdíl od hloupých obrázků v Charlie Hebdo, které provokovaly proti muslimům. Takové postřehy jsou samozřejmě u sociologů a psychologů běžné, ale vzhledem k tomu, že je Halík též označován za katolického kněze, je divné, že jej neurazilo znesvěcení Ježíše – říkám si, že se za kněze snad jen vydává, aby zvýšil svou originalitu. U Halíka jde asi jen o bláznivého extroverta, ale v kulturním stádu lze bohužel vidět i mnoho úctyhodných lidí. Například sociolog a kněz Jan Jandourek o brněnském představení napsal: „Psychologicky chápu, že lidé, kteří nerozumějí drsnému jazyku postmoderního divadla a nejsou zvyklí příliš nad věcmi přemýšlet z více stran … reagovali emocionálně.“ Nechápu, jak může kněz kladně hodnotit takovou vulgaritu a jak může odsoudit jako nekulturní hlupáky všechny lidi, kteří ji odmítají.

Cenou za natlačení v kulturním stádu je přijetí stádní linie ohledně dalších témat, včetně pohrdání presidentem Trumpem a jiných stádně-korektních názorů. Stejně jako v minulosti nemají lidé, kteří chtějí být považováni za elitu, odvahu stát mimo kulturní stádo. Lidé, kteří se nezapojili (do stáda), jsou označováni za méně vzdělané, přičemž migranti jsou kupodivu „vzdělaní lidé, kteří by mohli být přínosem pro budování státu“ (biskup Václav Malý). Uprostřed stáda se dále povídá, že migrace je pseudotéma, jelikož „migrační vlna prakticky skončila“ (sociolog Jan Jandourek), „opravdovým problémem není migrace, ale nedostatek vzdělání k demokracii“ (filosof Daniel Kroupa), „antiuprchlická ideologie straší lidi přívalem masové imigrace z islámských zemí a společnost, která málo konfrontuje svůj pohled na svět s pohledy jiných národů, je k pověrčivosti náchylnější“ (bývalý ředitel Blesku Pavel Šafr), v USA se prý „zaměřili na rozněcování rasové nenávisti, strachu z džihádistických útoků, nálady proti gayům a sociálního napětí“, čímž se prý povedlo „narušit politické klima ve Spojených státech, postavení země a její vůdčí role ve světě byla poškozena a z pilíře stability … se stal zdroj nestability“ (Jan Jandourek, všechny citace jsou z Revue Forum).

Podle stádní linie president Obama representoval stabilitu a dobro, zatímco Trump stabilitu narušil. Jako u obdivovatelů Sovětského svazu v času gulagů, ani dnes asi nelze mluvit o čisté prolhanosti, protože jde o lež smíchanou se sebeklamem a bludem. Vidoucím je jasné, že Obama podlomil postavení Spojených států ve světě, způsobil arabské jaro i vznik ISIS a že „znovunastavením“ vztahů umožnil Rusku nebývalou expansi, zatímco Trump dnes obnovuje americkou ekonomickou a vojenskou sílu. Bez ohledu na to, kde se vlastně Obama narodil a jak pohrdavě se o Americe vyjadřovala jeho manželka, stačí si připomenout jména tří IT specialistů, charakterizujících dobu fake news a ruské dezinformace, kteří se proslavili za Obamovy vlády jako pomocníci Ruska: Edward Snowden, který kradl informace z CIA a uprchl do Ruska, Edward Elizabeth Manning/ová, který byl za krádež informací odsouzen na 35 let do vězení, a Julian Assange, který kradené informace zveřejňoval. Obama 35letý trest Manningovi zrušil poslední den svého presidentování. Podle ošoupaných propagandistických receptů obvinili Obamovi stoupenci z kolaborace s Ruskem Trumpa.

Je paradoxem postfaktické éry, že více informací je spojeno s větší dezinformací. Levice na Západě se dnes presentuje jako proimigrační a protiruská, ale ve skutečnosti je a vždy byla tato levice prosovětská, proruská a pročínská. Oslabení Západu migrací je v zájmu Číny a Ruska. Je tragické, že i v Česku věří jedna část lidí v Rusko a druhá část v migraci, aniž by si lidé uvědomovali, že jde o dvě strany jedné levicové mince, vedoucí k rozvratu západní civilizace. Podle veřejně se vyjadřujících lidí by se zdálo, že jde o rozdělení půl na půl. Znamenalo by to, že jedna část věří, že je třeba se spojit s vražedným a feudálním Ruskem, zatímco druhá věří, že je třeba vsadit na vražednou africko-muslimskou kulturu, a tak by vlastně všechen lid byl proti západním hodnotám. Naštěstí ti veřejně se vyjadřující lidé asi nerepresentují celý lid, ale jen dvě skupiny mající potřebu nebo možnost se vyjadřovat, zatímco většina normálních lidí mlčí. Kde ale jsou všichni ti „normální lidé“? Kde jsou stoupenci pravdy a rozumu? K mikrofonu nebo do politiky se málokdy protlačí. Fakt je, že i v největším rozmachu socialismu s lidskou tváří nehlasoval ze stovek poslanců Národního shromáždění v roce 1968 ani jeden proti obnovení censury a jen tři hlasovali proti pobytu okupačních vojsk. Lid se může vyjádřit jednou za několik let u voleb a toho využil například za komunistické vlády, kdy se 99,5 % občanů pravidelně účastnilo volební frašky, anebo po pádu komunismu, kdy si lid volí bývalé komunisty a agenty StB. Schopnost občanů bránit se své levici ale není bohužel o mnoho lepší ani v jiných zemích. Jedno z nejdůležitějších přikázání je být optimistický, a proto se neptejme, kde ti poctiví a myslící lidé jenom mohou být – někde prostě asi jsou a doufejme, že se vynoří jako blaničtí rytíři dříve, než jejich habitat bude zcela zničen.

Možná je třeba víc vlastenectví. Největší nebezpečí hrozí od vlastních, kteří přestali být loajální a pomáhají nepřátelům. Loajalita blízkým je hodnota. Loajalita klanu v mafii se zdá pochybná, ale loajalita své civilizaci vůči jejím nepřátelům již ne. Pomáhání blízkým má evoluční výhodu; například mraveniště by se bez něho rozpadlo. Kde na cestě mezi preferováním sebe a ostatních se má člověk zastavit a jaká práva má hájit? Právo se nemnožit a pozvat jiné, aby to dělali za nás? Právo se neomezeně stěhovat do země, kde lze dostat vyšší podporu? Chránit svoji identitu a svoji kulturu nelze, když není bezpečná hranice – to prosazuje president Trump. Nejde jen o muslimy, i středoameričtí migranti by časem rozvrátili každý civilizovaný stát; karavana ze Střední Ameriky se skládá ze zločinců, kteří si na cestu opatřili cizí děti a pomocí nich chtějí dojmout americkou levici, aby jim umožnila dostat se k sociálním dávkám; koupené děti pak prodají dál. Argumentům o užitečnosti migrace nikdo nevěří. Pravděpodobnost, že somálská nebo mexická imigrace dodá Americe nějakého Einsteina nebo Fermiho, je velmi malá, zatímco pravděpodobnost, že dodá znásilňovatele a drogového překupníka, je velká. Migrantští mladíci neutíkají před hladem, ale k hladu odsuzují své rodiny, které opustili. Není jasné, proč se dělá rozdíl mezi migranty z válečných oblastí a migranty z hladových oblastí; předpokládá se, že mladík opouštějící svou rodinu ve spárech znásilňujících smeček je jiný než mladík zanechávající rodinu v bídě poté, co si na cestu vzal její poslední peníze?

Je jasné, že s přibýváním migrantů poroste chaos v západní společnosti a že ve volbách bude vítězit levice, kterou migranti podporují. Jde o řetězovou reakci vedoucí k výbuchu, který smete západní společnost. Zbrzdit tuto ničivou reakci lze jen okamžitým zastavením migrace z rozvojových zemí. Další stabilizace bude však vyžadovat řešit situaci v rozvojových zemích. Jakákoli pomoc těmto zemím nebude mít žádný efekt, když se tam nezastaví populační růst. Mají-li se zachránit zbytky přírody a má-li se zajistit nenásilný život a technologický rozvoj, bude muset Západ pomoci rozvojovým zemím s postupnou redukcí jejich populací. To vše nebude možné bez potlačení levicových elit na Západě a omezení vlivu Číny a Ruska, ale to by umožnil snad jen zázrak. Nezbývá než čekat na zázraky. Zvolení Trumpa bylo jedním z takových zázraků.

http://www.hegaion.cz