Nemluvíme o pochmurném typu muslimského oděvu v Rakka nebo v Kábulu, ale o globálním trhu, který je západní, barevný, o údajně radostném islámském podnikání.

Nejdříve to byla muslimka nosící hidžáb v časopisu Playboy. Potom společnost Nike předvedla „sportovní hidžáb“ pro atletky. Mezitím, minulé jaro, Aab, jeden z hlavních islámských obchodníků s oblečením, otevřel svůj první boutique v Londýně, právě v čase každoročního Londýnského týdne módy. Módní časopis Vogue Arabia vydal své úplně první vydání. Minulý měsíc Mattel odhalil první panenku Barbie s hidžábem, která je zjevně součástí první série věnované ženám „rozbíjejícím sociální bariéry“.

Konformní a „inkluzivní“ vládní skupiny, toužící po zisku, udělaly z islámského závoje údajný nový symbol svobody a módy. Islamisté porozuměli této psychologii západních elit, které se děsí obvinění z islamofobie. Tak se stala islámská nenávist k ženám součástí světové módy. Například inzerát v posledním čísle amerického módního časopisu Vogue:

„Dolce & Gabbana vyrábí kolekci hidžábů a abají (saudský oblek žen, sahající až na zem) určenou pro muslimské zákazníky na Blízkém východě. Pro muslimské ženy s vkusem pro luxusní módu je tato kolekce vzrušující záležitostí.“

Plně zahalená modelka nosící hidžáb kráčí na přehlídkovém molu pro kolekci návrhářky Anniesa Hasibuan. Týden módy New York, 14. únor 2017. (Foto Neilson Barnard/Getty Images pro Anniesu Hasibuan)

Bohužel, pro většinu žen na Blízkém východě není závoj a abaja „vzrušující záležitostí“, ale nezbytné zlo obskurní ideologie. Poté, co byl Islámský stát poražen, mnoho žen vyrazilo do ulic města Rakka v Sýrii, aby si sundalo závoj. Už minulý červen byly viděny podobné výjevy v Rakka, když byla poprvé osvobozena od Islámského státu. Ženy se filmovaly, jak svoje závoje pálí.

Islamisté mívali problémy vnucovat hidžáb a abáju bez použití zastrašování a násilí. Avšak zdá se, že západní vládnoucí skupiny jim pomáhají uspět, zatímco legitimizují jejich ideologii tím, že mění tyto nástroje útlaku na běžné oblečení. Například švédskou delegaci do Íránu vedenou švédským ministerským předsedou tvořilo z 15 účastníků 11 žen. Ty měly „skoro po celou dobu“ v Íránu na hlavě šátek. Evropská dychtivost podřídit se politickému islámu byla také jasná při ostudném zakrytí nahých soch v Římě během návštěvy íránského prezidenta Hassana Rúháního v roce 2016.

Šátek na hlavě, I když je nošen dobrovolně, určuje ženě ve jménu náboženství odpovědnost za kontrolu sexuální touhy mužů. Klasifikace ženy jako cudné, stejně jako necudné, je znak podřízení islámskému zvyku ze 7. století. Dokonce zdůrazňují, že toto říkají jejich vlastní knihy. Korán je tím vlastně „islamofobní“.

Zatímco módní průmysl je plně zaměstnán usmiřováním si politického islámu, ženy v mnoha islámských zemích trpí násilím a zastrašováním pod islámským právem šaría. Otázka práv žen – řídit auto (nyní nakonec povoleno v Saúdské Arábii), jezdit na kole (zakázáno v Íránu), opustit dům bez povolení mužského „dohlížitele“, mít stejnou hodnotu před soudem jako muž, nebýt mlácena a tak dále - se stalo standardní pro pokrok v islámském světě.

V Indonésii byla nedávno žena potrestána veřejným výpraskem za „cizoložství“. Byla přinucena si kleknout před dav diváků a dostala 100 ran maskovaným vykonatelem, následně byla hospitalizována.

Na druhé straně v Británii, hostitelské zemi některých událostí islámské módy, se deník The Independent pokouší popírat, že muslimské ženy trpí pod islámskými soudy, které legálně působí v Británii. Ve Francii se mnoho kaváren stalo „no-go zónami pro ženy“. Podvolení se žen je vynucováno nejen v islámském světě, ale nyní také v Asii a na Západě.

Podle francouzské filozofky Elisabeth Badinter názor, že všechny kultury jsou si rovny, spolu s názorem, že je důležité ochraňovat jedinečnost každého, přispěly ke zpochybňování universality lidských práv. Kulturní relativismus, na kterém je založeno okouzlení muslimským závojem, zamyká ženy do podřízené pozice. Je to také zradou všech těch muslimských žen, které sní o světě bez náboženských příkazů – jako je povinné panenství a být jedinečným nositelem ctnosti celé rodiny nebo klanu –, a také je to zradou těch žen, které touží po světě, kde si každý může vystavět svoji vlastní identitu. Znamená „rozbití překážek“ (jak výrobce nové Barbie - Mattel prohlašuje) pro ženu společenskou emancipaci a svobodu výběru, nebo podřízení se a „cudnost“?

Esejista Pascal Brucner napsal:

„Nepřátelé svobody se rekrutují nejdříve ze svobodných společností, někteří z osvícených elit, kteří popírají přínos demokratických práv pro zbytek lidstva, dokonce i pro své spoluobčany, pokud mají tu smůlu, že patří k jinému náboženství, či k jinému etniku.“

Místo vychvalování těchto závojů by skutečný feminismus měl bránit práva a svobodu všech žen. Neměl by se ideologicky podřizovat těm, kteří ženy utlačují. Nemělo by se poukazovat u žen na „jejich kulturní původ“ pod záminkou neuražení jejich „odlišnosti“. Tento způsob vede k podpoře bití manželek, nucených sňatků, nucené izolace, polygamii, nerovnosti před zákonem, mrzačení ženských orgánů a kamenování za domnělé cizoložství, což často znamená být obětí znásilnění.

Autor je kulturní redaktor časopisu Foglio, je italský novinář a spisovatel.

Překlad původního textu: Islamic Oppression of Women: A Hot New Market
Překlad: René David

Převzato z webu Gatestone Institute