Začátkem července letošního roku Írán oznámil, že jeho zásoby uranu s nízkým obohacením překročily limit stanovený tzv. jadernou dohodou z roku 2015. Mezinárodní agentura pro atomovou energii to následně i potvrdila. Teherán již letos v květnu oznámil, že v reakci na pokračující zpřísňování sankcí USA již nebude dodržovat předepsané prahové hodnoty. Tento vývoj tak ani nikoho moc nepřekvapil. Následně dal Teherán zbývajícím signatářům zmíněné dohody (Rusko, Čína, Velká Británie, Německo a Francie) 60denní lhůtu pro sjednání nových podmínek a asi se cítil takzvaně na koni...

Íránská vláda považuje proklamované evropské úsilí o kompenzaci dopadu amerických sankcí za nedostatečné. Zdá se proto nanejvýš pravděpodobné další pozastavení závazků ze strany Teheránu. To zpochybňuje budoucnost celé dohody, a tedy celého víceméně kontrolovaného íránského jaderného programu. Po vystoupení USA z jaderné dohody v květnu 2018 jsou Írán, Rusko, Čína, Velká Británie, Německo a Francie tedy zbývajícími stranami. Obecně platí, že všichni signatáři (pouze mimo USA) zůstávají nadále zavázáni k dohodě a zdůraznili svou ochotu koordinovat své úsilí. Všechny strany považují jednostranné americké sankce za kontraproduktivní a věří, že Washington se musí k dohodě vrátit.

Írán pečlivě nadále plnil své závazky po celý rok po vypovězení dohody ze strany USA, a to i přesto, že Washington uvalil tvrdší sankce. Nyní se však dovolává článku 26 dohody, kde je stanoveno, že pokud signatář znovu zavádí sankce, lze to považovat za důvod k tomu, aby závazky byly podle tohoto protistranou zcela nebo zčásti ukončeny.

Ekonomické výhody, v které Írán doufal a které mu byly skutečně slíbeny výměnou za omezení jeho jaderného programu, se nenaplnily. Teherán začal opět rozšiřovat svůj jaderný program, aby ukázal USA, že tento tlak je ve skutečnosti kontraproduktivní. Tato již nejenom čistě diplomatická gesta jsou použita v očekávání, že budou v nových jednáních dány příznivější podmínky, například v případě, že dojde třeba ke změně americké vlády, což je ale asi málo pravděpodobné. Teherán tedy nemá v úmyslu zcela vystoupit z této dohody a nemá prý ani v úmyslu vývíjet jaderné zbraně.....

Čistě z evropského pohledu však situace vypadá trochu jinak. Velká Británie, Německo a Francie vyjádřily obavy z chování Íránu a zdůraznily, že evropský závazek k dohodě závisí na schopnosti Íránu plnit závazky své. Prohlášení vyzvalo Teherán, aby přehodnotil již přijatá opatření a zdržel se další destabilizace. V opačném případě Evropa uvedla, že pozastavené sankce vůči Íránu by mohly být znovu uvaleny. Tento přístup je však velmi problematický, pokud se Teherán již domnívá, že Evropa nesplňuje své proklamované závazky. Jinými slovy navzdory jejich prohlášením nebyly Berlín, Londýn a Paříž v pozici, aby se postavily proti politice Washingtonu. Následně téměř všechny hlavní evropské společnosti stáhly své aktivity z Íránu ze strachu z amerických sankcí. V očích íránské vlády nedostatek hospodářské spolupráce snižuje význam vztahů s EU. Evropa tak nevytvořila vztah důvěry s Teheránem. Je evidentní, že příznivý vztah Evropy s Izraelem a se státy Perského zálivu znamená, že na Írán je primárně pohlíženo jako na destabilizační sílu v regionu. A je asi velice naivní se domnívat, že státy EU se postaví proti zájmům USA.

Pro zajímavost je asi dobré doplnit ruskou pozici v tomto dění a ta tradičně leží někde mezi Evropou a Íránem a téměř vždy v kontroverzi s USA. Zájem Moskvy o zachování jaderné dohody s Íránem má konkrétní důvody. Ruské vládě je jasné, že kolaps dohody by výrazně zvýšil pravděpodobnost vojenského konfliktu v bezprostřední blízkosti hranic Ruska. Podle Rusů neviděl Írán žádný z ekonomických přínosů, které mu byly slíbeny včetně postavení, s kterým Rusko sympatizuje. Moskva je přesvědčena, že je nezbytné zachovat transparentnost íránského jaderného programu. Obává se, že Evropa, pokud bude na Teherán vyvíjet další tlak, nepřesvědčí Írán a to povede k neodvolatelnému kolapsu dohody. Rusko rovněž nepovažuje teheránský raketový program za hrozbu, pokud zůstane státem nejaderných zbraní. Moskva vnímá situaci na Blízkém východě jako komplexní regionální konflikt zahrnující velké množství aktérů s protichůdnými zájmy, které nelze vyřešit jednostrannými ústupky. Bude asi velice zajímavé vývoj v tomto teritoriu sledovat a obzvláště pak kroky USA v této záležitosti. Ve své podstatě nejde přeci o nic jiného, než o suroviny v této oblasti světa a to zajímá mnohé. Snad se vše vyřeší v klidu a s rozumem...