Začíná konstatováním, že jestliže klimatický panel dokáže získat uznání ze strany států s nesourodými zájmy a přinese společně dohodnuté závěry, zaslouží si plnou důvěru. S tím by bylo možno stoprocentně souhlasit, problém je v tom, že si klimatický panel plnou důvěru zasloužit nemůže, to už je dnes zřejmé.

První Moldanova podmínka pro důvěru ve společně dohodnuté závěry: Lidé musejí uvěřit, že v případě změny klimatu vědecké výsledky ukazují, že důležité charakteristiky podnebí se v současnosti výrazně mění a s největší pravděpodobností se v nejbližší budoucnosti změní ještě mnohem drastičtěji. Tady bych raději napsal, že není jasné, zda a jak se může v budoucnosti klima měnit, Moldanova formulace je možná trochu panikářská. O tom, že se s klimatem, které nám do značné míry splývá s počasím, něco děje, nemůže nikdo pochybovat, ale nikdo neví, zda je to trend nebo ne..

Druhá podmínka je, aby výsledky výzkumů byly společensky relevantní, je jejich důvěryhodnost. Získaným poznatkům musejí lidé uvěřit. Pro výsledky vědeckých institucí smí být jediným kriteriem jejich kvalita. I tento požadavek je pochopitelný, ale jeho splnění je "přání nesplnitelné v přítomnosti", jak se říkalo kdysi nějakému tomu kondicionálu či konjunktivu ve filologií.

Moldan se titiž domnívá, cituji celý odstavec, že "Velmi pečlivé prověřování výsledků i institucí z nejrůznějších stran a úhlů je jednou z vůbec nejsilnějších rysů současného systému vědeckého výzkumu, který je v tomto směru do detailů propracován. Jeho základem je rozsáhlý soubor vzájemně nezávislých a mezi sebou soutěžících vědeckých časopisů, jež se snaží přinést nové informace, avšak jejich náročná recenzní řízení (známé peer review) prakticky vylučují publikování věci neověřené nebo irelevantní. Pořádají se četné semináře a konference, proudí živá diskuse, to vše zaručuje, že se falešné výsledky sice mohou objevit, ale jsou záhy odhaleny a odmítnuty a významně se neuplatní. Zároveň se těžko může stát, že zapadne nebo „je potlačen“ důležitý poznatek."

Tady se ovšem octl ve sféře "zbožných" přání. Vědci (nejen v klimatologií) stejně tak jako politici spolu bojují všemi, často nevybíravými prostředky. "Peer review" je prostředek k zabránění irevelantních publikací, což ovšem zahrnuje i potlačení publikací, o kterých víme, že jsou relevantní, ale nehodí se do krámu skupině, která časopis ovládá. Neboť pravdu má ten, kdo ovládl media.

Třetí Moldanovou důležitou podmínkou pro uplatnění výzkumných výsledků je jejich srozumitelnost a jednoznačnost. Jednoznačnost je ovšem v otázce klimatu evidentně zcela vyloučena. Ve snaze být co nejpřesnější a nevynechat žádný detail se vědci mnohdy uchylují ke složitým formulacím, k váhavým závěrům typu „na jedné straně, avšak na druhé straně...“. Nicméně podle něho je to pole, na kterém se uplatňují takzvané hraniční organizace (boundary organizations), které zaujímají místo mezi sférou samotné „čisté“ vědy a sférou společenskou a umějí „přeložit“ málo srozumitelné vědecké výsledky do jazyka pochopitelného laikům a do jednoznačných, politicky relevantních závěrů. Za takovou organisaci považue Moldan zvláště známý IPCC, Mezivládní panel pro změnu klimatu, který vychází z kompletního souboru vědeckých prací (jde o desítky tisíc) a připravuje na jejich základě syntézu společensky významných výsledků. A dále Jestliže nakonec IPCC přinese společně dohodnuté závěry, zaslouží si nejen obdiv a úctu, ale i plnou důvěru. Moldan psal článek ještě před skončením kodaňské konference. Je mi líto, že její závěr jej musel přivést zpět do reálného světa. Proč hlavně konference ztroskotala? Protože po dlouholetém hýčkání třetího světa tlak západních politicky korektních masochistických "oteplovačů" posléze přesvědčil bez průkazných fakt třetí země, že za změny v počasí jsou odpovědny výhradně vyvinuté země, a že tedy je možno klást další požadavky a vyrazit z nich další peníze. Odtud prohlášení ministra Bangladeše, že by Velká Británie měla otevřít během příštích 40 let hranice pro 20 milonů "klimatických uprchlíků" a že Evropa a Amerika by měly být také odpovědny za miliony lidí, kteří musí být přemístěni kvůli změnám klimatu (Guardian, 4.12.2009) A pak také nedávná bizarní stížnost tichomořských ostrůvků Micronesie proti české elektrárně Prunéřov. Nemluvě už o obrovských částkách, které mají být vypláceny třetímu světu, aby si političtí korekčníci utišili své svědomí bez průkazných fakt

Co se má tedy dělat? Především zlikvidovat a vykořenit ve vyspělých zeních politickou korektnost, jedině pak je možno řešit problémy realisticky. Na kodaňské konferenci nikdo ani nešpitl o stále běžící populační explosi v některých zvláště chudých zemích třetího světa. To je neoddělitelná otázka od pomoci, kterou požadují. Nevyplácet žádné podpory z důvodu fiktivní viny vyspělých států na zatím fiktivní změně klimatu z jejich viny. Zastavení růstu počtu obyvatelstva na zeměkouli a jeho postupná redukce je jediná cesta k řešení ekologických i klimatických problémů. K té redukci nakonec dojde, jen jde o to jak. Na mírové urovnání zbývá stále méně času, ale to nikoho nepálí..

27.12.2009