Aktivisté bojují proti zvířatům v cirkusech
Na Slovensku zakážou od letošního 1. září drezuru zvířat při veřejných vstoupeních. Neděje se tak ale z podnětu veterinární správy, která přísně hlídá pravidla, situaci skutečně zná a cirkusy pravidelně navštěvuje, ale předně kvůli aktivistům, kteří sesbírali 50 000 podpisů.
Souhlasím s argumentem, že žijeme v 21. století a ke zvířatům bychom se měli chovat ohleduplně a zajistit, aby nijak netrpěla. Odmítám ale přistoupit na manipulativní kampaně, v nichž se na základě zveličených pochybení jednotlivců, nezřídka ze zahraničí nebo mnoho let zpět, požadují plošné zákazy pro všechny. To už totiž nepovažuji za snahu systémově napravit něco, co může být špatně, ale spíš za hon na čarodějnice.
Není cirkus jako cirkus
Viníci se dělají i z těch, kteří se o zvířata starají lépe než leckterý soukromý chovatel a mají k nim láskyplný vztah plný důvěry, kdy zvířata k výkonům motivují zcela přirozeně. Prostě se jim věnují a výsledky se časem dostaví samy.
Kdyby bylo běžné, že se zvířata v cirkusech ve velkém (ale přece skrytě!) týrají, všichni do nich už dávno přestali chodit, protože zanedbané, ustrašené, hladovějící a vystresované zvíře prostě poznáte na první pohled a nikdo by nebyl ochotný za takovou „podívanou“ platit.
Pracovníci cirkusu by riskovali i udání, vysoké pokuty a okamžité zavření. To se ale neděje, ačkoliv kontroly chodí častěji, než si myslí nejen stále bdělí aktivisté. Sebemenší zjištěný prohřešek se navíc právě i obrovsky medializuje, a cirkus je tak trestaný dvakrát, protože kromě pokut přichází i o zisky. Argumenty typu, že se majitelům „vyplatí“ zvířata týrat kvůli výkonu, proto považuji za scestné a je poznat, že o výcviku zvířat toho moc nevědí.
A úsměvná jsou vlastně i ta tvrzení, že se vše má dít skrytě, když se i přes drobnohled reálně daří odhalit jen minimální počet pochybení. Holt když nemám důkazy, stačí emoce, neověřená skandální svědectví a podsunutí domněnky ve stylu „není to pravda, ale mohla by být“.
Zakážeme i staré filmy?
Osobně do cirkusů často chodím, spolupracuji s mnoha chovateli, veterináři, ochranáři i českými soukromými zoo. Shodujeme se v tom, že plošné zákazy a nekritické poslouchání aktivistů nadělá více škody než užitku. Kdo bude chtít zvířata týrat, bude to dělat třeba doma, kde to nezjistí vůbec nikdo. A my ostatní přijdeme o část naší kulturní identity, protože cirkusy jsou něco, co do naší historie patří, a mají čím dál větší poetiku. Kdo je nemá rád, tak do nich prostě nechodí a zákazy nepotřebuje.
Navíc se obávám, že aktivisté jen budou motivováni úspěchem, začnou stupňovat své požadavky a za nějaký čas bude ležet na stole zákaz výcviku hlídacích psů a policejních koní, protože ty je nutné zvykat na to, že je různí násilníci a zločinci mohou mlátit holemi, házet po nich petardy, bude se střílet v jejich bezprostřední blízkosti a bezpečnostní složky právě potřebují, aby to ustáli...
Perličkou na závěr může být vyřazení z distribuce filmu Šest medvědů s Cibulkou, protože se v něm předvádí to šílené „týrání zvířat“. Cenzurují a upravují se už i básničky o maminkách nebo příběhy o Pipi Dlouhé punčoše, proto by mě podobný požadavek vůbec nepřekvapil.
Slovenští úředníci by se měli inspirovat v Česku
Kolegům Slovákům bych proto doporučil, aby méně dali na řeči aktivistů, nad vším se kriticky zamysleli a o pravém stavu problematiky se vydali přesvědčit přímo do cirkusů. Od počítačů by se podobná problematika nikdy řešit neměla, protože skutečně není jen černobílá. Vždyť kam se dají zvířata, která momentálně už v cirkusech jsou? Vypustí se na ulici?
V České republice se v minulém roce na podzim uvažovalo o podobném opatření. Nápad ale oprávněně vyvolal velkou vlnu nesouhlasu předně odborné veřejnosti, a ministerstvo zemědělství od záměru proto ustoupilo. Místo zákazu drezury by podle aktuálního návrhu měla cirkusům stačit speciální licence k chovu zvířat, kterou by udělovala Státní veterinární správa. Za nedodržení skutečně přísných podmínek bude hrozit pokuta až 500 000 Kč.
Tyto licence považuji za rozumnou střední cestu, díky níž se získá kontrola i nad neodborným zájmovým chovem, kde už prokazatelně závažné problémy jsou. Zdá se tak, že aspoň u nás už zvítězil zdravý rozum, a je škoda, že Slovensko nenásleduje český příklad.
Převzato z blogu s autorovým souhlasem
Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu