Na konci roku 2018 vyvolal velkou odezvu plán Donalda Trumpa stáhnout vojáky ze Sýrie. Trump je kritizován, že v Sýrii uvolňuje místo Putinovi a Íránu, případně ještě Turecku. Je tedy rozhodnutí o ústupu USA moudré? Jak bychom jakožto západní koalice měli postupovat?

Za prvé k vaší otázce, neznám žádnou skutečnou západní koalici ve vztahu k Blízkému východu. Trump se možná unáhlil viděno naším prizmatem. Z jeho pohledu, a ten nemusí být nezbytně nutně založen na hluboké analýze či znalosti problému, jde o naplňování předvolebních slibů. USA již nebudou vést války za někoho v jeho zájmu. Na druhou stranu tento krok nemusí být vyloženým avanturismem. Turecko dostává volnou ruku řešit, bohužel po svém, kurdskou otázku v celém regionu s tím, že se postará o zbytky IS, který mohlo porazit již dávno, kdyby chtělo. Nechtělo!! Za to jistě muselo slíbit, že nebude přehánět svoje ataky na Saúdskou Arábii kvůli vraždě Chášukdžího a ukazovat prstem na Mohamada Bin Salmána jako hlavního viníka. To je hlavním geopolitickým zájmem USA při zadržování vlivu Íránu pomocí Saúdů.

Putin v Sýrii je již delší dobu etablován a ruská vojska jsou na jejím území jako jediná legitimně. Na pozvání Asada. Írán se dlouhodobě angažuje v Sýrii, skrze kterou ohrožuje i Izrael. Oteplování vztahů mezi Damaškem a sunnitskými královstvími Perského zálivu začíná být realitou. Nemylme se. Není to arabská sounáležitost, či snad láska mezi muslimy. Asad nepřestává být šíitským alavitským psem, ale pokud bude pokrytecky objat ropnými šejky, sníží se vliv hlavního lotra v jejich očích, a to šíitského Íránu. A to je do značné míry, oč tu běží.

Co nám říká chování Kurdů, kteří v reakci na Trumpův krok do jimi kontrolovaných oblastí pozvali Asadovy vojáky, neboť se bojí vpádu Turky podporovaných rebelů?

Syrští Kurdové se cítí být podvedeni, a nikoli neprávem. Zvítězily vyšší zájmy, mouřenín vykonal svou povinnost. Výrazně přispěl k porážce IS. Zda volání Putina a Macrona k jejich ochraně je jen pokryteckou výzvou, či realitou, ukáže blízká budoucnost. Přítomnost Asadovy armády sníží možnost Turecka a jeho vojsk. Není v ničím zájmu, aby se vojska obou zemí střetla v přímé konfrontaci. Navíc Asad povolil iráckému letectvu útočit na severu proti IS.

Generál Stanley McChrystal zkritizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie. Řekl, že kdykoli v posledních 60 letech USA někde uvolnily místo, byl z toho problém, ztráta stability v daném regionu, atp. Hrozí podobná věc i v Sýrii, nebo tam pořádek zjedná Rusko, případně někdo jiný?

Myslím, že výše jsem na tuto otázku částečně odpověděl. Byl to Západ, který před lety svou hloupou politikou vůči Damašku umožnil Rusům návrat na blízkovýchodní výsluní. A ti toho využili skvěle. Dnes tu jsou, tak jako tu budou zítra a budou s Tureckem a Íránem spolurozhodovat o dalším vývoji. USA se své přímé role evidentně zřekly. Generál McChrystal dobře ví, že Blízký východ je bezprecedentně destabilizován již nějakou dobu. Americká vojska na severu země v síle asi dvou praporů a občasná střelba střelami s plochou dráhou letu na syrské cíle problém neřeší.

Vladimir Putin poslal Donaldu Trumpovi novoroční dopis, ve kterém ho vyzývá k širokému dialogu. Putin v dopise zdůraznil, že vztahy Ruska a Ameriky jsou „nejdůležitějším faktorem pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost“. Můžeme v roce 2019 očekávat vřelejší vztahy mezi oběma zeměmi? A co by jejich sblížení mohlo vyřešit?

Je evidentní, že Rusko v očích Trumpa nepředstavuje ten největší problém či reálnou vojenskou hrozbu. Myslím, že Putin příliš zvýrazňuje vliv Ruska, který zdaleka nedosahuje doby „zašlé“ slávy a síly Sovětského svazu. Rusko je pouhou regionální velmocí, byť s obrovským arzenálem jaderných zemí. Toť vše. Přitažlivost jeho společenského zřízení pro ostatní se nijak nezvýšila a jeho ekonomická síla není ohromující.

První dva roky Trumpovy politiky vůči Rusku byly ovlivňovány postojem amerického Kongresu, který byl ovládán republikány a Muellerovou vyšetřovací komisí. Od nového roku je kongres v rukou demokratů a ti již dlouho brousí nože na obyvatele Bílého domu. Lze tedy předpokládat, že neudělají nic, čím by Trumpovi ulehčili jeho politický život. Půjdou mu doslova po krku. Podmínka propustit zajaté ukrajinské námořníky ke konání summitu s Putinem ze strany Washingtonu je ukázkou nezájmu, neznalosti ruské mentality a naivity. To Putin nikdy neudělá, minimálně do té doby, než s nimi proběhne řádný soud.

Prizmatem výše uvedeného se obávám, že k žádnému výraznému oteplení nedojde. Úspěchem spíše bude, když se zvlášť nezhorší. Je potřeba zdůraznit, že Rusko je stále důležitým faktorem při řešení některých mezinárodních problémů. S námi, se Západem, bude spolupracovat, pokud to bude vnímat jako výhodu, na druhou stranu bude hájit své zájmy na úkor kohokoli.

Problém je Čína. Ekonomický tygr, posilující svoji armádu, s řadou sporných otázek s okolními státy. Země s vzrůstající, skoro bych řekl, agresivitou, což dokazuje poslední vyjádření vůči Tchajwanu, kdy čínský prezident otevřeně hovoří o použití vojenské síly.

Zkoumání ruského vlivu na kampaň Donalda Trumpa se zadrhává. Speciální vyšetřovatel Robert Mueller zatím s žádnými konkrétními závěry týkajícími se přímo Donalda Trumpa nepřišel. Zatím se prokázalo „jen“, že Trumpův poradce Paul Manafort pral špinavé peníze. Sám Trump vyšetřování od počátku označuje za nepodložené a zbytečné. Jak lze vnímat to, že od května 2017 Muellerův tým nedokázal na Trumpa nic najít

Že se mohli Rusové snažit volby ovlivnit, se vyloučit nedá. Důležité je si představit, co k tomu měli za nástroje a jak mohli být úspěšní. Nevěřím, že dvanáct pracovníků GRU – hackerů, bylo schopno ovlivnit devadesát milionů Američanů, kteří Trumpa volili. To je přeci nesmysl. Správně poukazujete na to, jak úspěšná je Mullerova komise na případu Manaforta.

Co je nelegálního na tom, že se lidé z okolí Trumpa stýkali s ruským velvyslancem?

Řekněme si, že Spojené státy také zasahovaly do ruských voleb, a nejenom těch, ve prospěch svých zájmů, kdy šance znovuzvolení opilce Jelcina byly malé, a ten nakonec vyhrál. Co se dělo v Rusku za jeho vlády, snad není nutné nijak příliš zvýrazňovat. Chaos, gigantická zlodějina a rozpad celého bezpečnostního sektoru.

Končící německá kancléřka Angela Merkelová v novoročním projevu uvedla, že Německo se pokusí celosvětově převzít větší zodpovědnost při řešení celosvětových problémů. Je to dobře? A jde o reakci na určité oslabování Evropy na světovém kolbišti?

Již Friedman na otázku, co říká, že se Černá Hora stane členskou zemí NATO, odpověděl, že by byl raději, kdyby se Německo stalo skutečnou členskou zemí NATO. Myslím, že je to výstižné. Německo se doposud pasovalo do role významné soft power. Vyjádření Merkelové je reakcí na to, jak vnímá závazek USA vůči partnerům v NATO, pokud jde o kolektivní obranu. Půjdou do toho Němci jednostranně? Spolu s Francií? Jak se vypořádají s absencí skutečné vojenské síly, kterou představuje brexitující Británie? Hlavně, jsou ochotni nalít obrovské sumy do Bundeswehru, který je vším, jen ne armádou nejsilnější evropské země? Mnozí jistě namítnou, že je to dobře s ohledem na minulost Německa více jak sedmdesát let starou. Osobně nejsem velký optimista, zda to němečtí daňoví poplatníci přijmou a zda by to vyhovovalo všem v Evropě.

Analytik Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty varoval, že rok 2019 bude pro českou bezpečnost horší, Rusko a Čína tu prý mají své služebníky, mezi něž Janda kromě komunistů řadí i prezidenta Zemana. Obě velmoci prý v roce 2019 zaútočí, neboť jim běží čas. Máme se tedy obávat zvýšeného tlaku Rusů a Číňanů, je to reálná hrozba?

Maje výhrady k některým krokům prezidenta Zemana, přesto bych ho nenazval služebníkem Kremlu či Pekingu. Byť Čína je jeho oblíbenou destinací. Bagatelizace hrozby špionážních aktivit, a to nejen ze strany těchto dvou zemí, a veřejné zesměšňování těch, kteří nás před nimi mají chránit, tedy tajných služeb, je politováníhodné. Případ Huawei, a ne jenom ten, je dokladem nesmyslnosti veřejných zpráv BIS a NUKIB. My přeci nemusíme nikomu zdůvodňovat, proč nebudeme používat jejich technologie. Bohužel oni budou chtít důkazy toho, proč jsme veřejně prohlásili, že představují nebezpečí. Těžko jim je předložíme a s frází, že nás varovali spojenci, se určitě Číňané nespokojí. To je jenom jeden z příkladů té nesmyslnosti, o které se zmiňuji.

Nevím, jak si Jakub představuje, že obě mocnosti zaútočí. Doufám, že nemyslel vojensky. Ze strany Ruska je nutné vnímat výše zmíněnou hrozbu špionáže se všemi negativními dopady. Ze strany Pekingu také. Jenomže s tímto asijským super tygrem budujeme strategické partnerství. Není tedy namístě se zeptat, jak jdou tyto dvě věci dohromady?

Jsem si jist, že v tomto roce, ale i v blízké budoucnosti, České republice nehrozí od nikoho přímá vojenská hrozba. Nestrašme se tím, co není, a nezanedbávejme to, co nám může ublížit. Nechť nám je připomenutím počáteční období naší samostatnosti, kdy se naše tajné služby věnovaly možnosti návratu Habsburků na Pražský hrad, zatímco se v Německu rodila hrůza, která poznamenala téměř celý svět.

V Hospodářských novinách zaznělo, že vláda se prý bojí rozhodnout o jaderném tendru. Česku v případě nečinnosti hrozí, že bude elektřinu dovážet. Co s tím dělat? A komu by bylo bezpečnější tendr přidělit?

Jsem přesvědčen, že energetická bezpečnost je jednou z hlavních priorit této země. Povinností vlády je ji stoprocentně zajistit. Máme právo si vybrat takovou společnost, která bude schopna kvalitně rozšířit Temelín a Dukovany, a zároveň nebude zvyšovat naši závislost na zemích, které k nám nemusí být přátelské a mohou tento fakt použít jako jistý nástroj zahraniční politiky. Půjde o politické rozhodnutí, které výše zmíněné musí zohlednit v procesu výběru. Nechtějte, abych jmenoval, kdo ano a kdo ne.

Premiér Andrej Babiš volá dlouhodobě po tom, aby se Evropská unie změnila. Chce také, aby byla posílena role členských států. Je to rozumný návrh, mají dnes jednotlivé členské státy málo pravomocí? A imponuje Babišův přístup euroskeptikům?

Premiér Babiš není sám, kdo volá po změně. Nelíbí se mi, když EK rozhoduje o věcech, které nejsou nezbytně nutné. Domnívám se, že role členského státu do jisté míry může být posílena osobností premiéra, který ví, co chce, umí se postavit velkým a pro svůj cíl je schopný získat i další. To je cesta. Lisabonskou smlouvu apod. těžko někdo zruší. Přestaňme se dělit na eurohujery a euroskeptiky, snažme se být europragmatiky. Květnové volby do EP budou průlomové. Přijde-li 18 % oprávněných voličů k urnám, tak nezměníme nic. Možná to jsme my. Jenom remcat a nic nedělat.

Mně vadí, že EU nemá reálné, v praxi prosazované a prosazovatelné společné politiky, pokud jde o zahraniční, bezpečnostní a obrannou oblast. Proto zažíváme různé migrační krize apod. Nejsme schopni se shodnout na společném postoji vůči řadě problémů, kterým čelíme. Buď si přiznáme, že EU je příliš velká, aby se byla schopna shodnout, pak si ale nedělejme iluze, že toho dosáhneme, a posilujme to, co je pro všechny výhodné, a tedy i reálné.

Hlavně se zbavme tak odolných lidí, kteří když mají ischias, téměř nemohou chodit, a přesto jsou schopni kohokoliv líbat na potkání.

Často zaznívá názor, že Babiš Evropskou unii potřebuje kvůli dotacím. Nedávno ale byly Agrofertu v mediálně velmi propírané kauze dotace zastaveny. Je možné, že se Babišův postoj k EU „změkčí“ a že český premiér ve skutečnosti opozicí proti dnešnímu unijnímu establishmentu není, nebo jde o zcela vážnou pozici?

Na toto se necítím fundován odpovědět. Je jisté, že kdyby pan Babiš nebyl v politice, nikdo by o Čapím hnízdě nevěděl jinak, než že by ho navštívil, či musel poslouchat opoziční kritiku dotace Agrofertu. Na druhou stranu si musí člověk položit otázku: Jak to, že dotace dostávají silní? Nemají být pro slabé, tedy potřebné? To ale není problém Babiše, že?!

Hovoří se o špionáži ze strany Číny. Firma Huawei byla označena Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost za bezpečnostní riziko. Jde o reálnou hrozbu? Jak to lze srovnat s kauzou Prism, na kterou upozornil americký whistleblower Edward Snowden? Není to tak, že vlády všech velmocí mají otevřenou cestu do velkých technologických firem a je to tedy s trochou nadsázky jen o tom, zda chceme, aby nás raději odposlouchávali Američané, nebo Číňani?

Částečně jsem se o tom již zmiňoval. O bezpečnostních rizicích firmy Huawei se mluví již asi 6 let. Ne o telefonech, ale technologiích. Všichni naši operátoři hojně jejich služeb využívají. Nelze vyloučit, že jde jen o ochranu firmy Apple ze strany americké administrativy.

To, co zmiňujete, by nám mělo otevřít oči a pomoci uvědomit si, že ne vždy jde o boj dobra se zlem, ale o životní zájmy zemí, a těch velkých obzvláště. Odposlechy evropských státníků americkou NSA a CIA ukazují, že jednou z nejcennějších komodit, zřejmě cennější než spojenectví a přátelství, jsou informace, které se hodí hned, nebo až nastane potřeba. Nechci znít naivně, ale nedělá mi dobře pocit, že mě mohou odposlouchávat i Němci.

Jak lze vnímat schůzku Andreje Babiše s čínským velvyslancem a zejména pak následné vyjádření čínské strany, kdy to vypadalo, že se Andrej Babiš Číně klaní? Podlézá oficiální česká politika Číně?

Myslím, že veřejné vyjádření NUKIB o hrozbě ze strany Huawei, rozhodnutí o stažení mobilů této firmy z Úřadu vlády postavilo premiéra do hloupé situace, ve které se zcela jistě necítil komfortně. Bohužel si za to částečně může sám. Nic se přeci nejí tak horké, jak se uvaří. Což dokazuje páteční změna jeho původního rozhodnutí.

Prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství kritizoval tzv. „lepšolidi“, kteří nám diktují, jak tu máme žít. Jsou tu takoví lidé? A co k jeho kritice říci, byla namístě?

Zmiňované poselství prezidenta jsem neslyšel. S těmi poselstvími se letos vůbec roztrhl pytel. Než řeči, tak raději skutky. Pro lidi této země. Aby tu rádi žili, věřili, že se tu například domohou spravedlnosti, že daně, které nechtějí platit, neprojí flákači, či jimi politici nebudou uplácet svoje zájmové skupiny. Snad počet letošních poselství nebude odrážet větu z kultovního seriálu Ano, pane ministře: „Čím více něco nechcete udělat, tím více o tom musíte mluvit.“

Vypadá to, že společnost je opravdu natvrdo rozdělena na dva tábory. Prezidenta zhruba polovina národa takřka adoruje, druhou polovinu znechucuje. Měl by rok 2019 být rokem konce Miloše Zemana?

Žádná společnost není jednotná, ani totalitní v Severní Koreji. To, že prezident Zeman není spojovatel národa, to je zřejmé. Já ale nevidím žádného politika, natož státníka, který by toho byl schopen. Není ten, kdo by se zavděčil lidem všem. Mrzí mě, že toto rozpolcení národa vede k erozi jednoho ze základních pravidel demokracie. Svoboda diskuse, vyjadřování názorů bez hanlivého nálepkování a uznání vítěze voleb poraženými. Nemusí se mi líbit to, co prezident dělá, ale bude mým prezidentem. Pokud se nedopouští trestných činů, jeho odstranění z úřadu musí jít vždy cestou voleb.

Ani tento předvánoční čas se neobešel bez teroristických útoků. Co se pachatelů týče, jednalo se o imigranty, nebo občany Evropy s migrantským pozadím. Máme se radikalismu ze strany nepůvodních obyvatel Evropy obávat i nadále? Na druhou stranu, v Německu na Nový rok najel automobilem do lidí většinový občan, cílil na chodce neněmeckého původu. Hrozí tedy i nebezpečí odvetného extremismu?

Akce budou vyvolávat protireakce. Bylo jenom otázkou času, kdy se to stane. Není to první případ, kdy se hněv za páchané teroristické útoky islamistů obrátil proti nim ze strany většinové společnosti. Tímto je samozřejmě neschvaluji. Obávám se, že riziko teroristických útoků se nesnížilo. Co lze snad vyloučit, je opakování 11. září 2001.

Co bychom si v roce 2019 měli přát, co se týče geopolitického hlediska? Na co si dát pozor, čemu se bránit?

Je dost míst na zemi, kde spory mohou přerůst v otevřenou konfrontaci. Ukrajina, Jihočínské moře, Blízký východ apod. Je třeba vyvinout maximální úsilí k tomu, aby se tyto spory řešily mírovými prostředky. Demontáž starého uspořádání světa může být pouze v kontextu nových, situaci lépe vyhovujících svazků. Jinak hrozí chaos.

Přál bych si, aby volby do Evropského parlamentu vyústily v lepší a od lidí neodtrženou EU, která je bude lépe chránit před řadou vnějších hrozeb.

Také bych si přál, a to nejenom v roce 2019, konec neuvěřitelné regulace našich životů. Vše nelze vtěsnat do zákona, nechtějme na vše legislativní normu, řiďme se i zdravým selským rozumem. Je strašné, když se někdo rozhodne šířit dobro silou a snaží se nám říct, že jenom on ví, co je pro nás dobré.

Otázky kladl Marek Korejs, PL, 11.1.2019