Premiér Andrej Babiš razí politiku „ani jednoho migranta“, nenechal se zviklat ani během návštěvy Itálie či Německa. Podle něj máme pomáhat přímo v ohrožených oblastech. Je jeho postoj v pořádku, nebo to se svou neústupností přehání?

Nemyslím, že by přeháněl. Odpor domácího obyvatelstva k Bruselem řízené muslimské imigraci do Evropy je podle opakovaných průzkumů více než sedmdesátiprocentní a tento stav trvá. Naopak, dokázal formulovat odpověď, s níž si ani unijní šéfové dost dobře nevědí rady. Stručně řečeno, pomáhat chceme a nakonec už pomáháme, ale tak, aby to mělo nějaký smysl a aby to v budoucnu neohrozilo bezpečnost našich občanů. To je podle mne vrcholně rozumné a mělo by to být všeobecně přijatelné řešení. Zdá se, že premiér přestal být tou „neřízenou střelou“, za kterou jsem ho těsně po parlamentních volbách žertem považoval. Pokud zůstane v těchto otázkách i v budoucnu konzistentní, bude tím správným člověkem, kterého na tomto místě naléhavě potřebujeme.

Neústupnost předsedy vlády se projevila i v reakci na požadavek europoslankyně Michaely Šojdrové z KDU-ČSL, aby česká vláda přijala padesát syrských sirotků, chlapců ve věku 12 až 17 let, z uprchlických táborů v Řecku. Říkáme tímto postojem celému světu, že jsme nelidští, kráčíme dobrovolně do izolace a opovržení, a na tuhle hloupou a buranskou politiku těžce doplatíme, jak tvrdí Miroslav Kalousek?

Ten požadavek na přijetí padesáti nebohých sirot je především požadavkem vedení Unie. Já si pamatuji, že věta „No a co by vám to udělalo, přijmout jen padesát uprchlíků?“ zazněla poprvé z úst německé kancléřky na závěr Babišovy státní návštěvy v Berlíně. Je zajímavé, že Šojdrová přišla zhruba o týden později s podezřele stejným číslem 50. Tvrdí-li dnes, že padesát sirotků chtěla přijmout už dávno, půjde nejspíš jen o zastírací manévr. Ale kdo ví, možná, že to celé opravdu vymyslela ona sama a paní kancléřka na to jen potěšeně kývla.

A vůbec, celá tato událost mi připadá jako další vlna citového vydírání našich lidí, když ta první z roku 2015 selhala. Jen je tentokrát připravena rafinovaněji a pečlivěji. Děti a navíc sirotci, to jeden opravdu zaslzí. V této souvislosti je však dobré připomenout, že jsme někdy v roce 2016 viděli autentické video, na kterém se podobné „děti“ učí střílet z kalašnikovů.

Andrej Babiš to opravdu nemá lehké. Nedávno musel rázně uvést na pravou míru překroucená tvrzení europoslankyně Šojdrové, že dal k přijetí sirotků faktický souhlas. Opakoval tedy znovu, že naše vláda je ochotna se o padesát syrských nedorostlých uprchlíků postarat, ale pouze tak, že si je bude moci sama prověřit a vybrat. On je totiž rozdíl mezi slovy „přijmout“ a „postarat se“. A také dodal, že potom bude možné jim postavit třeba i celé ubytovací zařízení, ovšem mimo naše území, nejlépe v některé bezpečné zemi jejich vlastní kultury, jako je Jordánsko nebo Libanon.

Tím vším říkáme světu jen to, že máme v hlavách myslící mozky a neplatí na nás ani „levicově liberální“ propaganda, ani pečlivě připravovaná citová vydírání.

A o Kalouskovi se mi raději ani nezmiňujte, voliči ho přece už dávno odsunuli do sféry „zapomnění“. V Parlamentu sedí s odřenýma ušima jen díky několika podivně získaným hlasům, které ho posunuly na poslední chvíli těsně nad pětiprocentní hranici.

V době, kdy migrační vlna do Evropy přece jen opadla, začíná v Německu téma migrace nabírat na intenzitě. Zabitím pětatřicetiletého Němce v Chemnitzu došla obyčejným občanům trpělivost s migranty a následovaly masové demonstrace. Na té vlně se svezl i ministr vnitra Horst Seehofer, který prohlásil, že migrace je matkou všech problémů. Jak vnímáte aktuální situaci nejen v Sasku, ale i v celém Německu? A jak se může promítnout i do ostatních evropských zemí?

Migrační vlna opadnout musela. Kdyby ten příliv pokračoval v tempu let 2015 a 2016, došlo by k občanské válce příliš brzy, a to si strůjci celého islamizačního plánu nepřejí. Riskovali by, že by celý projekt mohl skončit také jejich rychlou a konečnou porážkou. Jejich taktikou je nechat domácí obyvatele, aby si na všechny negativní důsledky islamizace – násobně zvýšená běžná kriminalita, teroristické vraždy civilistů, neochota příchozích k asimilaci, prapodivné choroby a tak dále – po nějakém čase zvykli a začali brát ono nové zlo za cosi „vývojově“ nevyhnutelného. Teprve potom má rychle dojít k dalším masivním vlnám. Organizátoři imigrace samozřejmě nechtějí čekat, až se dosavadní muslimská populace podle demografů sama namnoží. Nesmíme přehlédnout, že tohle všechno je další pokus o celkovou změnu světa, tentokrát podle představ reinkarnovaých marxistů a superbohatých globalizátorů, kterým tento způsob globalizace zcela zvráceně vyhovuje. Nejde tedy o nic menšího než o zcela nový pokus o světovou revoluci, a žádná revoluce nepočítá s dlouhým čekáním.

Je příznačné, že k těm masívním protestům dochází ve východní části Německa?

Chemnitz je jen špičkou ledovce, v Německu to vře už déle. Němci v západních spolkových zemích mají tu smůlu, že je neomarxisté psychologicky zpracovávali už dlouhé desítky let před masovým nájezdem tzv. uprchlíků. Nakonec, jedna z největších světových neomarxistických líhní se jmenuje „Frankfurtská škola“. Obyvatelé východních spolkových zemí jsou na tom po nedávné zkušenosti s komunistickou diktaturou přibližně stejně jako my. Ještě mají zachovanou schopnost nazývat věci pravými jmény a také pozvednout svůj hlas, když se děje něco, co by se dít nemělo. Německá „hlavní média“ úmyslně popisovala demonstrace v Chemnitzu úplně jinak, než jak ve skutečnosti proběhly, a policie, světe div se, našla příslušné důkazy. Šlo o účast najatých provokatérů a záměrně upravená videa. Ministru vnitra pak nezbylo, než prohlásit to, co prohlásil, aby si zachovat tvář.

Nevím přesně, jaký bezprostřední dopad mají nedávné události v Německu na západní členské státy Unie. O tom se zde dozvídáme jen okrajově. Něco možná říká zjištění, že protimigrační a vlastenecká politická uskupení postupně posilují a probruselští socialisté ztrácejí. Vím ale jistě, že vražda v Chemnitzu občany zemí Visegrádské čtyřky v jejich odmítání islámské imigrace ještě více utvrzuje. A pak je už jen na voličích, aby ke stejnému postoji přiměli také své politické reprezentanty. A ti by měli pečlivě zvážit, jak se nakonec zapíší do dějin svého národa, protože každý národ má vedle svých hrdinů také své zrádce.

V této souvislosti se zmiňuje i role médií a poukazuje se na to, že sdělovací prostředky, které trvají na promigrační politice, ztrácejí důvěryhodnost. Někteří pozorovatelé naopak tvrdí, že česká média tuto otázku přehánějí. Jak tedy hodnotit náš způsob informování veřejnosti v tomto směru a trend zpráv za hranicemi?

Takové sdělovací prostředky začaly ztrácet důvěryhodnost už dávno. Klesala už v časech kampaně za vstup do Unie a pokračovalo to během křečovité agitace pro přijetí tzv. Lisabonské smlouvy. Jenže tehdy ještě nebyl všem úplně jasný pravý důvod poklesu, ten se ukázal až později.

Pokusím se to vysvětlit odbočkou ke skutečnému obrazu dnešního politického spektra. Na jedné straně sedí probruselští levicoví liberálové, kteří islamizaci podporují, a na druhé národovci a vlastenci, kteří islamizaci odmítají. Neznamená to, že by odpůrci islamizace byli nutně protiunijní. Mnohým by stačila reforma unijního vedení a vrácení rozhodovacích pravidel do demokratičtější podoby platné za časů tzv. Maastrichtské smlouvy. O odchodu z Unie by uvažovali až tehdy, kdyby se reforma nepodařila.

Pojďme zpět k médiím. Naše hlavní sdělovací prostředky, zejména ty veřejnoprávní, byly od začátku islamizačního tažení převážně na straně „levicově liberálního“ neomarxistického pohledu na svět. Pokud dávaly prostor druhé straně, bylo to jen v případech naprosté nevyhnutelnosti. Vzpomínáte na způsob, jakým Česká televize komentovala Trumpovy prezidentské volby, a na jejich následnou vágní omluvu? Jiný příklad. ČRo Plus, pokud cituje ze zahraničních zdrojů, jsou to převážně New York Times, Washington Post, Wall Street Journal, britský Guardian, nebo také CNN International. Občas i katarská vládní televize Al-Jazeera. Kdo z běžných posluchačů ví, že tohle jsou všechno vůdčí bašty žurnalistického marxistického „levicového liberalismu“? Pak ať se nikdo nediví, že česká tzv. hlavní a zejména veřejnoprávní média opravdu ztrácejí na důvěryhodnosti.

Václav Klaus mladší navrhuje omezit mazání tzv. nenávistných příspěvků na sociálních sítích, chce z toho vyjmout přímé výzvy ke genocidě a násilí. K mazání příspěvků dochází i proto, že má někdo protiimigrační názory. Je mazání příspěvků v tomto světle logický trend, nebo jde o cenzuru? Jsou vhodné snahy o regulaci soukromé firmy Facebook?

Nestačím se divit. Tak jsme ještě v demokracii, nebo už žijeme v diktatuře? Jak může být cenzura „logickým“ trendem v demokracii, která ústavně zaručuje svobodu slova? Takový trend se přece vyskytuje jen v diktaturách. Něco jiného je spáchat trestný čin. Ten ale máme už dávno přesně definován několika paragrafy zákona. Mazání nepohodlných příspěvků má vést ke strachu, má vyvolat autocenzuru a pozvolna zavádět kýženou „politickou korektnost“, na kterou si u nás naštěstí příliš nepotrpíme.

Václav Klaus junior měl už mnoho dobrých nápadů. A nejenom ve školství. Držím palce, ať mu jeho návrh kolegové v Parlamentu opět nezašoupnou nenápadně pod koberec. Kdyby se snad náhodou stal někdy předsedou ODS, mohl bych jít tuto stranu opět s klidným svědomím volit.

Andrej Babiš se jednoznačně postavil za Viktora Orbána, proti jehož Maďarsku má Evropská komise z pověření Evropského parlamentu zahájit řízení kvůli „pošlapávání evropských hodnot, omezování svobody tisku, nezávislosti soudů a občanské aktivity“. Je správné, že EU vůči Maďarsku takto zasahuje, a neměl by být český premiér při jeho podpoře zdrženlivější?

Neměl, protože dnes je to Polsko a Maďarsko, a zítra to možná budeme my. Je to názorný příklad toho, jak se bruselská pseudodemokracie stále otevřeněji zvrhává na diktaturu. Oni totiž v Bruselu rádi zapomínají, že v demokracii svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Už dnes se k nám chovají jako k neposlušným provinciím, aniž by si uvědomili, že k tomuhle nikdy od nikoho nedostali žádný mandát. Přesně v tomto smyslu jsou bruselská obvinění Maďarska a nakonec i Polska šikovně překroucená. A divil bych se, kdyby se tyto dva hrdé národy nakonec pokorně vzdaly svých nedotknutelných práv na svobodný život, suverenitu a národní svébytnost.

A vůbec, co jsou to „evropské hodnoty“ v pojetí Bruselu? Kdyby si dal někdo práci a sepsal seznam těch „hodnot“, vsadím se, že by vznikl útlý spisek asi tak na úrovni Marxova a Engelsova „Komunistického manifestu“, který spatřil světlo světa, jestli se nepletu, v roce 1848. Ovšem nezapomeňte, kolik zla ten spisek později ve světě napáchal a kolik milionů životů má na svědomí.

Bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro Český rozhlas zmínil, že Evropská unie je zlo a čím dříve dojde k fatální transformaci ve funkční demokratický orgán, tím lépe. Prý by EU potřebovala sametovou revoluci typu Československa z roku 1989. Je ale možné Evropskou unii zásadně transformovat?

Prezident Václav Klaus je, přes veškerou kritiku některých jeho minulých činů, nesporně moudrý a vzdělaný muž, jehož státnický význam, jak to často bývá, zřejmě oceníme až později. Do unijního pseudodemokratického mechanismu viděl velmi dobře, protože byl patrně jedním z mála, kteří si pět set stran návrhu tzv. Lisabonské smlouvy pečlivě pročetli od první do poslední stránky.

Tím, že dlouho odmítal připojit k té smlouvě svůj ratifikační podpis, si vysloužil můj obdiv. Bohužel, až dlouho po tom, kdy už bylo dávno po všem. Teprve později jsem pochopil, že to bylo gesto vlastence, kterému je národní suverenita nade vše. Nakonec ho diktátoři přiskřípli, oni to umí, a už několikrát nám to v našich dějinách předvedli. Ale nechme toho, tohle je práce pro budoucí historiky.

Stran jeho vyjádření o nezbytné transformaci EU dodám jediné. Václav Klaus má pravdu. A jestli k tomu vůbec někdy dojde, to záleží především na každém z nás. Bez nadsázky.

Otázky kladl Jiří Hroník, PL, 27.9.2018