Británie má nového premiéra, někdejšího úspěšného londýnského starostu a exministra zahraničí Borise Johnsona. Jakou budoucnost pod jeho vedením Británie má?

Johnson převzal kormidlo státu v rozbouřené a rozštěpené společnosti. Vybrala jej konzervativní strana, aby zajistil brexit a zachránil stranu před volební katastrofou. Strana Brexit Nigella Farrage s podporou odhadovaných 17 procent by de facto způsobila vítězství levice, čili liberálů a labouristů. Premiér má nesmírně komplikovanou situaci, protože vede vládu bez podpory parlamentu.

Na adresu bývalého novináře, úspěšného spisovatele, starosty metropole, exšéfa diplomacie a nyní „vládce“ Velké Británie během posledních týdnů padlo mnohé. Terčem kritiky byl ještě před svým nástupem. Po jeho jmenování jsme mohli slyšet, že jde o člověka, který programově lže a ani se tím netají. Co na to říkáte?

Není to pravda. Samozřejmě, jako všichni komentátoři někdy přehání, jeho publicistika je nejen rétorická, je i vysoce kvalitní, patří mezi nejlepší.

Boris Johnson je bezpochyby kontroverzní osobnost, jedni ho milují, druzí nenávidí. Četl jsem názory, že Johnson bude pro Británii katastrofa, že s klidem provede neřízený tvrdý brexit s mnoha negativními důsledky, a z druhé strany zas srovnání, že může být novým Churchillem, který zemi pomůže, protože se nebojí a je schopen samostatně rozhodovat i v těžkých situacích. Jak byste tohoto muže sám popsal a charakterizoval?

Co znamená neřízený brexit? Johnson okamžitě po nástupu zahájil přípravy na obchod podle pravidel Světové obchodní organizace (WTO), vůbec se nedomnívám, že Británii hrozí ekonomická „katastrofa” (80 procent HDP jsou služby), nějaké ztráty budou, ale Evropané ztratí mnohem více – zejména francouzské zemědělství a německé automobilky včetně Škodovky.

Výrazná osobnost v politicky rozštěpeném národě nemůže být nekontroverzní. Platilo to o Churchillovi, Footovi, Thatcherové, Blairovi. Každý z nich vyvolával nadšení u svých příznivců a zášť té druhé strany. Johnson umí hrát na sympatie lidí, je zábavný, přátelský a není okázalý ani trapně důstojný. Každý cítí, že je vysoce inteligentní.

Premiér Johnson několikrát zopakoval, že země Evropskou unii 31. října prostě opustí a žádné další odklady nebudou. Působí odhodlaně. Vydrží mu to? Může se mu podařit změnit obsah dohody s Bruselem, nebo to vidíte na odchod bez dohody?

Že Británie Unii opustí je jisté, parlament v případě nedohody nebude mít možnost hlasovat. Britský premiér je ústavně mocnější než francouzský či americký prezident. Otázka je, za jakých podmínek království z EU odejde. Vyjednaná dohoda (3× odmítnutá parlamentem, protože EU kašle na demokracii), podřizuje britský trh všem unijním pravidlům i tarifům celní unie pod taktovkou soudního dvora EU. Je to brexit, neexit. Britové žádají z hlediska Bruselu nemožné – svobodný obchod i suverenitu britské vlády a parlamentu. Rýsuje se tudíž brexit bez dohody. Nechme se ale překvapit. V politice se předvídat nedá.

Konzervativní strana nemá v parlamentu příliš silnou pozici, těsná většina, ke které navíc potřebuje podporu menší severoirské strany, se stále ztenčuje. Lze si představit, že Johnson situaci vyřeší vypsáním nových voleb?

Nic jiného mu nezbývá.

Podle mnohých se skutečně schyluje k „tvrdému brexitu“. Můžeme v takovém případě od zastánců setrvání Británie v Unii očekávat další eskalaci útoků na Borise Johnsona? A co je podle vás největším nebezpečím, které Johnsonovi jako premiérovi při tvrdém brexitu hrozí?

Útoky na něj vedou odpůrci nevybíravě už od dávna, i naši novináří, kteří je čtou pak o něm píší, že je to „buran a komediant”, to je dnes běžné. Nevím, zda lze po brexitu vyloučit fyzický útok na premiéra. Zastánci setrvání v Unii, což je v Anglii opravdu zvláštní, se s porážkou v referendu nikdy nedokázali smířit.

V čele dvou hlavních britských stran stojí poměrně vyhraněné osobnosti. Konzervativec Boris Johnson, a radikální socialista Jeremy Corbyn u opozičních labouristů. V britském parlamentarismu je přitom politický souboj do značné míry personifikován do lídrů obou bloků. Co se dá čekat od střetnutí Johnson vs. Corbyn?

Corbyn je socialista 60. let a pro naprostou většinu občanů zcela nepřijatelný. Mohl by vyhrát jen v případě, že Johnson vyjedná kompromisní smlouvu s Unií a na straně brexitu nastane rozkol. Volební systém je většinový, v každém obvodě vyhrává jen jeden.

Jaké podmínky vůbec Johnson k jednání s představiteli EU má? Dosluhuje stará Evropská komise v čele s Junckerem, nová v čele s Ursulou von der Leyenovou přijde až na podzim…

V Bruselu je všechno při starém. Nastává ale recese v eurozóně a to může severoevropské politiky ovlivnit, zejména v záležitosti oné „irské neviditelné vnitřní hranice“, která způsobila poprask na straně loajalistů Severního Irska. Ti by se ocitli pod vládou Dublinu a Unie. Brexit bez dohody by ale znamenal celní hranici Unie, přesně to, čemu měla dohoda zabránit. Irská ekonomika by zkolabovala. Johnsonova vláda ale žádá mnohem víc – naprostou nezávislost. Konec diktátu Unie.

Mimochodem, co říkáte na budoucí šéfku Evropské komise paní Ursulu von der Leyenovou? Přijdou s bývalou německou ministryní obrany v EU výraznější změny? Bude lepší než Juncker, nebo je namístě se obávat, jak někteří naznačují?

Nemyslím, nastává krize a chaos. Na vedení EU bude mít nepatrný vliv, je to padlá německá politička.

Von der Leyenová v projevu před europoslanci za hlavní prioritu označila boj s klimatickou změnou a záměr, aby EU byla do roku 2050 uhlíkově neutrální. Krom toho, že je to nereálné, jak tomu máme rozumět? Nešlo o jen o prázdná slova, která jí měla získat podporu při hlasování?

Souvisí to s hysterií dnešní politiky a se sektářským vlivem zelených. Evropa produkuje 10 procent světových emisí kysličníku uhličitého. Co udělá nebo neudělá, je bezvýznamné. Jestli omezí leteckou a lodní dopravu, jestli poškodí svou schopnost konkurence a životní úroveň – a to ještě v nadcházející recesi – to nebude mít na vývoj světa žádný vliv, ale evropskou společnost to jistě rozvrátí.

Stačilo by přitom tak málo – vysázet pár desítek miliard stromů.

Jak se naše společnost vyrovná s případným ekonomickým poklesem, nedej bože s ekonomickou krizí? Když už nyní, za ekonomického růstu, probíhají demonstrace a lidé se hádají? A máme politickou reprezentaci, která lidi uchrání před dopady něčeho takového, co přišlo na konci minulé dekády?

Nepochybně si zvolí jinou, snad i důvěryhodnou vládu. Pokud dobrá nebude, demonstrovat se bude, to ale nic nevyřeší.

Jak vnímáte politickou krizi, která de facto začala už jmenováním Marie Benešové ministryní spravedlnosti, což spustilo demonstrace, a pokračuje v dalších rovinách spory kolem Ministerstva kultury? Co to o vládnoucí garnituře, ale též o české společnosti, vypovídá?

Máme trestně stíhaného premiéra a místo prezidenta blázna na Hradě, který trhá Ústavu na cucky. Co s tím chcete dělat?

V rámci demonstrací Milionu chvilek zaznělo obvinění, že prezident Zeman je, pokud jde o jeho „čínskou politiku“, ve vleku Petra Kellnera. Že napomáhá jeho byznysu v Číně tím, jak formuluje svou vstřícnou politiku vůči Číně. Je Zemanův vztah vůči Číně korektní? Zaprodává nás, nebo se snaží o dobré vztahy s mocností budoucnosti? A co lidská práva v Číně? Má pravdu Tomáš Sedláček, když říká, že „s kým obchodujeme, tomu se dříve nebo později budeme podobat“?

To jsou všechno plky. Sedláček je kecal, a ne ekonom. S Čínou obchoduje celý svět a obchodní válka prezidenta, další oboustranná cla, znamenají zvýšený obchod všech ostatních.

Nelze nevzpomenout na Václava Havla. Jak je v současné době vnímán? Jak ho zhodnotit bez nánosu patosu a povinné oslavy, ale zároveň se vyhnout urážkám a mýtům o jeho osobě?

Každý významný politik je vnímán jedněmi tak, jinými naopak. Víceméně jednoznačný kult osobnosti je vzácný, většinou jde o zakladatele státu, jako byli Masaryk a Pilsudski nebo američtí revolucionáři Washington, Adams, Jefferson... a dokonce i s nimi je to už dnes na pováženou.

Havel – levicový snílek – společnost bohužel poněkud rozděluje. Z disentu si přinesl představu apolitické politiky. V porovnání s dnešními politiky působí jako osobnost a myslitel. Četl jsem jeho úvahy jako jeho exilový nakladatel dokonce třikrát v korektuře a žádnou hloubku jsem v nich nenašel. Na druhé straně dokázal ve střetu s komunistickou mocí sjednotit opozici a stal se klíčovou postavou pokojného politického převratu. Ovšem právě to prominutí trestu komunistickým zločincům mu pamětníci budou do smrti vyčítat.

Ptal se Radim Panenka, PL, 4.8.2019