„Tohle není moje Evropa,“ prohlásila nedávno Angela Merkel v jedné politické televizní diskuzi a obratem jí to její odpůrci s potěšením omlátili o hlavu.

Správně to řekla. Evropa skutečně není její. Maně si člověk musí vzpomenout na vyprávění Václava Klause o eurounijních setkáních na nejvyšší úrovni: „Hodiny se bezvýsledně diskutovalo, pak se Merkel se Sarkozym (předchůdce nynějšího francouzského prezidenta) vzdálila ze sálu, zanedlouho přišli a předložili řešení.“ To zřejmě byla ta její správná Evropa.

Merkel začala jako tak zvaná Quotenfrau (žena dosazená někam, protože je žena a v jejím případě ještě ze zaniklé NDR) ve spolkové vládě, pod kancléřem Kohlem, jako ministryně životního prostředí. Začala se stejným zápalem, jako dříve bojovala v NDR za socialismus. Uvedla se plamenným prohlášením že „ve věci ochrany životního prostředí musí Německo převzít roli předjezdce“ - to jako že půjde příkladem. Po dvaceti letech nutno konstatovat, že se jí to povedlo. Často ale na tuto dobročinnost doplácejí nejen Němci.

Němci bezohledně přesměrovávají elektrickou energii přes naše území z větrníků v Severním moři do jižního Německa, kde napřed odstavili své jaderné elektrárny. K tomu my, aby se naše rozvodná síť nezhroutila, musíme nakupovat a na našem území budovat speciální transformátory, jejichž cena se pohybuje v miliardách korun.

Vyjádřeno česky, Merkel je splachovací. Vyslechne si s kamenným obličejem jakoukoliv kritiku, vytvoří před svým podbřiškem z prstů obou rukou kosočtverec a začne v klidu přednášet o lidskosti, solidaritě atd. atd.

Mnohé to mýlí, a tak to nikdo ještě nyvyslovil: Merkel je diktátorka nejhrubšího zrna. Za své představy a za udržení vlastní moci bojuje ze všech sil a všemi prostředky. Zametla se svým duchovním otcem, kancléřem Kohlem, a odstranila všechny své vnitrostranické odpůrce.

Merkel vyhlásila boj globálnímu oteplování. Svévolně slíbila prodloužení životnosti jaderných elektráren a za pár měsíců nato přikázala, bez souhlasu parlamentu, o vlastní vůli, jejich likvidaci jenom proto, že na druhém konci světa došlo k havárii ve Fukušimě.

Bez souhlasu parlamentu vyhlásila, v době finanční krize, že úspory malých střadatelů nejsou ohroženy, že za ně ručí stát, a ruče se jala zachraňovat německé banky, které byly v té době už z dvaapadesáti procent v držení státu. Funkce v těchto bankách se přidělovaly podle stranické příslušnosti. To se děje dodnes. Nakonec bylo vše uhrazeno daňovými poplatníky. Vlastně taková obměna Paroubkova prohlášení, že dluhy se nesplácejí, anebo Špidlovy moudrosti, že zdroje jsou.

Pak přišla Ukrajina, kam napřed EU vyslala vyjednavačku, baronku Ashton, a když ta nic nezmohla, vyjednala Merkel mír na východě Ukrajiny. Mír se nekoná a Ukrajina je o Krym chudší. Uvalila na Rusko sankce, čímž nastavila sama sobě a celé EU nohu. Pokud tato opatření někoho v Rusku potrefila, byl to obyčejný lid. Putina a spoluvládnoucích oligarchů se zhoršení hospodářské situace rozhodně netýká.

Současně s Ukrajinou přišel a trvá finanční krach Řecka. Velká spasitelka Merkel opět koná ve jménu Evropské unie dobro. Spolu se zločineckou Evropskou centrální bankou pumpuje do unijního hospodářství sumy ničím nepodložených peněz, které mají spasit Řecko a banky, které mu půjčily. Na konci to zaplatí daňoví poplatníci celé Unie.

Řecká krize se nevyřešila, naopak trvá a prohlubuje se. Bylo potřeba odvést pozornost jinam. Posloužilo Arabské jaro a občanská válka v Sýrii. Merkel pozvala všechny uprchlíky do Německa. Její záměr vyšel. Kdo dnes mluví o řeckém finančním kolapsu?

K zastírání skutečně beznadějného stavu unie je nutno bavit veřejnost stále novými problémy a zároveň utužovat morálku poddaných. Pravá ruka Merkelové, ministr financí Schäuble, vyhlásil zostřený boj organizovanému zločinu a praní peněz. V budoucnu má být možno platit hotovostí jen do výše 5000 €. Nejen v Německu, v celé Evropské unii.

Evropa nemá plán co s Ukrajinou, co s Řeckem, co s uprchlíky a zastírá to vymýšlením neustále nových problémů a očerňováním třetích stran. Největší zloduch je Putin, v těsném závěsu je Erdogan, následují Orbán a Fico a pomalu se přidružuje rakouský spolkový kancléř Faymann prohlášením, že Rakousko není čekárnou pro uprchlíky do Německa. Brzy to odnese i svobodná a samostatná Makedonie, která si dovoluje chránit své území před návalem uprchlíků.

Za tím vším, někdy přímo, někdy v pozadí, stojí diktátorka Merkel. Zřejmě si někteří myslí, hlavně kavárna, že se nás to bezprostředně netýká. Mají pravdu, bezprostředně ne. Teprve až budem nuceni přijmout 50 tisíc uprchlíků.

Jak zde klasik psává - bude pokračováno.