Pomalu vrcholí boj lidí ze Sea Watch, německého spolku, který se zaobírá cíleným výlovem imigrantů u libyjského pobřeží. Tento boj vedou s italskou vládou, jmenovitě pak s vicepremiérem a ministrem vnitra Matteem Salvinim. Kapitánka lodi tohoto spolku, Carola Rackete, nedávno natvrdo porušila zákaz vplutí do italských vod a při svém pirátském činu najela proti člunu pobřežní stráže Italské republiky. Je také poprávu v Itálii pro řadu trestných činů stíhána a lze jen doufat, že bude odsouzena.
Tento skutek je jednoznačně výrazem profilace Sea Watch jako agresivní pomatené entity, která nezachraňuje náhodně tonoucí ve Středozemním moři, ale v kooperaci s obchodníky s imigranty je cíleně loví na hranici libyjských vod. Tito „aktivisté“ jsou tedy nade vši pochybnost součástí celého řetězce lidí, kteří tvrdě vydělávají na pašování lidí do Evropy, byť možná nikoliv finančně (jsou prokrmováni dostatečně pomatenými sponzory a státem doma), ale jistojistě organizačně. Pro to existuje mnoho důkazů.
Na celé věci není ani tak pozoruhodná zhovadilost a agresivita drzé Rackete, hrající si na Janu z Arku současné vykloubené doby (na to už si musíme zvykat). Zarážející je reakce vysokých německých politiků všeho zabarvení, včetně spolkového presidenta W. Steinmeiera nebo spolkového ministra zahraničního vměšování H. Maase, šéfů všech partají (s výjimkou AfD), kteří téměř unisono požadují po Itálii, aby nesahala na statečnou ženu, která zachraňuje lidské životy, a tudíž nemůže být zločincem. Němečtí politici těžké váhy, leč dutých hlav nadřazují zájem jedné fanatičky nad zákony Itálie. Nějak si nestačili všimnout, že Itálie hájí své zákony dávající pevný rámec pro námořní plavbu ve výsostných vodách Itálie, a nestačili zaznamenat, že Itálie je právní stát se vším všudy, co k tomu náleží.
Jestli mají dojem, že mimořádně komplikovaný duševní stav německé občanky a její agresivní skutky mají požívat ochrany, i když agresivně najede v italských výsostných vodách na plavidlo pobřežní stráže, a tudíž má stát nad italskými zákony, pak se v Německu nemůžeme divit už ničemu. Ať si Německo klidně zaplevelí svoji dosud spořádanou zemi statisíci pašovanými imigranty, když jeho představitelé mají dojem, že to je nejlepší pro občany SRN, ale ať mlčí, pokud Itálie a její údy vykonávají italské právo. Ptám se, kde je Frans Timmermans a jeho smysl pro právo ctící evropské hodnoty a proč jako místopředseda EK tvrdě nepeskuje německé hlavouny za jejich nestydaté výroky? Protože proto. Je to prostě Frans, levičák tělem i duší.
Tento případ je jen malou mozaikou v celkovém procesu, během kterého se zájmy nejen jednotlivých členských zemí, ale i části některých z nich (např. spolkové země v bývalé NDR) velmi rozcházejí a je jisté, že neochota elit cokoli změnit způsobuje, že se EU rozpadá, pomalu, ale jistě. Co je nemocné a neschopné života, musí chcípnout. Tak je to spravne, tak to ma byť.
A takhle my tady žijeme.