Protože nedávná polemika v NP P. Adlera M. Šuchmy se mě vlastně, ač nepřímo, týká. Neboť: využil jsem práva mít dvojí občanství, tedy české a kanadské. Kanada není jediná země, která dvojí občanství umožňuje.

Ve zmíněné polemice šlo v podstatě o to, zda krajané s dvojím občanstvím nejenže mohou v českých volbách volit (na čs. zastupitelstvích v Kanadě), ale zda mohou nebo by měli, ať už soukromě nebo v rámci Českého a slovenského sdružení v Kanadě, protestovat proti výsledkům nedávných voleb, požadovat demise zvolených politiků vzhledem k jejich problematické minulosti a dosud trvajícímu trestnímu stíhání, ale bez právního výsledku a rozhodnutí. .

Není to velmi dávno, kdy krajané žijící v cizině se mohli zúčastnit voleb v Čechách a na Slovensku. To je každého právo, které chce nebo nechce využít, a pak k takovému či onakému rozhodnutí pochopitelně vedou různé důvody. Není to ale povinnost.

Dovolím si stručně sdělit svůj názor: v Kanadě žiji 50 let, od roku 1979 jsem v krajanských novinách a časopisech publikoval texty vyjadřující se k situaci v rodné zemi ovládané komunistickou stranou (mimochodem ve značné míře v časopise Západ), sledoval, co se tam děje, a k mému překvapení před několika měsíci dostalo se mi za tu činnost Osvědčení, uznání od 3. odboje a Ministerstva obrany. Tedy dostatečné pouto k zemi české ...

V roce 1989 se poměry změnily, demokracie se navrátila, svoboda a hlavně možnost o osudu země a jejích obyvatel svobodně rozhodovat. A tak se stalo. Dnes, jak víme, mnohé příležitosti velikého zlepšení poměrů (a morálky) se propásly. Proč se tak stalo? Protože lidská sobeckost, hamižnost, nedokonalost charakterů a hloupost to nedovolí. Netřeba připomínat známé věci. Mám stále vztah k rodné zemi a zajímá mne, co se tam děje, jak dobrého, tak nepodařeného, přesto však si myslím, že moje návštěvy rodné hroudy (je jich, žel, méně, než bych si přál) neopravňují mne, dle mého názoru ba přesvědčení, zúčastnit se voleb v domovině z ciziny, kde trvale žiji. Ani štědrá media neposkytnou mi dokonalý obraz o tom, kdo z politiků tam je větší grázl a kdo největší poctivec s čistou minulostí. Kdo moudrý a kdo osel.

A jak zcela správně v diskusi v NP napsala paní Kanioková, i mne musí zajímat, kam vede můj druhý a trvalý domov, Kanadu, krasavec bez politického fundamentu leda odpozorovaného od různě slavného otce, tedy Justin Trudeau, než co provádí prezident Zeman nebo Babiš.

A protože, myslím, Kanada má ve světě větší sílu a slovo než ČR, počiny našeho současného premiéra nahánějí mi oprávněnou hrůzu. (To mi ale nedovoluje zapomenut na vše dobré, co pro mne a mojí rodinu Kanada udělala.)

Co mne v té české kauze zajímá nejvíc, je, proč už konečně trestní stíhání A. Babiše případně i jiných politiků neproměnilo se v soudní přelíčení.Pokud vina prokázána, nemá A. Babiš na post předsedy vlády právo, volby nevolby.

Zda činnost ČSSK je či má být jen kulturně-společenská nebo i politická, odpověď změna poměrů v ČR poněkud pozměnila. Myslím, že kromě činnosti kulturní měla by být reprezentací zájmů Čechů a Slováků žijících v Kanadě ve smyslu pěstování vzájemně přátelských a prospěšných vztahů, sotva ale by se měla snažit ovlivňovat volby v ČR. Aby tedy nedošlo k opičení se po onom collusion, tak populárním dnes v zemi, které svět stále ještě mnoho dluží, nemíněno samozřejmě finančně. Na to naštěstí, myslím, současná vláda ba i prezident (nejednou se pochvalně vyjádřil o D. Trumpovi) ještě nezapomněli, na rozdíl od Německa nebo Francie.

Světu mír přeje