Írán zvenku vypadá jako politický monolit, ale ve skutečnosti jím hýbou četné vnitřní rozpory. Zdaleka se nejedná jen o spor konzervativců a reformistů, jejichž boje se vloni vylily i do ulic Teheránu a některých dalších větších íránských měst. I poté, co byli reformisté zatlačeni do pozadí, odehrávají se velmi ostré rozepře i uvnitř zdánlivě jednolité konzervativní části politického spektra. O některých z nich informují dva íránští analytici, Mahan Abedin v časopisu Asia Times, a také Nadžme Bozorgmehr v listu Financial Times.

Za štěpením na pravé části politické arény v Íránu stojí především osobnost prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Konzervativci se tedy do značné míry dělí podle toho, zda Ahmadínežáda podporují a nebo ne. Důvodem jsou jednak jeho názory, ale také politický styl. Někteří analytici dokonce mluví o tom, že jednou mohou věci zajít tak daleko, že by se konzervativci sami pokusili kontroverzního prezidenta sesadit z funkce, i když to je momentálně velmi nepravděpodobné.

Pro mnoho íránských konzervativců je na Ahmadínežádovi nejkontroverznější jeho blízký vztah s Esfandijárem Mašajím, který v současné době vykonává funkci šéfa prezidentské kanceláře a je Ahmadínežádovou pravou rukou. Mezi oběma muži existuje i příbuzenský vztah, protože Ahmadínežádův syn si vzal za ženu Mašajího dceru. Mašají si libuje v publicitě a v pseudointelektuálních debatách, a tak se mu podařilo vyvolat v posledních letech několik kontroverzí.

V srpnu roku 2008 Mašají otřásl konzervativním táborem, když prohlásil, že Írán je přítelem všech národů světa, a to „včetně Izraelců“. To byla pro režim, který věří v nutnost odstranění Izraele, opravdu silná káva. Věc se stala ještě obtížnější, když se Ahmadínežádův muž odmítl svého výroku vzdát, a to navzdory obrovskému tlaku, který na něj byl vyvinut. Mašají také vyvolal spory svým velmi laxním postojem k hidžábu, islámskému šátku, a také přinejmenším v jednom ze svých veřejných projevů prorokoval konec tomu, co nazvalo „islamismem“.

Tyto sporné kroky měly za následek, že se konzervativci postavili proti jeho jmenování viceprezidentem, jak o to usiloval Mašajího přítel Ahmadínežád. To se odehrálo vloni v červenci, jen pár týdnů po prezidentově kontroverzním znovuzvolení. Ahmadínežád ustoupil teprve poté, co se proti Mašajímu postavil sám duchovní vůdce Chamenejí. Prezident však nakonec Mašajího jmenoval šéfem své kanceláře, což se považovalo za nebývalý projev Ahmadínežádova vzdoru vůči Chamenejímu.

Zatím poslední kontroverzi vyvolal letos v srpnu na setkání s Íránci žijícími v zahraničí, které se konalo v Teheránu. Mašají tam hovořil o takzvaném „Maktabe Írán“, íránské ideologii, a o tom, že je potřeba propagovat íránský styl v islámu. To si okamžitě vysloužilo ostrou kritiku od řady náboženských, ale i ideologických a politických představitelů Íránu. Mašají totiž propagoval nacionalismus na úkor státem propagované představě, že Írán stojí v čele islámského světa.

Proti Mašajího výrokům tvrdě ohradily četné osobnosti. Ajatoláh Ahmad Chátamí, vůdce pátečních modliteb na Teheránské univerzitě a stoupající politická hvězda, odmítl Mašajího výroky s tím, že se blíží „pohanskému nacionalismu“. Ještě důležitější negativní odezva přišla od ajatolláha Mohamada Takí Mesba-Jazdího, jenž je považován za duchovního vůdce frakce tvrdých konzevativců, za jejíhož politického vůdce je považován sám Ahmadínežád. Vůbec nejtěžší útok však přišel od generála Hasana Firuzabadího, velitele generálního štábu, který Mašajího poznámky označil za zločin proti národní bezpečnosti.

To vše může předznamenat začátek Mašajího konce. Ten se však odmítl sklonit před takovým tlakem a dokonce pohrozil, že generála Firuzabadího bude žalovat. Na jednu stranu v tomto sporu hrají roli určité politické hry, v nichž se Ahmadínežádovi odpůrci snaží prezidenta oslabit odstraněním jeho blízkého spolupracovníka, ale ideologické otázky zde také hrají značnou úlohu. Tím, že Mašají velebil nacionalismus, ohrozil jádro identity islámské republiky, a tím zpochybnil řadu jejích ideologických, politických a strategických premis.

Někteří analytici se domnívají, že Mašají je cosi jako Ahmadínežádův mentor ve světských záležitostech, a že tedy tento muž má obrovský vliv na činnost vlády. Také se objevily názory, že oba muži mají velmi uvolněný postoj vůči takzvanému Velájate Fakíh, tedy systému, v němž rozhodující politickou roli hrají duchovní. To je ovšem jeden z úhelných kamenů islámksé republiky.

Šíitští duchovní vycházejí z představy, že dočasně vykonávají náboženské a světské povinnosti místo Mahdího, dvanáctého imáma, který před více než tisíci lety zmizel, a podle šíitského islámu se jednou vrátí a bude spravedlivě vládnout. Tato náhradní vláda, kterou podle ideologie současného Íránu vykonávají šíitští duchovní, se nazývá Velájate Fakíh. Podle některých názorů se Ahmadínežád a Mašají domnívají, že jejich vláda vlastně je sama o sobě přímou Mahdího vládou, a tím je vlastně systém náhradní vlády duchovních učiněn nepotřebným. To by znamenalo přímou opozici vůči tomu, jak je nyní Írán řízen.

Něco takového je však těžké dokázat. Je pravda, že Ahmadínežád učinil z očekávání příchodu skrytého imáma Mahdího centrum své politiky, ale myšlenku „náhradní vlády duchovních“ nikdy otevřeně nezpochybnil. Velmi konzervativní deník Kejhan, který donedávna patřil k hlasitým zastáncům Ahmadínežáda a hrál klíčovou úlohu v mediální kampani proti poraženým kandidátům při loňských zpochybňovaných volbách, však nyní obrátil a začal se ptát, zda je Ahmadínežád ještě loajální vůči ajatolláhu Chamenejímu.

Politický komentátor tohoto listu šel dokonce tak daleko, že zařadil Ahmadínežádovy příznivce vedle takzvaných „podvratných sil“, což je termín používaný pro reformní kandidáty, kteří zpochybnili legitimnost loňských výsledků prezidentských voleb. Zmíněný komentář vlivného novináře dokonce nevyloučil, že dojde k otevřené konfrontaci mezi Ahmadínežádovými příznivci, a zastánci konvenčnějších podporovatelů islámského režimu. Deník Kejhan má blízko k duchovnímu vůdci Chamenejímu, a je také považován za barometr dění na pravici islámské republiky. Pokud tedy tyto noviny kritizují prezidenta a jeho vnitřní kruh, znamená to, že pod povrchem jsou značné trhliny.

Prezident má i další spory s ostatními konzervativci kvůli dalším otázkám, jako je jeho snaha usurpovat nové pravomoci nebo jeho rostoucí prostořekost, která vzdělané duchovní dráždí. I nadále však platí, že většina íránských konzervativců pořád vidí především Ahmadíndžádovy přednosti, a nikoli nedostatky. I ti, kdo útočili na prezidentova muže Mašajího, si dali pozor na to, aby to nebylo považováno za útok na vládu a její výsledky. Pro konzervativce všech druhů je důležité, že Ahmadínežád odstranil liberální výdobytky svých předchůdců, a že ve své rétorice vrátil do centra pozornosti program islámské revoluce. Zejména pak chválí Ahmadínežádovu zahraniční politiku, která podle nich oživila skutečné pozice Íránu, a umožnila této zemi znovu jednat se svými oponenty a nepřáteli z pozice síly.

Ahmadínežádeův zvláštní politický styl, podpořený jeho esoterickou vírou, spolu s pochybnou ideovou výbavou jeho spolupracovníků ukazuje, že mezi tradičními konzervativci a novými vyzyvatel na pravici budou ještě třenice. O tom, jak budou tyto spory velké, rozhodne mimo jiné míra vnitřní opozice vůči režimu, a také síla vnějších hrozeb. Pokud by se například takzvané Zelené hnutí reformistů ještě jednou vzedmulo, obě křídla konzervativců by se opět sevřela, aby toto nebezpečí společně odvrátila, jak se to stalo i v loňském roce. Pokud by také USA nebo Izrael zvýšili svou hrozbu, že se pokusí zničit jaderná zařízení v Íránu, pak to alespoň na povrchu spojí celou íránskou elitu, včetně reformistů.

Klíčovým faktorem bude úloha duchovního vůdce Chamenejího. Ten zatím i za cenu opuštění některých pozic podporoval Ahmadínežáda. Pokud tato podpora bude trvat, bude to indikátor, že prezident se zatím neodchýlil příliš od jádra ideologických parametrů islámské revoluce. Zároveň však také platí, že čím více bude Ahmadínežád polarizovat vztahy obou křídel konzervativního tábora, o to těžší bude pro něj udržet si podporu. Pak i mírné pokárání od imáma Chamenejího bude signálem pro prezidentovy odpůrce, aby proti němu zahájili i takové kroky, jako je sesazení z funkce.

Zahra Rahnavardová, reformistická politická aktivistka a žena loňského prezidentského kandidáta Mír Hosajna Músávího tvrdí, že napětí v konzervativní mocenské elitě je obrovské, a hrozba kolapsu režimu je nyní vysoká. Jiný významný reformní politik doufá, že se nic takového nestane. „Nejlepší by bylo, kdyby vláda nepadla, a pokračovala ve svých hloupostech, abychom na konci mohli vidět potenciál pro opravdu zásadní změny,“ říká nejmenovaný opoziční politik v článku, který uveřejnil list Financial Times.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6