Pro padělatele skutečnosti se padesáté výročí přistání Apollo 11 na povrchu Měsíce stalo vítanou příležitostí k podnětu překroutit tento triumf k obrazu jejich politicky korektního pojetí lidské společnosti.

„Kultura, která vyslala muže na Měsíc, byla družná, samá legrace, nedbalá k rodině, většinou bílá a mužská,“ napsal Washingon Post. „V archivních fotografiích Apolla 11 těžko hledáte ženu nebo barevnou osobu.“

Britský New Stateman přizvukuje: „Při zhlédnutí dokumentárního filmu Apollo 11 je nemožné si nevšimnout, že téměř každá tvář je bílá a mužská.“

Nejde o nějaké bulvární plátky. Oboje noviny jsou takzvanými referenčními zdroji, které udávají tón a takt veřejné debatě. Patří k nim také Guardian, na něhož se často odvolávají naše sdělovací prostředky. Jestliže jim unikl jeho názor na zmíněný dokumentární film, uveďme zde aspoň citát:

„Jsou to samí staří dobří braši - do jednoho bílí muži, které člověk podezřívá, že jsou upnutí k těm časům, kdy muži byli muži a sloužily jim ženy v šátcích.“

To je bigotní a neodůvodněný úsudek, který překvapuje svou zaujatostí a falší. Astronauti Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins nebyli staří dobří braši a neměli žádné genderové předsudky. Svědectví o jejich charakteru spočívá v jejich činech.

Všichni, kdo pracovali v NASA, žili v Americe šedesátých let minulého století a v jejích sociálních a společenských strukturách. Že neladí s dnešním zglajchšaltovaným modelem, není problém tehdejší doby. Je to problém těch, kteří z politicky korektního myšlení dělají svěrací kazajku a chtějí ji nasadit nejen současnosti, ale také minulosti.

Hm, když ale o tom uvažuji z jejich pohledu, řekněte mi, proč by Neil Armstrong nemohl být černoška? Že je to nesmysl? Samozřejmě, a jaký! Avšak nepodceňujme šiřitele jediné pravdy. Když budeme mít černou James Bondovou, proč by nám Hollywood za čas nepředvedl jako kapitánku Apolla 11 Afroameričanku z Louisiany?

Psáno pro televizi Prima