Když nemám nic lepšího na práci, rád se někdy dívám v televizi na sport. Nejčastěji na tenis, v němž býval dobrý můj syn, nebo na golf, který jsem sám hrával závodně, dokud mě nezradila artritická ramena. Před časem skončil Wimbledon, golfové British Open následovalo hned po něm. A všiml jsem si jedné zajímavé věci. Zatímco ještě nedávno se v Anglii užívaly ve všem míry metrické, najednou, jako kouzlem, vidím leckde se objevovat ty staré, imperiální. 

Například tenista napálí podání, na obrazovce se ukáže, že míček se řítil přes síť rychlostí 130 mil za hodinu. Nikoliv 209 kilometrů, jak by tomu myslím bylo ještě vloni, 130 mil! Nebo si vezměme takovou golfovou jamku. Travnaté pole k ní vedoucí, fairway, bývalo dlouhé, dejme tomu, 400 metrů. Dnes je to zase 437 yardů, tak jak tomu bývalo kdysi dávno, když ve Skotsku vousatí pánové v tartanových sukních tuto hru vynalezli, aby si zkrátili dlouhou chvíli. A pěkně se to tak ukazuje na obrazovce Nedávno by něco takového ještě spolehlivě popudilo nějakého evropského komisaře pověřeného tím na tyhle věci z Bruselu dohlížet. Ti už ale dnes nad Británií mávli rukou. Ty délky v yardech tak můžete vidět už i na oficiálních stránkách Open. Pokud jste z kontinentu a trváte na metrech, přepočítejte si to. My Britové víme svoje!

Přeneslo mě to do roku 1969, kdy jsem přijel do Londýna, abych se přihlásil ke svému britskému občanství, jehož jsem nabyl tím, že jsem se tam narodil. Břehům Albionu jsem sice dal vale v čtyřicátém pátém, když mi bylo něco přes dva roky, nárok na občanství tím ale nezanikl. Po následných 24 let jsem nicméně žil v Československu, kde jsem získal základní vzdělání a kde jsem byl, pochopitelně, uvyklý užívat ve všem metrický systém. Člověk by řekl, že to dá slušnou chvíli si zvyknout na něco, co je pro vás nové. Evropská unie byla v tom čase teprve hudbou budoucnosti, takže anglická libra měla ještě 20 šilinků, šilink měl 12 pencí, navíc se často užívala dnes už zapomenutá guinea o hodnotě jedné libry a jednoho šilinku. Délky se měřily na palce, 12 palců činilo jednu stopu, tři stopy jeden yard, rychlostní limit byl 35 mil v zastavěné oblasti a nikde žádné kilometry. Vážilo se na libry, unce, stony atd.

Byl jsem mile překvapen tím, jak rychle se moje mysl dokázala naladit na tento systém, který měl být pro mne docela nový. Jako dvouletý jsem přece nepočítal peníze, ani si nehlídal váhu. Jednoduše jsem do toho skočil a plaval jsem. Během pár dní jsem se v systému nejen vyznal, připadal mi dokonce přirozený. Není konečně čemu se divit. Když položíme palec na papír a změříme si ten otisk, vyjde nám to asi na dva a půl centimetru. Tucet takovýchto palců, coulů, inchů, dohromady dá stopu, foot. Tohle máme v krvi. Na tucty se přece počítalo dávno, dávno předtím, než přišla desítková soustava. No a stopa? Vezměme si na nohy pořádné boty, takové, jaké asi nosívali naši předkové, šlápněme do bláta a změřme si to. Pokud zrovna nejsme japonská gejša, vyjde nám pravděpodobně něco tak kolem 30 cm. A když stavíme jednu nohu před druhou, tři stopy činí jeden yard, 91,5 cm. Je to pravé, poctivé, nestrojené, protože je to celé založené jen na tom, co nám dala příroda. Víte vůbec, jaká je dnes oficiální definice délky jednoho metru? To, co nás učili ve škole, že je to jedna deseti-miliontina vzdálenosti od rovníku k zemskému pólu, jak stanovila v roce 1791 Francouzská akademie věd, už dávno neplatí. Dnes je to 1/299,792,458 vzdálenosti, kterou urazí světlo v perfektním vakuu za jednu vteřinu. Vteřina je dále definována jako doba trvání 9 192 631 770 period záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu ¹³³Cs. Ta čísla si raději dobře zapamatujte, mohlo by se vám to hodit.

Jsem zvědav, co bude dál, kam ještě brexit v Británii zasáhne, pokud ovšem k němu skutečně 31. října dojde. Budou se měnit školní osnovy? Předělají se dopravní značky? Budou jiné obaly potravin v supermarketech? Vrátí se zpět libra o 20 šilincích, šilink o 12 pencích? Tekuté unce, pinty, galony? Jednou se s tím začalo, i když zatím jen takhle pokradmu, mělo by to přece jen někam vést, nemyslíte?

Autorovy stránky:
http://www.vkoreis.com/
http://www.vojen.com/