Al Amal, naděje. Takové jméno dočasně obdržela loď jinak registrovaná jako Amalthea, tedy nákladní plavidlo s řeckým majitelem, plující pod moldavskou vlajkou. Ze všeho nejdůležitější informace ale je, že plula na libyjskou objednávku do palestinské Gazy. Po tureckých lodích, a také lodi severoirské, to bylo další plavidlo, které se pokusilo prolomit námořní blokádu, kterou kolem Gazy rozvinul Izrael.

Podle izraelského stanoviska je třeba zabránit tomu, aby hnutí Hamás, které ovládá Gazu, nedostávalo zvenčí zbraně.

Podle Libyjců lodě plní ušlechtilý záměr a mají doručit nutnou pomoc téměř jednomu a půl milionu obyvatelům Gazy. I v tomto případě Izrael nabídl, že náklad může být po kontrole doručen do Gazy po souši. Na rozdíl od turecké flotily a navzdory prvním stanoviskům kubánského kapitána lodi Amalthea nakonec obě strany dospěly ke kompromisu a náklad skončil ve středu v egyptském přístavu El Aríš, odkud jej egyptský červený půlměsíc podle dohody s Izraelci dále dopraví do Gazy nákladními vozy a předá do rukou pracovníků OSN. Jedná se o celkem dva tisíce tun materiálu.

Paradoxně se vedle montovaných obytných buněk nebo generátorů proudu jedná z velké části o potraviny, jako jsou výrobky z oliv nebo olej, což příliš nepotěší palestinské farmáře produkující podobné zboží. Gaza totiž netrpí ani tak hladem, jak se mnozí domnívají, ale spíše nemožností exportovat domácí produkci potravin ven.

Momentálně ze všeho nejdůležitější zprávou je, že z cesty této lodi nevyrostla další mezinárodní nebo i bezpečnostní krize. Na Libyi byl údajně v tomto směru vyvíjen velký mezinárodní tlak, aby netrvala na tom, že loď nepošle nikam jinam než do Gazy. Podobná krize hrozila asi před měsícem, kdy se do Gazy chystala i flotila vyslaná íránskými Revolučními gardami nebo jiné, organizované některými organizacemi v Libanonu. Pověsti palestinské věci ve světě paradoxně neprospívá, že největší zájem o osud Gazy projevují režimy, jako je Írán nebo právě Libye, které mají samy značně špatnou reputaci.

Pro úplnost dodejme, že libyjskou dodávku organizovala nadace, v jejímž čele stojí jeden ze synů Muammara Kaddáfího. Saíf al Islám Kaddáfí má na rozdíl od svého bratra Hanibala, který v Evropě proslul výtržnostmi a konflikty se zákonem, mnohem lepší pověst.

Gaza se zatím stále ještě snaží zorientovat v nové situaci. Izraelci zrušili embargo na prakticky všechny výrobky s výjimkou zbraní, hnojiv využitelných jako materiál pro výbušniny a kovových trubek silnějších než dva centimetry, jež lze využít na výrobu jednoduchých raket. V Gaze je nyní přebytek některého zboží a ceny prudce poklesly. Paradoxně na nové situaci prodělává hnutí Hamás, které už nemůže zdaňovat zboží pašované z Egypta tunely. Poněkud stranou pozornosti zůstal fakt, že egyptští vojáci nedávno zastavili konvoj s materiálem do Gazy vypravený z Jordánska. Izraelci i nadále trvají na tom, že chtějí mít kontrolu nad tím, co po moři do Gazy přichází, a zdůrazňují, že akce, jako byla cesta libyjské lodi, jsou zejména po téměř úplném odbourání embarga ze strany Izraele nesmyslné a mohou sloužit jen jako propagandistický útok na Izrael, ale těžko jako pomoc Palestincům.

V uplynulých dnech také vyšla v Izraeli zpráva komise, která zkoumala více než šest týdnů starý incident kolem turecké flotily a zejména zásahu izraelského komanda na lodi Mavi Marmara, při kterém zahynulo devět tureckých aktivistů.

Podle komise, kterou vedl vysloužilý generál, nebylo možné zastavit Mavi Marmaru jinak než tím, že se na ni nalodí vojáci – navzdory všeobecnému přesvědčení izraelské námořnictvo nemá technologii, která by cizí loď zastavila na dálku.

Podle zprávy to také byla turecká posádka lodi, která začala na izraelské vojáky střílet ostrými jako první – dokládá to údajně projektil vyjmutý z těla jednoho z postřelených vojáků. Zpráva tedy ospravedlňuje jejich rozhodnutí použít střelnou zraň. Naopak chválí výkon příslušníků komanda, kteří se dostali na palubu, a vyzdvihuje jejich sebeovládání a zdrženlivost, které prý tváří v tvář velké početní přesile projevili. Chválu si však nevysloužili jejich velitelé, kteří nedokázali správně vyhodnotit situaci, i když viděli, že na palubě Mavi Marmary se navzdory očekávání objevily desítky mužů připravených se se členy komanda utkat.

Materiál také kritizoval skutečnost, že vojenská rozvědka se včas nezabývala organizacemi, jako byla turecká nadace IHH, která květnovou flotilu organizovala a která, jak se ukázalo, měla blízko k hnutí Hamás a islamismu obecně. Zároveň prý ale rozvědka nedocenila politickou citlivost skutečnosti, že IHH má velmi blízko i k turecké vládní straně AKP.

Mezitím se objevují i jiné zprávy, které se k nešťastnému incidentu váží. Německé úřady postavily mimo zákon německou pobočku IHH právě kvůli její islamistické a protiizraelské činnosti. A z dneška pochází zpráva, že americká vláda uvažuje o zařazení celé IHH na seznam teroristických organizací. Izraelské „Centrum pro informace o tajných službách a terorismu“ také publikovalo zprávu opřenou o turecké zdroje, podle které naprostá většina Turků, kteří zemřeli na palubě Mavi Marmary, byli islamisté, kteří ještě před cestou dali jasně najevo přání při této plavbě zemřít jako mučedníci pro víru.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6