Státy EU musí děti zmocnit k participaci na rozhodování a na politickém procesu na úrovni státní i celoevropské. Rozhodla o tom v květnu v Bukurešti médii téměř nepovšimnutá „Mezinárodní konference o účasti dětí na rozhodovacím procesu a utváření politiky na úrovni Evropské unie“. Vážně „zmocnit“, učinit z nich zmocněnce, dát jim moc: anglický originál používá sloveso „empower“.

Je to novinka dramatického významu pro vývoj eurounijní politiky. Konference si dala přezdívku „Dětský summit“ a vydala „Deklaraci dětí EU“ provázenou „Podpůrným dokumentem expertů“. Můžeme s 99% jistotou hádat, že deklaraci psali tito experti, neboť dítě by asi těžko napsalo toto:

„Žádáme zavedení jasných a jednoduchých mechanismů monitoringu a evaluace pro férovou dětskou participaci a pravidelné referování na úrovních lokální, národní a EU. Jakýkoli mechanismus referování o dětských právech by měl mít speciální sekci o dětské participaci a speciální den oslavující dětskou participaci by měl být ustaven na úrovni EU.“

Nebo toto:

„Sníme o Evropské komunitě, která by zmocňovala a povzbuzovala angažovanost dětí v rozhodovacím procesu. Proč? Protože chceme být konzultováni ve věcech, které přímo ovlivňují naše životy, coby občané našich různých zemí i coby Evropané. Protože tvoříme významnou část evropské populace a píšeme svůj příběh ve formě demonstračních pochodů, vokalizace a reprezentace. Protože naše názory, pocity a hlasy se formují teď, jsme součástí současnosti. A protože chceme žít v Evropě, která bude vyžadovat a cenit naši angažovanost v rozhodovacím procesu.“

S téměř stejnou jistotou můžeme hádat, že to celé řídí nějaká neziskovka za peníze z EU a kdoví možná i od nějakých Sorosů. A je to další patologický útok na samotné základy civilizace. Jakékoli civilizace, ne jen naší.

Údajně doslovné citáty dětí se honosí takovýmito filosofickými klenoty, jako je tento, od devítiletého dítěte rumunského:

„My děti jsme mnohem odpovědnější a spolehlivější než nám společnost přiznává. Dejte nám příležitost podílet se, abychom vám to mohli dokázat a stát se lepšími dospělými.“ (Lepšími dospělými než kdo? Dnešní dospělí?)

„Žádáme, aby naše hlasy byly vyslechnuty a brány v úvahu, a nabízíme svůj závazek účastnit se upřímně, budovat budoucnost EU společně s vámi,“ deklarují dětičky o pár odstavců dál, „aby budoucí legislátoři museli do politického procesu angažovat děti v co nejútlejším věku a aby se na nedospělé muselo pohlížet jako na zdroj, nejen jako investici.“ Bude to prý dárek ostatní společnosti, jakým už je třeba Greta Thunbergová (díky níž se rodičům zvýší daně na rádoby ekologické projekty). Gretou inspirované mezinárodní záškolácké demonstrace už prý demonstrovaly „schopnost analyzovat naléhavá témata dneška“.

K tomu účelu se ustaví různé nevládní organizace na „podporu, udržování, vedení a monitorování dětské účasti“. Jedna taková už několik let existuje pod jménem „Eurochild“ a její nová šéfka, do letoška prezidentka Malty, Marie-Louise Coeiro Preca na dětském summitu potvrdila, že Brusel musí brát dětskou účast jako prioritu už dnes a ne někdy v budoucnu a musí zajistit, že EU bude dětem naslouchat a dbát jejich příspěvků, které se týkají nás všech.

Předchozí konference Eurochildu z loňského listopadu vydala doporučení, aby „všechny vlády v Evropě zavedly v každé škole povinnou výuku o právech dětí účastnit se procesů“ a aby „každá vláda v Evropě měla povinnost poskytovat důkazy vlivu dětí na stanovování agendy a rozhodování, a podle nich postupovat dál“. Návrh se obhajoval i tím, že to „poslouží jako hráz proti populismu“.

Těšme se na další najímání námi placených úředníků na buzeraci učitelů a ředitelů, jimž narůstající hromady formulářů seberou veškerý čas potřebný k vyučování. Akorát že on už tak potřebný nebude, neboť co by se ještě měly děti učit, když už vědí vše na to, aby nám mohly vládnout. Ostatně máme na to historicky osvědčený precedent. Jmenoval se Rudé gardy, pomáhal v 60. letech minulého století Maovi s kulturní revolucí, čili likvidací všeho zpátečnického. Řádilo v něm 10 milionů spratků od 10 do 20 let, převychovávali své neposlušné učitele a rodiče v koncentrácích a půl milionu jich povraždili.

A my jsme si mysleli, že se vracíme zpět jen do komunismu sovětského.

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.