Neviditelný pes

AUSTRÁLIE: Věc principu!

28.7.2011

Prezidentova epizoda s detektorem

Bin Ládin v pekle se může spokojeně usmívat. Západ hraje podle jeho not. A to i v těch nejabsurdnějších polohách. Alláh budiž pochválen.

Bez ohledu na charakter Klausovy návštěvy u protinožců: nasměrovali by do rámu v canberrském federálním parlamentu amerického prezidenta? Nebo britskou královnu? Pokud ano, neexistuje výstižnější příklad vylití vaničky i s dítětem.

V takovém případě měl rámem samozřejmě projít také Václav Klaus. Nejspíš všichni ale podvědomě cítíme, že Obama ani Alžbeta II. by do rámu nemuseli. Tak proč prezident ČR?

Racionální vysvětlení neexistuje.

Princip je jasný: Když všichni, tak všichni. A když všichni mimo hlav států a vlád (například), tak potom VŠECH hlav států a vlád. Proč Obama ne a Klaus ano? Prezident jako prezident.

Doma mohu mít vůči Václavu Klausovi 1000 a jednu výhradu. Když ale vycestuje, vždy jako prezident země, jejímž jsem občanem. Tedy také jako můj prezident. Nemusím souhlasit se vším, co v cizině hlásá. Musím s ním být ale loajální v případě, když se ho v cizině snaží úřady ponížit.

Vstup do rámu, do kterého jiné hlavy států nemusejí, ponížením je. Proto se s Václavem Klausem solidarizuji a po internetu vzkazuji: Udělal jste správně, že jste se nenechal pokořit. Cením si Vaší odvahy!

Proč tolik povyku kolem jednoho rámu? Když jde o princip, bylo by chybou mlčet.

Tak především: jaký smysl má, aby rámem procházela chráněná osoba? Tomu, přiznám se, nerozumím. Předpokládali snad, že prezident z členské země Evropské unie, tudíž z prokazatelně demokratického státu, tedy žádný Arafat, který nosil pistoli téměř vždy a všude, je ozbrojen a mohl by televizní tvůrce postřílet? Václav Klaus není nevyzpytatelný extravagantní exot typu některých vládců třetího světa, u nichž si člověk nemohl být nikdy ničím jist. Pokud to v Austrálii netuší: argumentuje zásadně slovem, nikoli revolverem. Tak k čemu ta komedie s rámem?

Prošel jsem a procházím v životě rámem coby detektorem kovů relativně často. Má-li mít tato kontrola smysl, musí být důkladná – cílem je dosáhnout stavu, kdy člověk „nepípá“

Nás, prosté občany, většinou turisty či návštěvníky nejrůznějších akci, jsou službu konající bezpečnostní pracovníci oprávněni přimět k sejmutí hodinek, vyprázdnění kapes, vytažení pásku z kalhot. Když „pípáme“ i pak, následuje osobní kontrola ručním detektorem. Při poslední akci tohoto druhu se musela moje žena vyzout z bot, které měly uvnitř cosi kovového. Podobných zážitků má každý z nás jistě na rozdávání.

Bez odporu se tomu podrobujeme – mimo jiné také proto, že chápeme: ochranka na letišti či jinde nás nezná, neví, co jsme zač. Je to vše v našem zájmu.

Zažil jsem ovšem i jiný případ, které měl být podle mého názoru uplatněn v případě Václava Klause. Stál jsem ve frontě „na rám“ v jednom pražském hotelu, kam jsem byl jistou ambasádou pozván na státní recepci. Když jsem se přiblížil na dohled tajemnice velvyslance, která mě znala, vydala ostraze u rámu pokyn: Pan Stejskal a jeho žena před detektor procházet nemusejí. Do hlavního sálu jsme mohli vstoupit přímo.

Podobně to mělo proběhnout i v Canbeře. Chápu, že důstojník ochranného sboru parlamentu nemusel vědět, kdo Václav Klaus je. (Tak významná země zase nejsme.) Jakmile na to byl produkční televize ABC upozorněn, měl se zachovat v zásadě stejně, jako ona pracovnice ambasády v mém případě. Jelikož ale trval na něčem, co je z mnoha ohledů nepřijatelné, nezbylo Václavu Klausovi nic jiného, než se otočit a vrátit do hotelu.

A proč považuji počínání Australanů za nepřijatelnou? Jakmile hlava státu jednou připustí, že detektorem projde, a má-li mít kontrola smysl, snadno se může dostat do situace, že bude lidsky ponížen: sejmutí hodinek, vyprázdnění kapes, odepnutí pásku … A když bude signalizovat kovy i potom, nezbude mu nic jiného než v zoufalství přiznat: „Pískám“ proto, že mám kovový kloub (pokud ho tedy kovový má).

Je jistě možné namítnou: do takto krajní situace by se kontrola Václava Klause nedostala. Námitka: pak je tedy pouze formální a tudíž máme právo se ptát, proč ochranka parlamentu na rámu striktně trvala, když by svoji práci stejně odbyla.

Hra na to, aby se vlk nažral a koza zůstala netknutá může dobře fungovat v Egyptě, kde turisté procházejí rámem v hotelu při každém návratu z pláže a tyto kontroly jsou zhusta pouze formální, ba laxní (moje osobní zkušenost).

Českého prezidenta je však takováto hra nanejvýš nedůstojná.

P.S. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem si v Lidovkách.cz přečetl vyjádření novináře, kterého si velice vážím. Erich Tabery z Respektu uvedl:

"V tomhle je západ úžasný - když jsme si rovní, tak opravdu všichni. Pro politika z postkomunistické země šok."

Je iluze myslet si, že na Západě jsme si všichni rovni. „Opravdu všichni“ si rovni nejsme, nikdy jsme nebyli a nebudeme. Přijede-li do Austrálie Erich Tabery, bude to mít jinou váhu než v případě Alžběty II. Pokud by byl na místě šok, pak z onoho pokrytectví, kdy o rovnosti pouze mluvíme, v reálném životě ovšem neexistuje. Opravdu rovní si budeme všichni tehdy, až - vyjádřeno symbolicky - při návštěvě australského parlamentu budou rámem nuceni procházet nejen Tabery se Stejskalem, nejen Klaus, ale také Obama, Alžběta II, prostě bez výjimky každý. Čili: všichni si rovni nikdy nebudeme.

Stejskal.estranky.cz



zpět na článek