Jak známo, neprivátní instituce fungují jen díky tak zvaným mimotržním mechanismům. To se ovšem netýká Českých drah.

Zkuste podplatit strojvůdce, aby vlak neměl zpoždění! Můžete mu strčit tisícovku, ale stejně přijedete domů pozdě. Naši občané nemají pro těžkou situaci našich drah pochopení a zpožďování vlaků je častým předmětem jejich kritiky. Já osobně vidím v nedochvilnosti vlaků více kladů než záporů. Například když vlak odjíždí přesně na čas, vždycky se nějaký opozdilec snaží do vagónu ještě naskočit a padá obvykle pod kola vagónu. Když má vlak zpoždění, tak i opozdilci mají možnost bezpečně nastoupit.

Na perónech také dochází k velkým bouřím, když mají vlaky delší zpoždění za silných mrazů. Na kost promrzlí čekající cestující láteří z nevědomosti. Podle posledních lékařských výzkumů způsobuje krátké zmrazení úhyn všech nežádoucích bacilů a bakterií a dokonce léčí rozšířenou revmatoidní artritidu. A koneckonců má kladný dopad na zdraví i ten fakt, že se cestující vždycky při zpoždění vlaku - promiňte mi ten výraz - rozzuří. Nic nesnižuje víc riziko infarktu myokardu než občasný výbuch a vzplanutí. Srovnání výskytu tohoto smrtelného onemocnění na trati Praha - Beroun s průměrným zpožděním 28 min a na trati Zurrich-Frauenfeld s průměrným zpožděním 0,04 sec mluví za vše. Údolí Berounky 0,4 infarktů na 10 obyvatel, údolí Frauenfeldky 3,8 infarktů na 10 obyvatel.

Nestojí nám ty chvilky posečkání za to?

Psáno pro Deník