Nauč se smát, aniž bys plakal, zní staré přísloví. Takže pro své milé čtenáře další porce s úmyslem zpříjemnit dnešní den.
V jedné restauraci měli barmana vyhlášeného tím, že má v rukách sílu jako hydraulický lis. Když on vymačkal do nápoje citrón, bylo jisté, že už z toho citrónu nikdo nevymáčkne ani kapku. Majitel restaurace se rozhodl udělat z toho reklamní akci:
„Kdo z takto vymáčknutého citrónu vymáčkne jedinou kapku, má večeři zdarma a navrch 1000 dolarů.“
Přihlásilo se mnoho siláků, zkoušeli to, zkoušeli, ale svou večeři si nakonec zaplatili sami. Až jednoho dne se objevil malý mužík v odřeném sáčku a sešlapaných botách. Bohatě povečeřel a že to chce taky zkusit. Restauratér i všichni kolem se potutelně usmívali, ale mužík vzal vymačkaný citrón, zmáčkl a... a do skleničky dopadly hned čtyři kapky. Všichni oněměli údivem. Potom restauratér zmačkal účet za večeři, sáhl do kasírtašky a vysázel na pult 1000 dolarů.
„Řekněte mi, pane,“ obrátil se ještě na mužíka, který schoval peníze, „kde pracujete? Jste u armády, nebo u policie?“
„Ne,“ odvětí mužík.
„Tak cvičíte nějaké asijské bojové umění?“
„Taky ne.“
„Vždyť to není žádná legrace dostat z takto vymačkaného citrónu ještě čtyři kapky, co tedy děláte?“
„Pro naši židovskou obec vybírám příspěvky.“
Přijdou před rabína Kohn s Roubíčkem a ptají se ho:
„Rebe, můžeš nás rozsoudit, nějak se nemůžeme shodnout: je černá barvou?“
„To není jednoduchá otázka. Vraťte se za týden, dám vám odpověď,“ říká rabín.
Týden studuje Tóru, modlí se a žádá Hospodina o pomoc. Za týden se sejde s oběma soukmenovci a povídá:
„Bylo to těžké, ale mám odpověď: pokud vezmeme na pomoc substraktivní analýzu světla, pak černá je skutečně barvou.“
Kohn a Roubíček si vymění pohledy, načež Roubíček řekne:
„A rebe, můžeš nám říct, jestli bílá barva je taky barvou?“
Rabi si opět vyžádá týden pilného studia Tóry, očisty a modliteb a poté odpoví:
„Vzato z pohledu aditivní analýzy světla, sečteme-li všechny barvy spektra, dá to bílou. Proto lze říct, že i bílá barva je barvou.“
V tu chvíli se Roubíček obrátí ke Kohnovi a vítězoslavně prohlásí:
„Tak viděj, Kohn, že jsem jim prodal barevnou televizi!“
Malý Samuel byl na nákupech se svojí matkou a strašně se otravoval. Když ale za výlohou hračkářství zahlédl plechový vláček, tak ožil. Velice po hračce zatoužil. Prosil, škemral, plakal, vztekal se, ale nic mu to nebylo platné. Nakonec zlostně vykřikl:
„Jsi nejhorší ženská na světě!“
Matka ho něžně pohladila a řekla:
„Samueli, zlatíčko, jednoho dne se oženíš a pak zjistíš, že tomu tak není. Věř mi.“
“Mojše, promiň, ale velice pospíchám, tak si udělej čaj sám.“
„Dobře mamele, ale kolik lžiček cukru mám rád?“
Muž založil květinovou zahradu. Zryl, zasel a čekal. Vzešlo mnoho krásných květin, které chtěl, ale i mnoho pampelišek, které velmi nechtěl. Zkoušel všelicos, ale nepodařilo se mu zahradu jich zbavit. Zašel i za rabínem, velkým znalcem zahradničení. Vyzkoušel i jeho rady, vše marné. Seděli spolu s rabínem nad zahradou plnou pampelišek a mlčeli. Po chvíli řekl rabín:
„Mám ještě poslední radu. Zkus mít rád pampelišky.“
Shavua tov.
(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)
*****************************
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora