Nedávno jsem z úžasem zjistil, že jeden můj kamarád zastává teorii inteligentního plánu. Šok byl tak veliký, že jsem začal trpět následující noční můrou, ze které bych se vám tu chtěl vypsat:

Prekambrium, čas asi mínus 3,7 miliardy let. Prvotní atmosféru Země křižuje jeden blesk za druhým, na zárodečných prakontinentech pobublávají prajezírka. A právě u jednoho takového prajezírka se odehrává následující scénka.

Rozvážným krokem přichází sám Bůh Stvořitel, oblečen do slavnostní uniformy pruského generála, na hlavě přílbu s onou pověstnou špicí, o které tak kouzelně žertoval ve své slavné básní Heinrich Heine, po boku parádní šavli. Nakroutí si kníry, narovná cvikr, postaví se do pozoru a pokyne dvěma andělům s polnicemi. Zemskou praatmosférou zazní břeskná znělka a Bůh Stvořitel zaburácí hromovým hlasem:

První prapore vodíkových, kyslíkových, uhlíkových a dusíkových atomů nástup! Pozor! K poctě spin, ke genezi hleď! Vpravo vbok, na seřadiště syntézy nukleových bází po četách vlevo zatočit, poklusem klus!

Druhá četo vodíků, donnerwetter laudon, kam to difundujete?! Holoto mizerná! Že vás nechám stokrát excitovat! Pozor, vpravo vbok, tři kroky vpřed, zastavit stát! No proto!

Smíšený prapore pohov, volno, kmitat dovoleno!

Archanděl Gabriel, převezmi velení!
Rozkaz!
Postavíš Adenin, Guanin, Thymin a Cytosin! A nepopleť to s Uracilem!

A Archanděl Gabriel se postaví předpisově do pozoru a pokračuje ve stvořitelském plánu:

Smíšený prapore na můj povel! První četo uhlíků vlevo vbok! Po družstvech do bází seřadit, vpřed!
...

Mezitím Bůh Stvořitel o kousek popojde, zamračí se na jednu z bublin, kníry se mu napřímí a zasakruje.

Třetí deoxyrybóza zleva pozor! Tomu říkáš předpisové ustrojení? Bando neschopná! Koukni jak ti ty OH skupiny plandají! No já Ti srovnám orbity! Jen počkejte, já vás už postavím do latě. Teda vlastně do šroubovice.

A rota fosfátů? Kde ta se vlastně fláká? Archanděl Michael, kde lítáš. Koukej je postavit do latě a pakje hned žeň za deoxyrybózou.
...

Uffff. Povzdechne si Bůh Stvořitel.

Nebejt mě, tak z tohohle tohu va-bohu nikdy nic nebude. A ten mizernej a línej materiál, s kterým tu musím pracovat. No konečne! A teď to dáme dohromady.

Řetězče bází pozor! Dipóly vztyč! Vodíkovým můstkem přískokem vpřed!

A co vy kůry andělské, co tu postáváte jak zmoklé slepice! Haleluja zpívat! Tady se dějí převratné věci, tady právě tvořím život!

Připouštím, že mohou existovat i jiné scénáře. Například bavorského Pámbíčka znám, myslím, po sedmi letech strávených v Mnichově už docela dobře a u něj si představuji, že by postupoval systémem tzv. Nanobiergarten, do kterých by příslušné atomy podle spoků a štamtišů za dobrým pivem a buřtíky nabíhaly samy v rytmu polky nebo dupáku pod kvalitní dechovkou.