Mezinárodnímu týmu atomových vědců, kterým bylo líto, že se v Česku čím dál tím méně vydává prostředků na vědu a vzdělání, se pokusil nám občanům pomoci. Základní otázka, kterou si tento tým na Silvestra roku 2012 položil, zněla takto: Je-li i politik hmota, čemu vděčíme za jeho existenci? A jak se bude český politik chovat v roce 2013?

Následující řádky jsou jen pro silné nervy, ale když je budete číst podesáté, můžete klidně prohlásit, že jsou vám všechna tajemství české politiky naprosto jasná. Nebo jednodušeji řečeno: vyznáte li se v následujících řádcích i po několika přečteních, je vám činnost vlády, politických stran, parlamentu a všech ministerstev, naprosto pochopitelná a logická. Což platí i pro rok nastupující.

Hmota (stát) se skládá z atomů (občanů). Ty se dále dělí na nukleony, tedy protony a neutrony tvořící atomární jádro, a elektrony, které okolo jádra obíhají (poslanci a senátoři). Elektrony jsou velmi lehké (hmotnost protonu je asi 1800krát větší elektronu, neutron je ještě o něco těžší), takže je v dalších úvahách klidně můžeme zanedbat. Každý proton i neutron je složen ze tří kvarků (Nečas, Kalousek, Sobotka).

Pokud by kvarky (ČSSD nebo ODS) existovaly samostatně, což je ovšem za normálních okolností zhola nemožné, příspěvek jejich individuálních hmotností k celkové hmotnosti nukleonu by ale činil asi jen jedno procento. A to je překvapivě málo. Nabízí se tedy otázka: co tvoří těch zbývajících 99 procent hmotnosti? Nebo jinými slovy: co je podstatou běžné hmoty? Podle teorie kvantové chromodynamiky (QCD-ODS) je oněch 99 procent hmotnosti uloženo v energii vazby (Kuba, Dlouhý, Benda, Janoušek), která kvarky váže k sobě. Této síle fyzici říkají silná jaderná síla neboli Bém.

K tomu, aby kvarky v protonu (či neutronu) držely pohromadě, je potřeba lepidlo (KSČM). To v tomto případě představují gluony, virtuální částice, které silnou interakci zprostředkovávají. Podobně jako jiné virtuální částice gluony (také TOP 09) neustále vznikají a zanikají, jakoby z ničeho, a to díky kvantovým fluktuacím (Lidem). Ale jak vidno, jejich "existenci" nelze při výpočtech hmotností nukleonů opomenout, neboť tvoří podstatnou součást silné vazby (Rath, Novák).

Díky QCD(ODS) mají vědci k dispozici základní rovnice popisující silnou jadernou sílu, jenže zabralo celé dekády, než se jim ve výpočtech podařilo dopracovat se k nějakým smysluplným a reálným číslům. Řešení rovnic je ve většině případů když ne zcela nemožné (Svoboda), tak aspoň velmi obtížné (Tluchoř, Fuksa, Šnajdr). Fyzici se ale nutně potřebovali hnout z místa.

Naštěstí to netrvalo tak dlouho a po čase spatřila světlo světa nová výpočetní metoda, tzv. mřížková QCD(ODS). Ta hladký časoprostor v nukleonu nahrazuje sítí jednotlivých izolovaných bodů, což umožňuje aspoň přibližnou simulaci problému na počítačích. S virtuálními gluony vědci sice při kalkulacích hmotností nukleonů běžně počítali, avšak stále opomíjeli jiné důležité složky vakua (kmotři, Dobeš I, Dobeš II, Peake), a sice virtuální páry kvarků a antikvarků (Klaus, Hájek). I ty se, stejně jako gluony a ostatní virtuální částice, ustavičně vynořují z kvantového vakua, aby vzápětí opět mizely v nicotě (ODA, US-DEU, Strana zelených, Bárta).

Jejich vliv celou věc ještě víc komplikuje proton (a neutron samozřejmě také – Pospíšil, Čunek), už vůbec není tou jednoduchou částicí složenou ze tří kvarků (Nečas, Kalousek, Sobotka), ale složitý propletenec všech možných stavů (Věci veřejné s Lidem), které je nutné do výpočtů zahrnout. Výpočty s virtuálními kvarky představují práci s více než 10 000 triliony čísel.

Na Zemi neexistuje počítač, který by byl schopen pojmout do své paměti tak obrovské množství dat. Proto vědci museli k výpočtu použít hned celou počítačovou (paralelní) síť o výkonu 200 Škromachů. Nakonec bylo jejich úsilí korunováno zaslouženým úspěchem – jimi vypočtená hmotnost protonu se od experimentálně zjištěných hodnot liší o pouhá 2 procenta! To znamená skutečně velký skok kupředu, neboť předchozí pokusy pracovaly s 10procentní chybou (Dlouhý, Bobošíková, Okamura).

Teď už stačí jen do výpočtů zahrnout účinky tzv. Kalousko-Nečasova pole a teoretičtí fyzici i naši občané budou mít, aspoň pokud jde o hmotnosti nukleonů, vystaráno. Jak se ukázalo, do výpočtů hmotností nukleonů je třeba zahrnout i virtuální částice (Zeman), a to nejen gluony, ale i virtuální kvarky (Fischer). I kdyby hmotnosti kvarků z výpočtů úplně zmizely, hmotnosti nukleonů by se příliš nezměnily. To je jasný důkaz toho, že za existenci politiků vděčíme především kvantovým fluktuacím vakua. A ta jsou vinna.

Jak pregnantně vysvětleno, že? V roce 2013 rozhodně nebudeme mít problém s pochopením české politiky. Vědečtěji již popsána být nemohla.