Televizní seriál Lhář Hašek končí. Režisér má bolavé koleno a protože koleno patří k mluvicímu ústrojí, je nucen mlčet. Což je dobře, protože by se patrně rozšířil okruh hajzlů, idiotů a neofašistů. Nervy ztratil a funkce se snad vzdal přítel Zimola, ovšem to neznamená, že se zítra ukáže, že šlo o omyl a že se vlastně žádné funkce nevzdal.

Na víkend nám předložili novou porci. Sebrali, zavřeli a hned zase pustili Víta Bártu, v posledních volbách spasitele a lovce politických dinosaurů. Pak se ukázalo, že je to vlastně korupčník, ale ne zas tak moc velký. Intermezzo v policejní cele si vysloužil kvůli odposlechům primátora Béma, nepostižitelného politika, a jeho přítele, stejně nepostižitelného Janouška. Jeden z nich je Kolibřík, ale kdo by si měl všechna ta jména v sitcomech pamatovat. Nebýt toho, že se orgány silové moci totálně diskreditovaly státním převratem, kdy nechaly svrhnout vládu kvůli údajné korupci poslanců a sledování manželky premiéra, mohli bychom poslední vývoj sledovat se stupněm zájmu tak asi deset ze stupnice sta stupňů. Pohled na Bártu zatčeného a propuštěného asi vzruší málokoho.

Je to všechno jen pěna na mohutném moři života. Milióny lidí pracují, vytvářejí hodnoty, za dvacet let pozvedly tuto zemi ze suterénu na úroveň normální, důstojné evropské země, jakou Československo bylo za první republiky a Čechy s Moravou byly za Rakouska. Hemžící se politická pakáž zastiňuje a zatemňuje pohled na příběh úspěchu. Nelze už věřit čemukoli, co přijde z oněch takzvaných vyšších kruhů.

Ani to sdělení, že je Vít Bárta šíbr, což je něco, o čem jsem nikdy nepochyboval. Když mi to ale nabízejí oni, kladu si otázku – co tím ti šíbři myslí?

Nudný seriál, nudná zábava, a pokračování? Nekonečné.