Dávno již tomu, kdy patový výsledek voleb vyvolal všeobecné nutkání něco udělat s naší ústavou. Bohužel, čunkiáda, brdský radárek a kuřimské záhady zatlačily ústavu do velmi nedůstojného kouta. A já jsem se tolik těšil na to, že někdo přijde s návrhem na všelidový plebiscit, zda máme mít 199 nebo 201 poslanců. Možná, že teď, v aférově okurkové sezóně, by se v bádání o změnách ústavy a volebního systému mohlo poněkud pokročit.

Prvně bude třeba vyřešit problém kvalifikace. V žádném případě by do přípravy změny ústavy neměli mluvit:

- Právníci, protože ti by se ústavou měli především řídit. Kdyby ji dělali oni, udělali by si ji podle svých profesních potřeb; to je tak, aby si občané bez jejich právní pomoci nemohli ani utřít nos. Určitě by musel vzniknout ještě Vrchní ústavní soud a Nejvyšší ústavní soud.
- Politikové, protože ti by si ústavu uspořádali tak, aby občan nemohl ovlivňovat jejich činnost, pokud možno ani ve volbách.
- Politologové, protože lidé, kteří rozumí všemu jsou mi podezřelí, kromě toho je v dalším hodlám přeřadit do kategorie politiků a pak bude předchozí bod platit i pro ně.

Naopak ústavu by měli připravit:

- Filosof, který by pro ni dodal potřebné ideje.
- Historik, který by ty ideje korigoval podle neblahých historických zkušeností s idejemi.
- Programátor, který by dal textu logickou strukturu a pomocí vývojového diagramu by vyloučil možnost vzniku slepých uliček, patů a podobných současných vymožeností. Taky by vynechal všechno, co v ní nemusí být a přidal co tam chybí.
- Pedagožka, která by stylizovala výsledný text tak, aby byl srozumitelný pro absolventy základních škol i pro přistěhovalce žádající o asyl.

Co by se mělo vzít v úvahu

Rozdělení pravomocí mezi ústavní orgány by mělo odpovídat přirozeným potřebám a vlastnostem občanů kandidujících na tyto posty, při čemž by se mohlo vycházet z toho, co je v dnešní ústavě dobré, a to by se mělo dotáhnout do mnohem logičtějších konců.

Samozřejmě primární pro všechny kandidáty na poslance i na senátory je společná nutkavá potřeba sloužit vlasti. Jistě druhotná, nicméně ne úplně zanedbatelná, je i jistá touha po moci, touha, kterou lze snadno pochopit (i zpeněžit), i touha po penězích (které znamenají moc). Navíc má každá skupina zákonodárců své specifické předpoklady a potřeby:

- Poslance charakterizuje mládí, a s ním spojená větší výkonnost, agresivita a rychlost rozhodování. Na místa ve sněmovně se hlásí lidé nespokojení se svou profesí; lidé, kteří se ve své profesi nedokázali dostatečně prosadit; lidé, jimž jejich profese nezajišťuje potřebné příjmy buď vůbec, nebo až v příliš dalekém výhledu.
- Senátoři jsou starší, méně ambiciózní, rozvážnější, méně výkonní a pomalejší, přičemž existenčně už jsou za vodou. O místa v senátu se většinou ucházejí lidé v důchodovém věku a s politickou minulostí, kteří své zkušenosti s politikařením rádi vydávají za politickou kvalifikaci.

Pracovní náplň dolní komory bude třeba nově vymezit. Doby, kdy pověstná zákonodárná smršť způsobovala, že poslanci často netušili o čem hlasují, doba, kdy museli hltat informace z bulváru, protože na hledání informací ze seriozních zdrojů jim nezbyl čas, jsou nenávratně pryč. Naopak, jak počet tak obsah zákonů bude třeba postupně redukovat. Proto budou omezeny poslanecké iniciativy směřující k novým zákonům nebo k rozšiřování původních zákonů. Kromě toho bude možno odlehčit poslancům tím, že tzv. porcování medvěda přejde na MMR, kde budou dotace přidělovány podle stejných kritérií, jaké platí pro dotace z EU. Dále budou poslanci zbaveni možnosti sami formulovat výsledné znění navrhovaných zákonů, protože to přejde plně na legislativní radu vlády, jako její povinnost a zodpovědnost. Poslancům ubude i další, významná část jejich pracovní náplně - novelizování novelizovaných novel zákonů.

Přes veškerou důvěru ve výše uvedené kompetentní tvůrce ústavy, nemám úplnou jistotu, jak dokáží výše uvedené zásady aplikovat, proto si dovoluji některé úpravy ústavy navrhnout sám. Doufám, že to žádný zákon nezakazuje.

Složení zákonodárných sborů:

Počet členů poslanecké sněmovny bude, vzhledem k omezení jejich pracovní náplně i k jejich mimořádné výkonnosti, snížen na 81.

Protože senátoři jsou jak známo rozvážnější a tudíž pomalejší, je evidentní, že jich musí být víc než poslanců. Jejich počet bude proto zvýšen na 150.

Na rozdíl od současných tvůrců ústavy, jsem schopen uvedené počty zdůvodnit:
81 = 33 (trojka je šťastné číslo); 150 = (1+0,36+0,49) x 81, protože senátoři jsou podle statistik o 36% pomalejší a o 49% času více prostůňou než mladí a zdraví poslanci.

Počet prezidentů zůstane prozatím roven 1. Nemůžu vyloučit, že v budoucnu může být zvýšen na 2 (Č,M) nebo na 3 (Č,M,S). Doufám, že Valaši zůstanou věrni monarchii.

Způsoby volby

Volby do poslanecké sněmovny se budou konat klasickým poměrným systémem, to znamená, že počet mandátů bude úměrný počtu odevzdaných hlasů, kandidátky stran budou jednotné pro celý stát. Bude zavedena možnost vhodit bílý lístek, na němž bude možno zaškrtnout z mnoha v úvahu přicházejících možností důvod, proč volič nechce volit. Tím mohou jednak vzniknou zajímavé datové soubory pro sociologické studie, ale hlavně pak snad pánům politologům dojde, že lidé, kteří nevolí, jsou v naprosté většině líní myslet a jít k urně. Současně bude zrušeno nemravné a nedemokratické kvórum.

Volby do senátu zůstanou většinové, dvoukolové. Počet volebních obvodů bude přizpůsoben počtu senátorů. Význam většinového systému se jednoduše posílí zvýšením pravomocí senátu.

Volba prezidenta bude přímá a jednokolová. Přímou volbu měly v programu snad všechny strany, na počtu kol by se nikdy nedohodly. Upřednostňuji jednokolový systém proto, že vygeneruje výraznější osobnost (a je levnější), zatímco dvoukolový systém generuje toho, kdo nejméně vadí.

Jak znám svého Programátora, způsoby volby zahrne do ústavy, aby se s nimi nedalo snadno kvedlat podle výsledků voleb. Naproti tomu kompetence ústavních činitelů, by mohl přendat do kompetenčního zákona. Předpokládám, že v ústavě nebude nic, co může být jinde.

Kvalifikace kandidátů

O tom, že ústavní činitelé by měli být lidé kvalifikovaní, asi nikdo nepochybuje. Bohužel současný systém výběru kandidátů jejich kvalifikovanost nepředpokládá, natož zaručuje. To bude třeba v souvislosti se změnou ústavy napravit.

Poslanci jsou politikové, nevadilo by jim tedy politické vzdělání. V současné době produkuje několik našich universit politology. Když uvážíme, že se jich už víc před televizní kamery a rozhlasové mikrofony nevejde, že počet tiskových stran deníků a časopisů nelze neustále zvyšovat, a že tento jinak velmi sofistikovaný produkt našich škol není příliš exportabilní, evidentně poroste jejich nadprodukce. Tu by bylo možno postupně řešit uplatňováním politologů do poslanecké sněmovny. To, že by poslanci měli společné zážitky ze studií, že by je spojovaly vzpomínky na společné flámy a společně vyhulené jointy, by jim, podle francouzských zkušeností, usnadnilo vzájemné komunikace i přes různé politických dresy. Pak by stačilo ještě zkultivovat alespoň veřejnoprávní sdělovací prostředky a hned bychom byli blíž té žádané politické kultuře.

Senát má jiný charakter, proto mám pro něj jiný, leč stejně jednoduchý a ještě účinnější recept. Senátorská funkce bude čestná, senátorům budou hrazeny pouze náklady spojené s vykonáváním jejich funkce. Máme k dispozici tisíce vzdělaných důchodců s vlasteneckým cítěním, kteří už během své profesní kariéry prokázali schopnost tvůrčího myšlení i schopnost realizovat své myšlenky. Tím, že by se politické strany musely ucházet o zařazení takovýchto osobností na své kandidátky, by se zkultivovaly i politické strany. Protože za šest let v politice a ještě k tomu zadarmo, by mohl i senátorům vyprchat jejich vlastenecký zápal, snížím jejich funkční období na čtyři roky, senát se bude obměňovat najednou a volby se budou konat současně s komunálními volbami.

Prezident je nejvyšší reprezentant státu, je jediný z desítky milionů. Proto na výběr prezidentských kandidátů můžeme mít ta nejpřísnější kritéria. Je-li jeho primární funkcí reprezentace v zahraničí, měl by se jím stát světově uznávaný odborník v libovolném oboru, který svou schopnost reprezentace už prokázal svým vystupováním na světových a mezinárodních kongresech i publikacemi v předních zahraničních odborných časopisech. Takový člověk má už v zahraničí připravené lobby svých profesních kolegů, kteří mu usnadní jeho vstup na světové politické fórum. Kandidát by měl být známý i naší veřejnosti, měl by projevovat svůj zájem o věci veřejné zveřejňováním svých názorů v tuzemských sdělovacích prostředcích. Na jedinci vybraném z deseti miliónů, si můžeme dovolit přepych požadovat i mravní a politickou bezúhonnost, dokonce by mohl být i fešák. Ne, fešáka odvolávám, protože z těch tak pěti osobností, které považuji za vhodné kandidáty, vyzařují jejich vnitřní hodnoty navenek tak, že jsou sympatičtí a hezcí i na pohled.
Technicky by mohla volba prezidenta vypadat na příklad tak, že by závazná kritéria vypracovala nějaká vážená státní instituce (AV) a z uchazečů splňujících zadaná kritéria by vybrala dva kandidáty poslanecká sněmovna a tři senát. Těchto pět kandidátů by vypracovalo unifikovaný životopis a stručné odpovědi na zadaný soubor otázek, objasňující názory kandidáta na nejdůležitější politické, ekonomické, sociální a morální problémy. Tyto materiály by obdržel každý volič spolu s hlasovacím lístkem. Kandidátům by bylo umožněno několik samostatných vystoupení ve veřejnoprávní televizi a rozhlase, ve stylu pořadu "Jak to vidí". Tím by volební kampaň skončila. Televizní atrakce ve stylu kotlů, duelů a popichování pánů moderátorů k maximální agresivitě, by nebyly.
Takovou volbou by měla vzniknout situace, kdyby mohl být každý občan hrdý na svého prezidenta, i když by sám dal hlas jinému kandidátovi. Podobná situace už nastala, bohužel jen jednou, v senátních volbách, kdy kandidovali v jednom obvodě Václav Benda, Cyril Höschl a Pavel Tigrid.

Některé vazby mezi PS, senátem a prezidentem

Základem pro schválení zákonů a ustanovení bude pro poslaneckou sněmovnu celkový počet poslanců, zatímco pro senát počet přítomných senátorů. Důvody jsou nasnadě - mladí a zdraví poslanci potřebují ukáznit v docházce, staří senátoři častěji stůňou. Na přijetí usnesení bude třeba nadpoloviční počet hlasů, na přijetí ústavního zákona minimálně dvoutřetinový počet hlasů. Na přehlasování senátorského odmítnutí poslaneckého usnesení by potřebovala sněmovna minimálně dvoutřetinový počet hlasů. Na zrušení prezidentova veta by bylo v senátu zapotřebí minimálně dvoutřetinový počet hlasů, vyjímečně z celkového počtu senátorů. Patový výsledku hlasování ve sněmovně nemůže teoreticky ani prakticky nastat. Při patovém výsledku hlasování v senátu, rozhodne hlas předsedy senátního klubu, jehož strana získala v posledních parlamentních volbách nejvíce hlasů.

Protože přínosy doporučených úprav ústavy pro funkčnost ústavních činitelů i pro politickou kultura jsou evidentní, dovoluji si na závěr upozornit jen na jejich ekonomický dopad:
Mzdové náklady na obě komory se sníží na 100x81/(200+81) = 29% . Úhrady nákladů na výkon funkcí poslanců a senátorů se sníží na 100x(81+150)/(200+81) = 82%.

Vzkaz potenciálním diskutérům.

Vážení diskutéři, nemarněte svůj drahocenný čas připomínkami k tomuto příspěvku, nestojí za to. Mohu vám doporučit daleko lepší zábavu. Napište si svoji vlastní verzi ústavy nebo volebního systému. Uvidíte, že je to mnohem zábavnější a snadnější než třeba luštění sudoku.