Vážení čtenáři,

doba chce jasné činy a postoje, proto Vám to říkám přímo: Chci být prezident!

V dnešní pokojné době život líně plyne jako kalná řeka a novináři nemají prostě o čem psát. Snad jen ti teroristi a možnost několika válek zlehka čeří hladinu. Nějaký Procházka a možná mrtvý Mrázek jen na chvilinku zaujmou náročného čtenáře.

V poslední době jediné veselé příhody se dějí při pokusech najít protikandidáta pro volbu prezidenta. Ono to prý je takovým zvykem, že suverénní státy mívají prezidenta. Nu, proč by jej nemohla tedy mít i Česká republika! A tak se hledá. Novináři plácají na papír fotky odvážných hrdinů (tedy teď už spíše jen jednoho) na post nejvíce zaplaceného státního zaměstnance. Oslavné a hanlivé ódy (to podle toho, v jakých novinách) občas zkalí jakýsi pisálek, co napíše seriózní informace. Ale o to tady přece vůbec nejde!

Obyčejný občan stejně nemá šanci vyjádřit či nedej bože ovlivnit volbu. Pouze s úžasem zírá, co jím zvolení a jím placení zástupci předvádějí za špatně nacvičenou komedii. Je to takové davové představení bez výrazných figur. Tedy některé figurky prý nejsou figurky ale hlavní postavy naší politické scény. Ale je to pouze jejich přání a lidé se jim smějí.

Prostě tu chybí postava mého formátu. Stačí mě jen dát na seznam kandidátů a můžou mě volit. Že jsem vám o sobě nic neřekl? A proč bych vám měl cokoliv říkat? Já si popovídám s těmi necelými třemi sty "zvoliteli" a je to! A vlastně ani nemusím, stačí hodit slovo s vedoucími mančaftu pěti stran.

Že všichni kandidáti přede mnou pohořeli? Že nedosáhli toho "konsenzu"? (Konsensus je způsob rozhodování, kdy přijetí určitého návrhu je podmíněno jednohlasnou shodou všech zúčastněných stran.) To je celkem logické. Protože všechny předchozí kandidáty znali. A mě neznají. Další plus pro mě.

Naslibuji hory doly
však oni mě jistě zvolí.
Budu velký hrdina
toho nám je potřeba.
Moje fotky v každé třídě
znáti bude každé dítě.

Všímáte si doufám, že se vyjadřuji neotřelými básnickými rýmy, které jasně vyjadřují, odkud, kam, jak a proč. Ne, zoufale na kolenou neprosím ani kandidaturu neodmítám jako ostatní. Jen jasně říkám: Já jsem ten pravý pro 8. únor 2008.

Je to snadné. Jen se musím napřed zeptat manželky, zda chce být první dámou. Na tom by to mohlo ztroskotat…


S úctou a láskou
budoucí prezident