Psal jsem již jednou o řidičích a dopravě. Zase byl jeden z mnoha černých víkendů. Policie apeluje na řidiče, aby dodržovali předpisy. Vymýšlejí další a další akce. Ministr jim nechal přelakovat auta, pardon, polepit výraznými barvami. Ale mohou mít auta barevná jak cirkusáckou maringotku, ale prestiž jim to určitě nezvýší.

Jel jsem nedávno do Plzně. Na cestě tam poprchávalo a byl silný vítr. Nepotkal jsem jediné policejní auto. Jezdil jsem kolem Plzně a hledal jsem Zruč, kde má pan Tarantík svá letadla. I když jsem tam jezdil dost dlouho, neviděl jsem ani jednoho policajta. Na cestě z Plzně totéž. Po příjezdu domů jsem zjistil, že tašku s doklady a s klíči od domu jsem nechal u kamaráda v Plzni. Když jsem jel domů a netušil jsem, že nemám ani „očkovací průkaz“, jel jsem bezstarostně. Horší byla cesta zpět do města piva. Pečlivě jsem si připravoval, co řeknu policii, až zjistí, že nemám papíry. Ale opět jsem nikoho takového ani nezahlídl. Při cestě zpět do Prahy, kdy už se mi s doklady jelo veseleji, jsem opět nikoho nepotkal.

Vzpomněl jsem si, jak jsem při mých pobytech v Anglii neustále potkával na silnicích policajty. Nekontrolovali omezení rychlosti před školou ve tři hodiny ráno, jako se mi to stalo v Praze na Podbělohorské nebo v pět ráno u školního hřiště u Hvězdy na Bílé hoře. Prostě byli vidět na silnicích, nic víc. A přiznejme si, že když člověk vidí policajta, tak dá nohu z plynu nebo si dá sakra pozor na to, aby nesedal za volant s chytrou vodou v palici.

Já celkem dobře chápu, že je nutné zkásnout řidiče-piráta, který ohrožuje hrající si děti v pět hodin ráno, nebo děti, které se nemůžou dočkat, a tak už ve tři hodiny ráno neopatrně přecházejí u Klamovky a v hlavě mají jenom úkoly a školu! Přeci nebudou stát u stejné školy ve všední den v poledne, to je blbost, ne? To tam žádné děti nejsou.

Když sami policajti jezdí pod vlivem, jejich nyní již bývalý prezident jezdí jako hovado a pak předvede v mediích skeč o tom, jak si sám dá trest, tím si rozhodně respekt nezískají. O akcích, jako byl „vánoční dárek“, o kterém jsem již psal, ani nemluvím.

Má bývalá žena je z malé vesnice na Příbramsku. Mládež se chce bavit a za tím účelem jsou diskotéky. Na rozdíl od Prahy nejsou tyto podniky dostupné veřejnou dopravou, a tak mládež většinou usedne do svých ojetin a jede na diskotéku. Domů se vrací v podnapilém stavu, kolikrát ještě v kombinaci s nějakou taneční drogou. Mladí se v tomto věku obecně rádi předvádějí, v kombinaci s alkoholem a chemií je to smrtelné. A tak jsou silnice kolem Kozárovic lemovány pomníčky. Pořadatele diskoték ani nenapadne zajistit nějaký minibus k rozvozu tanečníků. A policie? Kde je policie? Ty akce nejsou tajné, naopak, plakáty na ně jsou vylepené v širokém okolí. V rodné obci mé bývalé ženy snad není rodina, kde by neměli někoho přímo z rodiny nebo z příbuzenstva, kdo by při takových akcích nezahynul. Je to smutné, ale je to tak. A hurá akce typu Kryštof tomu nezabrání.

Nedávno kdosi na dálnici D1 nafilmoval z nějakého mostu auta. To samo o sobě by ani tak nebylo zajímavé. Zajímavý byl fakt, že v rychlém pruhu jel jeden stříbrný „Otík“ za druhým. Co je to „Otík“? Že jste o takovém autě neslyšeli? To je ve slangu Octavia TDI s klimatizací. Neříkám, že to je špatné auto, to rozhodně ne. Ale na druhou stranu není ničím výjimečné. Je to prostě auto nižší střední třídy nic víc, nic míň. Nechápu, proč Auto Škoda do „Otíků“ montuje blinkly, když je řidiči zásadně nepoužívají. Ostatně, koncern VW dává všechno za příplatek, snad i to, že je auto vybaveno čtyřmi koly, takže by malověrným mohli dávat za příplatek ukazatele směru. Malověrní jsou ti, co zvolí jinou barvu než stříbrnou, používají blinkry a nemají SPZ jako 00-01 či 33-33 a podobně. Řidiči „Otíků“ jsou přesvědčeni, že mají něco úžasného, stříbrný „Otík“ je prostě něco mezi nebem a zemí. S takovým autem dodržují předpisy jenom malé duše.

O co méně používají řidiči těchto „sršňů“ blinkry, o to více používají světelnou houkačku, aby ten šmejd, co před nimi jede v městě padesát, uhnul a nezdržoval takový skvělý vůz v rozletu. Myslím si, že kdyby se policajti jednou postavili na Kladenskou, to je silnice na letiště Ruzyně, že by měli splněné penzum pokut za pár minut. Letištní taxikáři jezdí jak smyslů zbavení pronásledováni žlutými taxíky AAA a běda, když je někdo zdržuje! Zažil jsem jednou, je to asi patnáct let: jel jsem s jednou stevardkou domů. Bylo mezi jedenáctou a půlnocí. Evropská byla u letiště liduprázdná, ani žádná auta, nebo jen minimálně. Kolegyně řídila, jela padesát, jak se má. V té době tam ještě nebyl radar. Najednou se za nás přiřítil letištní taxík a začal zuřivě blikat. První reakce řidičky byla správná: podívala se, jestli svítí, vše bylo v pořádku, svítila. „Co je, co blbne?“ Taxík jel přilepený na kufru té nešťastnice a neustále blikal a troubil. Pruh vedle byl volný, široko daleko nikde žádné auto. Magor v taxíku najednou prudce vybočil a když nás předjel, zařadil se před nás a prudce zabrzdil. Řidička se lekla a dupla na brzdy a protože jemně mžilo, Favorit se na Evropské roztočil. Šílený taxikář ještě ukázal z okénka vztyčený prostředník a ujel. Kolegyně zůstala stát vyjevená napříč silnice a nic nechápala. Já ostatně také ne.

Zamindrákovaný šílenec, kterému omylem dali řidičák? Chyba lávky! Druhý den mě bývalý kolega, který dezertoval od ČSA k letištním hyenám, jak se říká těmto zvláštním lidem, vyprávěl „úžasně vtipnou storku“, jak jeho kolega v noci roztočil jednu krávu na Evropské. Je to neuvěřitelné, ale je to tak, on byl pro ostatní ještě hrdinou! Takovým lidem by měli sebrat řidičák do smrti! Jak se říká: Vůl je nebezpečný ze předu, kůň ze zadu a blbec ze všech stran!

Když jsem já začal být aktivním motoristou, rozhodně jsem nebyl tím, kdo se narodí s volantem v ruce. Uměl jsem prd a jako většina mladých v té době jsem začínal se Škodou 100. Byl to krám udělaný ze dvou aut. Od zedníka, který mi dělal koupelnu, jsem koupil nabouranou sto desítku a tchán mi sehnal „úplně novou kastli“. V uvozovkách to je správně. Jako všechno, co jsem měl od tohoto pána, i tato karoserie byla prorezlá a do nové měla hóóódně daleko. S jedním klukem jsme to dali dohromady a já začal jezdit. Ta volnost, mohl jsem jet, kam jsem chtěl a kdy jsem chtěl! Škodovka nebrzdila a tekl z ní olej, přestože jsme dali všechna těsnění nová. V servisu mi řekli, že žádná stovka nebrzdí, tak co bych chtěl. A tak jsem se jednou vydal za kamarádem do Plzně.

Tehdy ještě žádná dálnice nebyla. Projel jsem Zdicemi a jel serpentinami na kopec za nimi. A mylně jsem se domníval, že jsem projel uzavřenou obec a už jsem na volné silnici. Najednou stál za zatáčkou uprostřed silnice starý policajt, vlastně v té době příslušník, a stavěl mě. Samozřejmě, že jsem to nedobrzdil a policajt mi přistál na kapotě přesně jako v „pupendu“. Stopař, kterého jsem tehdy vezl, tiše poznamenal: „A papíry jsou v hajzlu!“ Vystoupil jsem z auta a omlouval se, že jsem ho za tou zatáčkou nečekal, že to je dost nešťastné místo. Policajt se oprašoval, hledal čepici a říkal: „Pane řidiči, byla vám naměřena rychlost 68 km/h v uzavřené obci. Jste ochoten zaplatit blokovou pokutu sto korun?“ (Rychlost ani výši pokuty si již nepamatuji, ale tak nějak to mohlo být, je to třicet let.) Nic víc, nic míň. Začal jsem se policajtovi omlouvat, byl to proti mně starý chlap. On nehnul brvou a zopakoval formuli. Zaplatil jsem, ani jsem nemuk! Dostal jsem pokutové bloky a jako ve snách jsem sedal do auta. Další šok přišel poté, co jsem se začal rozjíždět - on se naklonil do okénka a s úsměvem řekl: “Příště, až uvidím ten váš škopek, skáču do škarpy rovnou!“ Jel jsem až do Plzně jako omámený. To byl formát!

O mnoho let později, to už jsem měl chevroleta, jsem jel se synkem z chaty. Přijel jsem nahoru na votický kopec a tam jsem dojel stařičkou liazku, která jela snad na staré hadry. Byla silně přeložená a strašně kouřila. Každý, kdo to tam zná, ví, že to je pět kilometrů dlouhý kopec, kde směrem dolů je dvojitá čára a navíc zákaz předjíždění. Bylo léto, my měli stažená okénka a v autě bylo jak v plynové komoře. Nevydržel jsem a vyrazil, přes všechny zákazy. Šlápl jsem na plyn a dvě stě padesát koní zařehtalo. Zakouřilo se od gum a auto předvedlo svou neuvěřitelnou akceleraci. Když jsem byl na úrovni kabiny řidiče náklaďáku, viděl jsem, jak přes silnici běží policajt. Bylo to jasné! Dal jsem nohu z plynu a začal jsem brzdit.

„Pane řidiči, vy jste neviděl tu značku? Ano? A ty dvě plné čáry jste neviděl? Ano, viděl jste?“ „Když přede mnou jela ta Liazka a strašně hulila, já vím, nesmí se tady předjíždět, jsem vůl, za každou blbost se platí.“ „No a vy zaplatíte 1200 korun a neříkejte, že na to nemáte!“ Bylo to v době, kdy toto byla snad nejvyšší pokuta, která existovala. Zaplatil jsem. „Mám jenom dvaceti pěti korunové bloky.“ „Jo, to je v pořádku, to je dobrý!“ „Ne, vy si je musíte přepočítat!“ „Já vám věřím, to je fajn.“ „Já vám říkám, že jste povinen je přede mnou přepočítat a nahlas!“ Policajt si mě kouřil jako papirosu! Počítal jsem bloky a připadal jsem si jako totální idiot. „Připadáte si jako idiot, že jo? Víte, kolik řidičů jsem už tady za těch dvacet let, co tady sloužím, viděl mrtvých? Kolik takových jako jste vy, jsme odváželi v igelitových pytlích? Máte krásné a rychlé auto, ale máte tam kluka, vy můžete jít ke všem čertům, ale máte s sebou dítě, takhle si to budete do smrti pamatovat!“ A měl pravdu!

Nevím kam se dnes poděli policajti takového formátu. Neměli ani superrychlé stroje, ani moderní techniku, ale byli to opravdoví ochránci, kteří sloužili!