20.7.2019 | Svátek má Ilja


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 516

18.6.2019

V Praze padají teplotní rekordy, mouchy padají vedrem. U nás v Beauvais oscilují teploty mezi 7 a 20 °C. Přitom Beauvais leží něco přes hodinu letu z Prahy na západ, směr Paříž. A také každou noc prší. Tak to mi tedy vysvětlete! Budu se muset na tento jev zeptat dr. Petra Dvořáka, známého meteorologa. Do Beauvais jedině v mikině!

Beauvais - pěší zóna

Beauvais - pěší zóna

Beauvais - katedrála

Beauvais - katedrála

Kamarád Petr (znalec bulharských vín) jako koníčka doučuje matematiku. Pro mne je to nepochopitelný koníček, ale on si odpočine od všeho zlého a má upřímnou radost, když nějakého tupounka dostane až k maturitě. Proč o něm mluvím? Včera jsem byl povolán, abych změřil mechanickými měřiči paliva množství, které natankoval pan kapitán. Rozdíl činil 350 kg. Na to by člověk topil rok, ale v airbusu je to kapka. Přál si to, má to mít, kapitán má vždycky pravdu! Když jsem nastupoval, tak mě nějaká sekuriťačka lámanou angličtinou poučila, že není vhodné, abych nosil na ploše kšandy. Netuším, co jí do mě bylo, ale vzal jsem si pásek. Pásek drží kalhoty hubeňourům, nám tlustým drží kalhoty pouze v horní poloze, přehoupnou-li se kalhoty přes rovník, nic je neudrží. Já, oděn páskem, jsem musel vzít ze střechy auta štafle, na které jsem musel vylézt pod křídlo. V jedné ruce šroubovák, v druhé tabulku s údaji. Při tomto úkonu jsem předvedl ukázku nepřímé úměry: jak jsem stoupal po štaflích nahoru, tak mně padaly kalhoty dolů. Nebylo je čím chytit! Naštěstí jsem měl čisté podvléčky, žádné skautské (vepředu mapa, vzadu škrtátko). Jak jsem tak stál na štaflích, nakladači se nesmírně bavili. Slezl jsem stylem pinguin dolů, tam jsem si kalhoty natáhl a proklínal jsem tu starostlivou sekuriťačku a mou blbost Právě ta nepřímá úměra mě napadla jako dobrý příklad pro Petrovo žáčky. Když jsem přišel do letadla, sklidil jsem potlesk na otevřené scéně. První důstojník, okatá příjemný dáma, se mě ptala, jestli mě ti cestující znají. Neříkal jsem jí, že jsem běhal po ploše ve spoďárech. Pak že nemůže být v práci sranda!

Beauvais - invaze 1944

Beauvais - invaze 1944

Překvapilo mě, že v Thajsku, v zemi, která žije turistickým ruchem, neumějí lidé anglicky. Deset nádherných holek v recepci, všechny se usmívaly a na jakoukoliv otázku odpovídaly „yes sir“, nakonec přišla starší princezna v minisukních a ta mluvila velmi dobře. V Itálii je to podobné. Na Sardinii v restauraci jsem se ptal, co je co. Pán v zástěře a s motýlkem cosi brebentil. Nakonec jsem si objednal „soup of the day“, což byla fazolačka nevalné chuti, spíš bez jakékoliv chuti, a nudle zalité rajskou s minikrevetami (4 ks), opět bez chuti a zápachu. Čekal jsem, že si v Cagliari sednu do restaurace na chodníku, jako je to v italských filmech. Ale asi jsem byl v jiné Itálii. Jo, kdybych jedl zmrzlinu a zapíjel ji kafem, to bylo každých dvacet metrů, ale já měl hlad. V Římě mě vezl šéf přes celé město do přízemního hotelu. Napřed jsem si říkal, že firma sakra šetří, když mě veze přes celé město a já mám být v šest ráno na letišti. Jenomže, já světák, jsem si nevšiml, že na jiném. Ne na Fiumincinu, ale na Ciampiano. A toto letiště bylo za rohem od hotelu. Pokoj byl velký a čistý, ale byla tam klimatizace, jejíž větrák vydával neuvěřitelný kravál. Bylo to jako spát u nahozené motorky! Po půlnoci jsem volal na recepci, ať s tím něco udělají, ale odpověď mě překvapila: „Sí!“ A zavěsil. Samozřejmě jsem se snažil ten krám vypnout, ale to nešlo, na knoflík on/off ten šmejd vůbec nereagoval, tak jsem vypnul pojistky, svítit v noci stejně nepotřebuji. V pět ráno se mě růžolící Ital zeptal, jak jsem se vyspal. Řekl jsem mu, že vůbec, protože ventilátor klimatizace dělal takový kravál, že se při tom spát skutečně nedá. „Aproč jste to nevypnul?“ Kdybych ho zabil, každý soud by mě osvobodil! Začal se omlouvat, ale já nastoupil do mikrobusu, který mě odvezl před odbavovací halu.

Beauvais - dům obuvníka

Beauvais - dům obuvníka

Beauvais je krásné město s nádhernou katedrálou a hrázděnými domy. Na rozdíl od Sardinie je tady čisto. A všechno funguje, zatím. „Obří“ letiště má dva terminály. Tam dvě třetiny plochy zabírají kavárny. Z Prahy profláknutý Paul dává kávu do „papíráků“, ale ostatní kavárny jsou slušné, káva je v porcelánu. A na letištní ID je dokonce sleva! To by letiště Praha asi těžko přežilo, vstřícnost k zaměstnancům.

Příjemné letiště, fajn lidi, malý provoz, co víc si člověk může přát? Kéž by to vydrželo.

Beauvais - každý den liják

Beauvais - každý den liják

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.

Letadla, můj osud 3

.



Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.

Diskuse


F. Kusák
10:28
18.6.2019

V. Kolman
9:44
18.6.2019

J. Peták
8:46
18.6.2019

B. Clairvaux
6:08
18.6.2019

počet příspěvků: 4, poslední 18.6.2019 10:28









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.