22.7.2019 | Svátek má Magdaléna


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 514

4.6.2019

Narozeniny se dají slavit různě. Pamatuji si na doby, kdy moje maminka ráno chodila s taškou po zahradě a sbírala flašky, které jsme během noci porůznu odhazovali. Budila Páju, který spal v síťové houpačce, Toši se doploužil domů do své postele, já jsem spal o patro výš. Ostatní účastníci - Jarda, Tonda, Janek, Káča a další - se krokem jarým s ranním kuropěním odpotáceli. Jedno jsme měli všichni společné - bylo nám hrozně zle. S věkem a zkušenostmi a jaterními problémy se naše narozeninové oslavy stávaly mírnějšími. Protože jsem se narodil prvního června, říkali jsme mým narozeninám červnové události. Stejný den se také narodil přítel Sváťa, též účastník „událostí“.

Díky sestřinu a manželčinu rozdílnému pohledu na život jsem se musel odstěhovat do Vršovic. Tam jsme vyměnili příbramský byt manželky. Z ohromné zahrady do města. Nikdy jsem si tam nezvykl. Ivan a Míra z vinárny U hroznu se sice snažili ze všech sil, abych nestrádal, ale nebyl to Smíchov. U hroznu to byla vršovická intelektuální enkláva. Velmi sociální zařízení! Mimochodem, vždycky jsem si říkal, že za kapitalismu by Ivan s Mírou museli vydělat majlant, byli to 100% profesionálové. Kupodivu, po pádu bolševika se ani jeden řemeslu nevěnoval. Škoda, velká škoda. V době, kdy každý, kdo měl do zadku díru, otevíral hospodu, oni z toho odešli.

vzpomínky 514 3
vzpomínky 514 1

Po smrti maminky jsem se vrátil zpět na Smíchov. Oslavy se obnovily. Ale co týká intenzity, jsou velmi, velmi decentní. Nenašli jsme zdraví na hnoji! Ostatně Jarda tvrdí, že tuzemák nikdy nepil a že snad ani nekouřil. Netuším, proč se někteří staví na stará kolena do lepšího světla. Já se přiznám, chlastal jsem rum tuzemský, ale nekouřil jsem nikdy. Nejčko dávám přednost vínu nebo whisky. Ani jednomu nerozumím a řeším to slovy chutná/nechutná. Ovšem tuzemákem neopovrhnu a tvrdit, že jsem ho nikdy nepil, no to by mě huba bolela (a hlava taky).

Jednou jsem špatně spočítal návrat manželky ze Singapuru a ona se vrátila o den dříve. Osprchovala se a padla do postele, ale tam spal v její košili kamarád Tom Hyan. A po bytě spaly další trosky, ale všechny mužského pohlaví, dámy naštěstí odešly někdy nad ránem. To byl panečku hukot! Spíš řev. Tom říkal, že se do postele vejdeme všichni tři, ale byl s okamžitou platností vyhozen. „Kam se poděla slovanská pohostinnost?“

vzpomínky 514 5
vzpomínky 514 4

A tak jsem se proslavil až do mých šedesáti devíti. Poslední roky pravidelně slavím v Pardubicích. Někomu zvou na oslavu narozenin striptérku, či striptéra. Mně pozvou letadla. A to je pro mne jako droga, jak jsem napsal. Porovnám-li sebekrásnější a sebepřítulnější striptérku s řevem dvanáctiválcového Merlina nebo dvouhvězdicového osmnáctiválce Double Wasp R-2800, no to se nedá vůbec srovnat! Řev leteckého motoru je nejkrásnější kravál na světě! Ani řev motoru RM 12 Gripena mě neuráží! Po roční letištní pauze jsem měl letos hrozný absťák. Každý, kdo miluje letadla, ví, o čem mluvím. A do toho jsem byl povolán zpět do služby!

vzpomínky 514 2

Pardubice byly letos komornější, co se týká počtu letadel. Ale stejně jsem si to užil! Ivo Kardoš, předváděcí pilot Gripena, slíbil, že bude létat pomalu, abych si mohl udělat pěkné fotky. Jo, prdlajs! Létal jak šílený! Je to vynikající pilot, ale nechce létat pomalu: Fííí a je pryč a za chvíli totéž fííí a je zase pryč. Jsem starý a než se vzpamatuji, je ten tam! Kde jsou ty doby, co Janek musel odejít z mejdanu, protože si musí nařídit clonu a to žádný foťák neměl!

Když jsme točili s Ivo Kardošem rozhovor v Čáslavi, měl dojem že mluví s nějaký dalším novinářským blbcem, ale pak jsme se rozkecali a byl to skvělý partner pro rozhovor, až to musel režisér utnout. Ale létat pomalu, to neumí!

vzpomínky 514 5

Spitfire, to byla nádhera! Stál jsem u dráhy a užíval jsem si rámus, pardon koncert. Letos ho předváděl jeho majitel a ten stařečka nešetřil. Dědek létal jak za mlada! Jsem o pár let mladší než tento Spitfire a ráno mě všechno bolí, jak to má tento aeroplán?

Letos se oslavy mých narozenin opět povedly a už se těším zpět mezi aeroplány!

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.

Letadla, můj osud 3


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


S. Vostřel
11:56
4.6.2019

J. Lepka
9:48
4.6.2019

M. Krátký
3:43
4.6.2019

počet příspěvků: 3, poslední 4.6.2019 11:56









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.