17.12.2018 | Svátek má Daniel


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 473

17.7.2018

V neděli skončil týden, na který se celý rok těším. Akci jsme před 25 léty nazvali „Trio Honzas“. Byli jsme tehdy tři Honzové, synovci se sice říká Mates, ale křtěný je Jan. Ono to se jmény bylo a je v naší skupině vůbec zvláštní: já jsem Tejda, můj Honza je Tatárek a ještě je tam Mates.

vzpomínky 473 1

Když jsme začínali ve Veselí na pidichatě, byla to nádhera. Nežárka kousek od chaty. Tam jsme se myli a koupali, na verandě jsme luštili křížovky, kde nápověda v podobě pana Postla seděla ve vedlejší chatě na terase. Dalším dobrým duchem Krkavce, jak se jmenuje chatová osada, byl Láďa Beránek. On a jeho dcery blbli s námi. Maminka Beránková dělala pro všechny lívance. To bylo mému Honzovi osm a Matesovi sedmnáct. Já vařil. Platil absolutní zákaz vstupu maminek a jiných „znepřátelených a dozorujících“ osob. Láďa Beránek a Postlovi se na nás dívají z nebe a o chatu jsem kvůli kejklům mé bývalé ženy přišel. Ale na „Trio Honzas“ jsme nezanevřeli.

Teď jsem starý, můj syn slaví Kristova léta a Matesovi je dnes 42. Ale jezdíme stále. Počet Honzů se poněkud zvětšil. Mates má syna Honzu a já jsem dědečkem dalšího Honzíka. Mates má ještě syna Štěpána a my máme Amálku. Ta je na týden prohlášená za chlapa a také se podle toho chová. Na týden odloží růžové sukýnky a nosí tepláky, které na začátku týdne vypadají čístě. Ostatně zdravé dítě je špinavé dítě, což všichni do puntíku splní co nejdříve. Jinak zákaz přístupu rušivých elementů trvá, což Zuzana nemůže pochopit, protože jezdíme na jejich chalupu. „Přeci můžu jet na naši chalupu!“ „Ne, nemůžeš, vrátíme ji uklizenou a čistou, ale nestojíme o kritiku, že tam máme bordel. Máme to tak, jak nám to vyhovuje.“

vzpomínky 473 3

Rozpadající se chalupa je u hradu Kost v Českém ráji. Již několikrát jsem psal, že netuším, proč se tomuto kraji tak říká. Chcíp tam pes a vládne tam tam tvrdý socialismus. Chcete v pátek odpoledne chleba? Nedostanete nic, protože není. Jenom Vietnamec pochopil, že chleba mít musí, a tak když dojde, sedne do auta a dojede do Boleslavi do pekárny. Obě další samoobsluhy na náměstí jsou také soukromé, ale vládnou tam staré časy. Když začal fungovat krám Aleše Baudise, byl to moderní obchod a chleba měli i v sobotu! Aleš ho prodal a krám klesl na úroveň venkovských sámošek z dob socialismu. Chcete maso? V Sobotce byli dva řezníci. Jeden je zavřený, druhý nic nemá. Prodejce vína, jeden z mála kšeftů, které v Sobotce fungují, se mi smál: „Maso? Pane, jednou jste napsal, že Sobotka je prdel světa, a měl jste pravdu. Tady akorát všichni nadávají, ale nic pro změnu neudělají!“ Sobotkovští to dotáhli tak daleko, že jediný krásný dům na náměstí, roubený „obchod se zbožím koloniálním“, by nechali spadnout, kdyby ho nekoupili Vietnamci a nezačali ho opravovat. A ještě jim za to nadávají. Je to fakt „ráj“!

Vinárník mě poslal do nedalekého Bouzova pro maso. Jsou tam dva řezníci. Ale jeden má dovolenou a druhý obchod je také zavřený. V sezóně! Nemohou se prostřídat? Ne, přeci mají také nárok na volno! Lepší je nadávat, jak za komunistů bylo fajn. Takže koupit maso znamená jet do Boleslavi nebo do Jičína.

vzpomínky 473 2

Amálka shání jakési kódy (kešky) oveček, které se ztratily. Jedna byla v Boleslavi, a tak jsme se ji snažili najít, když už jsme byli v leteckém muzeu Metoděje Vlacha. Našli jsme kešku, byla v dětské zoologické zahradě. Jestli se domníváte, že zoologická zahrada bude o prázdninách otevřená, jste na omylu! Keška tam sice u plotu byla, ale zahrada byla zavřená. Nebyli jsme jediní, kdo nad tím kroutil hlavou. Vydělat si přes prázdniny peníze od lidí, kteří s dětmi hledají nějakou zábavu, to je přeci blbost!

Každým rokem pořádáme pro sebe diskotéku. Vloni porazila Božanku skupina Kortina s písní „Bzum, bzum, breke keke“. Letos jsme jako „nejkrásnější“ vyhodnotili „Pe cimbol“ od rumunského zpěváka Sandu Ciambola. Na you tube je tento klip označen jako „nejstupidnější klip roku“. Je to opravdu jen pro silné nervy.

Já jsem vařil, děti lítaly po zahradě a řvaly. Večer jsme je prohlédli, protože klíšťat je nadúroda. Vykoupali jsme je a strčili do postelí. My jsme si sedli k vínu a k doutníkům. Cigáro si na Trio Honzas zapálím i já, nekuřák. To k tomu patří.

vzpomínky 473 4

Jeden večer jsme šli na hrad, kde jakási skupina potulných herců zinscenovala noční představení. Rytířský tábor na pozadí ztemnělého hradu skýtá krásnou kulisu pro různé romantické příběhy. Bohužel toho herci nevyužili a celek byl velmi amatérský. Přitom ta samá skupina odpoledne předvádí divadlo, z kterého děti přijdou vždy nadšené. Při prohlídce hradu s princeznou se děti dozvěděly několik novinek i mně celou dobu utajovaných. Princezna s bohatě pokérovaným poprsím jim sdělila, že Karlův most a Karlštejn jsou v Praze a jiná stěží uvěřitelná fakta. Mám dojem, že když prohlídka není zadarmo, tak má člověk požadovat za své peníze kvalitní zboží.

vzpomínky 473 5

Týden utekl jako voda, chalupa ztichla, prošel jsem ji, abych posbíral, co kdo zapomněl. Zuzana, která nevydržela a po odjezdu mládeže přijela, zjistila, že má opravenou střechu, spravené židle v kuchyni a opravenou lednici. Akorát dřevěné mečíky, s kterými děti bojovaly, ležely vyrovnány ve zbrojnici u krbu. „Co to je klacíky?“ „To jsou meče, to nevidíš?“ „Aha.“

A tak se už těším na další „Trio Honzas“. Příští rok s námi asi pojede i nejmladší Honzík. Protože mu bude už rok a půl.



Diskuse


L. Písařík
11:38
17.7.2018

F. Kusák
10:03
17.7.2018

J. Lukavsky
8:58
17.7.2018

El-Lobo
0:11
17.7.2018

A. Bytová
11:09
17.7.2018

počet příspěvků: 6, poslední 17.7.2018 11:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.