Bláhově jsem se domníval, že být v důchodu znamená nevstávat a dělat si, co chci a kdy chci. Ale opak je pravdou, přátelé! Krom toho, že jsem se rozhodl pečovat o svou zchátralou tělesnou stránku, neustále něco musím!

Lékařka mi řekla, že „je to strašný“. Rehabilitační sestra rozhodla za pár dní napravit to, na co jsem celý život kašlal. Když jsem pod jejíma rukama sténal, řekla: „Tedy, řeknu vám, že vypadáte zezadu strašně!“ „Slečno, ale já vypadám stejně strašně i zepředu!“ „Ježíši, já to tak nemyslela, omlouvám se!“ Vzpomněl jsem si na „mou“ kolonoskopii. Měl jsem jít i na gastroskopii, a tak jsem požádal lékařku, jestli by to nešlo najednou. „Vy chcete vážně udělat kolonoskopii i gastroskopii najednou?“ „No když tu sondu opláchnete, tak klidně.“ „Jo, pán je vtipas!“ Chtěl jsem mít hlavně ty dva poněkud nepříjemné zážitky co nejrychleji za sebou.

Nerozumím medicíně, stejně jako nerozumím spoustě jiných lidských činností. Takže se do nich nepouštím. A přesto mi moji čtenářové nadávají. Nejraději mám maily od našich bývalých spoluobčanů, kteří emigrovali do zahraničí a tam získali dojem, že mají patent na rozum. Jsou fajn, dokud s nimi člověk souhlasí, jakmile ale mám jiný názor, je mi spíláno. Zejména lidé, kteří žijí v zemi, která se vytahuje svou demokracií a svobodou názoru. Ale jediný správný a akceptovatelný názor je jejich. A tak jsem se po své celoživotní pouti s aeroplány dozvěděl, že letadlům nerozumím, od člověka, kterého si vážím, protože je skvělý fotograf a hodný člověk. Ale jak jde o politiku, nebo i o letadla a nedej bože je můj názor jiný, je to konečná! Stejně tak jsem dopadl s jiným člověkem, také velmi dobrým fotografem. Jen jsem se zeptal na jednu političku, která kdysi kandidovala za Aljašku, tuším na viceprezidentku, a dostalo se mi velmi obšírného politického školení mužstva. Většina lidí, kteří opustili naši republiku, odešla, protože nebyla v naší zemi svoboda, a teď mi dávají přednášky o potratech, o tom, jak neplatíme daně (a sami se to potom snaží u nás očůrat), a hlavně jsou skálopevně přesvědčeni, že jen jejich pravda je ta pravá.

Těžko přesvědčovat takové lidi, že může být ledacos jinak. Oni mají přeci vždy pravdu, protože žijí v Americe. Co se týká politické situace v Americe, tu já nemohu posoudit, protože o tom mám jen mlhavé představy a na druhou stranu mě to zase tak moc nezajímá. Mám svých starostí dost.

Letos jsem se nemusel u nikoho doprošovat, abych mohl odjet na týden do Aspenu si zalyžovat. Pro ty, kteří by se mylně domnívali, že jsem jako důchodce zpychl, upřesňuji, do Aspenu nad Jizerou. Je strašný mráz, přesně, jak meteorkář Petr Dvořák říkal: „Nikam nejezdi, bude ti mrznout zadek!“ Protože to je slušný člověk, řekl skutečně zadek. Do Aspenu jezdí totiž jen významní občané této země, tak jsem tam musel jet také!

Je patnáct pod nulou, a tak mi nechutná ani doutníček, protože dnes se smí kouřit jen venku.