Je po volbách a noviny a televize jsou plné odborných diskuzí o tom či onom a záleží na tom, jestli se jedná o Babišnoviny či jiné, říká se tomu úhel pohledu. Nejsem politolog, a tak jsem jen zděšeně koukal na výsledky voleb. Dva estébáci ve vládě! Falmer a Bureš. Škoda, že umřel generál Lorenc, šéf všech estébáků, ten by nám mohl dělat prezidenta. Česky neuměl stejně jako Bureš, ale aspoň nebyl policejně stíhaný. Málem to vypadalo, že Pitomio a Bureš tady budou vládnout!

Vzpomněl jsem si na zlatá slova pana doktora Hubálka. Řekl: „Většinu tohoto národa tvoří blbci (nebo hlupáci.“ Na pana doktora se tehdy sesypala kritika, co že si to dovoluje. Obávám se, že měl tento moudrý muž pravdu. Dnes se na nás kouká z nebe a chytá se za hlavu stejně jako já. No, ale zítra jdu do Jeep baru, tam bude mít každý, kdo odevzdá volební lístky společnosti ANO, slevu. Já jsem si ještě schoval volební lístek Pitomia a komoušů. Nemyslím, že bych uhrál ještě větší slevu, ale dají se použít třeba na toaletě. Kdysi za komunistů řekl na Děčínské kotvě pan Kocáb, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Vyhodili za to pana Pokorného z televize a Pražský výběr dostal jeden z mnoha zákazů.

Na závěr této malé filipiky bych si dovolil ještě již několikrát mnou připomínaný vtip z období totáče: Na ulici zvrací chlap a druhý k němu přistoupí, poklepe mu na rameno a povídá: „Souhlasím s vámi!“

Přišel jsem v noci do práce. Kdysi jeden můj kolega vtipně řekl, že v noci pracují kurvy, policajti a letečtí mechanici. Již vidím, jak hodláte připomenout lékaře a další důležité profese. Ale on to řekl, když jsme spolu stáli zasněžení ve fujavici u letadla, a mně to připadalo vtipné. Ale zpět k té noci. Otevřel jsem dveře do našeho skladu a tam tma jak v pytli. Máme sklad a kancelář v prostorách bývalé pošty a sklad je v půli přepažen sádrokartonem. Bohužel, vypínače jsou v druhé půlce a tam nemůžeme. I napsal jsem správci budovy, zda by neučinil světlo, že sice v kanceláři světlo jde, ale po skladu se pohybujeme s čelovkami a připomínáme tak Karafiátovy broučky. Musím uznat, že odpověděl téměř okamžitě, šel se k nám podívat a prý máme pravdu a že učiní nápravu, protože představa, jak kroužíme po skladu s čelovkami, ho rmoutí a jako správce i zahanbuje.

Druhý den jsem dostal kopii mailu, že problém osvětlení bude postoupen servisní organizaci Procuys. Podepsán byl Marek Karpíšek, operation officer. Panečku, to je funkce: operation officer! Kdybych v páté třídě zabral, mohl jsem to dělat také! Jsem na letišti teprve 48 let, a tak se stále učím. Za mého mládí, když někde nesvítilo světlo, zavolali jsme údržbářům a přišel strejda se šroubovákem, kleštěmi a zkoušečkou a za deset minut bylo po akci. Ale to bylo v době, kdy jsme ještě netušili, že budou operační oficíři a servisní organizace, a všechno se řešilo rovnou a přímo. Když Luděk Hikl projel do hangáru se svou Tatrou 813 a vzal s sebou i vrata, tak zajel za zedníky, dal jim láhev rumu, ti hodili pár cihel a necky s maltou do dvanáctsettrojky a za půl hodiny to bylo opravené. Protože se to stávalo několikrát za měsíc, už to ani nenahazovali.

Servisní organizace Procuys za další den světlo opravila, jistě si dala záležet i na účtu. V porovnání s někdejší měnou (rum za 32,50 Kčs) to bylo nepoměrně dražší.

Nové názvosloví funkcí mne fascinuje: front door manager - to je vrátný, přátelé! Někdejší sekretářka je asistentka. No, postaru se nedá žít! A to si pan doktor Šlitr dělal kdysi legraci z hasičů: „Oni to jsou požárníci, i když tehdy tady byli kvůli hašení!“ Ani za komunistů se nesměly věci či funkce jmenovat normálně: například policie byla Veřejná bezpečnost. Ale ani oni nechránili a nepomáhali, to jim zůstalo.

Včera jsem odpoledne byl u kamaráda Petra, znalce bulharských vín. Má postpubertální dceru, která nám vždy dává najevo, jací jsme tupci. Včera v zápalu volebního boje křičela: „Já se na to vys… Babiš a Pitomio, to snad není možný, kam emigrujeme? Honzo, kam že to jedeš pracovat, můžeme tam za tebou?“

Dnes jsem se byl podívat za Honzíkem. Je na tomto světě již deset dní. Jak jsem měl v náručí tu miniaturu člověka, v duchu jsem se mu omlouval, že fakt za to, jaký jsme národ hlupáků, nemohu. Já jsem už starý, na mě nezáleží, ale tomu prckovi přeji vše nejlepší do jeho života.

Psáno 22.10.2017