Seděl jsem doma, venku řádily živly a z televize se na mě valila jedna hrůza za druhou. Měl jsem jediný den volna mezi nekonečným proudem nočních a mé odpolední vstávání vypadalo spíš jako exhumace než veselé vstávání šťastné opice z Východu, kterou laskavě zaměstnal kapitalista z Holandska. Konečně se mi po třech měsících nočních s jediným dnem volna v sobotu podařilo vydupat si volno, protože jsem nabyl dojmu, že jsem nenašel zdraví na hnoji.

Přemýšlel jsem, co budeme dělat v ten krásný volný večer. Kamarád Petr, znalec bulharských vín, nemohl, protože s ostatními kamarády odjel na Moravu za vínem. Já od dob, kdy jsem dělal v hospodě, Moraváky nemusím a zejména ne jejich víno. „Tož koštněte si náš vlašáček!“ a dali ochutnat skutečně dobré víno, které mi chutnalo, a tak jsme koupili do hospody pět bas. Jenomže tam bylo něco úplně jiného. Lidově by se to dalo opsat jako sra... A tak Moravu nemusím, i když věřím, že se od devadesátých let něco změnilo. Přinejmenším ten sajrajt nevozí dvanácetrojkami... A víno jsme použili pod maso a zbytek vylili.

Seděl jsem a poslouchal, jak jinověrci opět někde mordovali. A paní Merkelová poučovala, jak je máme tolerovat a být na ně hodní. V tu chvíli mi volal Lukáš, majitel Jeep Baru. Normálně má tento reelní podnik v sobotu a v neděli zavřeno. „Mluvíš s krasavcem roku, vole!“ Lukáš není škaredý chlap, je štíhlý a vysoký, ale krasavec roku? „Trpíš horkou nemocí, nebo máš úpal? Ať je to, jak je to, ale mám dojem, že by se to mělo oslavit! “

A tak začal úžasný večírek v Jeep Baru. Jak jméno podniku říká, jedná se o podnik zaměřený na auta a vše kolem Ameriky. Lukáš měl krásného kabrioleta Cadillac Eldorado, který zdobil zahradu baru. Jednoho dne dostal poněkud šílený nápad: vyměnit Caddyho za traktor z období před druhou světovou válkou, traktor Farmall F-20 z roku 1938. Nápad to byl naprosto šílený. Našel firmu, která objevila jeden ve slušném stavu. Napřed poslali z USA fotky a když se Lukáš do něj zamiloval, přivezli v kontejneru traktor. Oslava příjezdu tohoto nádherného stroje, který je z praktického hlediska úplně k ničemu, proběhla důstojně. Dokonce se uspořádal závod mezi stařičkým Zetorem a Farmallem u nás v Podlipkách. Noví Češi, kteří zakoupili vily kolem baru a prsí se drahými BMW a Audi, nemohli pochopit, proč je takové radosti kolem starého železa. Ale budiž jim ke cti, že si nikdy nestěžovali, že tam děláme s traktorem rámus.

Lukáš traktor vypiplal a udělal z něj skutečného krasavce. A začal jezdit po srazech majitelů traktorů (nemohu říci traktoristů). Protože Farmall nemůže na silnici, vozí ho na takové akce na podvalníku. I když jsme si s Lukášovým tátou Pavlem (84) plánovali, jak pojedeme na Bílou horu do Kaufáče nakupovat a pojedeme Podbělohorskou, což je velmi frekventovaná a velmi úzká ulice. Ale když tam mohou blokovat dopravu „pumpičkáři“, čili „cykloteroristi“, proč ne traktoristi? Farmall se řítí na plný céres šestikilometrovou rychlostí, je široký a nikde se nedá předjet, prostě nádhera!

Tak jsme se odešli podívat, jak vypadá „krasavec roku“. Samozřejmě, že se jednalo o traktor a ne o Lukáše, to dá rozum! Na konci srazu, který se jmenuje „Traktoriáda“, v Žebnici již nakládali traktor na podvalník, že pojedou domů. Pořadatelé se zeptali, proč odjíždějí, když ještě není konec. „Bylo to tady fajn, ale už pojedeme, žádnou cenu nedostaneme, takže se tady mějte a zase se uvidíme!“ „A co když se nějaký pohár pro vás najde?“ A tak zůstali a na konec vyhlásili kategorii „krasavec roku“ a „tím se stal Farmall F-20 Lukáše Kulhánka!“

A tak se zúročila piplavá renovace. A hlavně byl korunován sen jednoho neprakticého blázna, který se zamiloval do nádherného traktoru. Je to věc naprosto k ničemu, ale krásná! Jedinou vadou na kráse je, že nikdo z nás nemá americký tahač, na kterém by se traktor stylově vozil.

Přestalo pršet a my slavili krasavce roku. Vůbec nám nevadilo, že do zavřeného baru přišli dva Američani, kteří si s námi také připili na traktor. Kolem půlnoci se s námi Lukáš loučil se slovy, že je „zrůža ješitná“, z čehož jsme pochopili, že se jedná o „zrůdu ješitnou“. Ještě, že jsou mezi námi blázni, kteří dělají nepraktické věci, ze kterých se můžeme radovat i my!