19.3.2024 | Svátek má Josef


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 351

5.1.2016

Asi mají pravdu moji kritici, že džentlmen o dámě neříká, že vypadá jako vyblité lečo, i kdyby tak stokrát vypadala! Uznávám to! Ostatně, není valného vizuálního rozdílu mezi lečem vyblitým a nevyblitým. Ale u nás doma se toto přirovnání používalo a vžilo jako pojmenování člověka nevýrazného, ba mdlého (mluvím stále o vizuálním vjemu). Ta dívka může být a nejspíš i je inteligentní, ale je upřímně nevýrazná, leč velmi cílevědomá a snaživá a takové mi lezly vždy na nervy a nesnáším je. Nikdy to nebyly osobnosti. Takže tolik o vyblitém leču.

Je po svátcích a já chodím do práce. Mám jednoho šéfa se srandovním jménem Alfons van der Kwaak. Nevím, jak dělají žáby v Holandsku, raději se ho na to nebudu ptát. Dokonce slibuji, že ho nebudu líbat, jestli to není náhodou zakletá princezna. Při mé smůle by to mohl být leda 4% jinoch.

Zuzana není nadána kuchařským uměním. To není žádný problém, já vařím rád a podle mnohých i dobře. Leč nejsem nadán těstem. Nikdy bych se do takové pitomosti nepouštěl, vím že to neumím a když jsem se třeba s Todorem písknul a měl jsem dojem, že bych mohl být aspoň trochu nadán těstem, dopadlo to téměř vymalováním kuchyně. Dnes už takové prostopášnosti nedělám. Leč jsou období v roce, kdy je zapotřebí upéci. Honzova Petra peče fantastické cukroví a dokonce dělá nejlepší dorty, které jsem kdy jedl. Ale přeci jim nemohu viset na krku, a tak musí Zuzana chca-nechca péct. Až do loňska to dopadalo tak, že chuťově byly pracny výtečné, ale umělecká hodnota byla v záporných číslech. Bráchancovo žena Dáša pekla také dobré cukroví a předloni seděla se Zuzanou u trouby (elektrické, ne u mě) a pekly. Výsledek již nebyl takový tristní. Vloni nás Dáša navždy opustila, a tak měla Zuzana trochu obavy, jak dopadne její pečení. Ale Dáša se asi nejspíš koukala na nás z nebe a držela nad Zuzanou ochranou ruku, takže pracny se povedly jako nikdy před tím! Letos dostala Zuzana recept od Todorovy přítelkyně. „No jo, ale co když to Dáša uvidí, že to nedělám podle jejího receptu, ale od přivandrovalkyně, tak mi to spálí a bude to na vyhození!“ Ale nakonec se Dáša ukázala jako nebožtík povznesený nad takové pozemské lapálie a pečivo se opět povedlo.

Až na několik podivných chlapů nechce nikdo měkké dárky. Dostal jsem měkký dárek - pyžamo se skotskou kostkou na nohavicích. Je z příjemného hadru. Problém je, že když mě v tom Zuzana viděla, začala se strašně řehtat, přitom je to dárek od ní, samozřejmě via Ježíšek! Do toho vykřikovala: „Hrej mi, dudáčku, hrej!“ A prý příští rok dostanu kilt a dudy. No to je mi povedená taškařice!

Co se mě týče, nejraději bych vánoce trávil v posteli s knížkou. Ale musel jsem se věnovat společenským povinostem. Čert aby je vzal! Nikdy se stejně všem člověk nezavděčí a do toho mě začaly bolet zuby! Takže jsem neměl ani nijak oslnivou náladu. Byl jsem rád, že jsem musel absolvovat školení o odmrazování letadel. Normálně by mě to štvalo, ale tady mi to docela pomohlo od vzteku, který mě vzal po verbální potyčce s jedním členem rodiny. Když si člověk musí zapamatovat teplotní limity a stav letadla a jak se taková věc udělá správně, odreaguje se.

Silvestr je svátek, který nijak nedržím. Je to svátek pro amatéry. Pro nás ze Střediska vrcholového pití je to den jako každý jiný. Proto se ochotně ujímám role řidiče. Jaký byl pro mne šok, když jsem za Prahou směr Černošice dojel dodávku, která jela asi čtyřicet. Nedala se nikde předjet. „Ta určitě pojede jako my do ulice Pod horkou, uvidíš!“ A také jo. Zaparkoval jsem před domem kamaráda a koukal jsem, jaký expert vyleze z toho Iveca. Vypotácela se z něj holka kolem třiceti, totálně na šrot a za ní malé děti! Bohužel jsem si nenapsal číslo, ale šokovalo mě to. Bylo kolem páté a ona už byla ožralá a ještě řídila a v autě měla děti! Vedle ní seděl neméně upravený partner.

V pátek jsem byl s Amálkou na ohňostroji. Nevím, který blb ho umístil na Vítkov. To je velmi výhodné místo, není z větší části města vidět! Tak Krnda vyhodila peníze z okna, tedy ze Žižkova, aspoň že jsme si ve čtvrtek večer s Todorem párkrát pšoukli, když jsme měli pět rachejtlí. Ty jsme odbouchli na zahradě a k tomu jsme si dali jednu láhev šampaňského. Inu šťastný veselý!